Když se Chovanec, až do nedávna známý především svojí morbidní obezitou a opovržlivým výrazem, koncem ledna chopil ministerstva vnitra, znamenalo to pro mnohé voliče ČSSD svěží vítr v plachtách zatuchlé strany. Ten koneckonců přinesl právě Chovanec, když zbaběle napráskal své přátele (tak si v ČSSD prý stále ještě říkají) z pučistické Lánské schůzky s prezidentem Zemanem.

Chovanec včas vycítil, kdy je třeba hodit krysy přes palubu a situaci nejen ustál, ale z hejtmana si polepšil do ministerského křesla. Těžko mluvit o náhodě, na funkci se řádně připravoval a za půl roku kvůli ní nelenil shodit půl metráku. Koneckonců křeslo, ve kterém seděli političtí střelci jako Stanislav Gross či Ivan Langer, za to stát musí.

Po svém jmenování do funkce nemeškal ani na vteřinu a jal se zabývat tématikou, o které neví vůbec nic – drogami. Jenže mu asi nikdo neřekl, že čas od času "sežrat kostku másla" (slova Chovancovy ženy, nikoli naše) není úplně totéž, jako dát si o víkendu s přáteli extázi. Z politického hlediska však jde o chytrý krok. Máloco české maloměsto trápí víc, než to, co se ho dotýká vesměs jen v televizi a rozhlase.

Deklarace neefektivní války

Nutno poznamenat, že Chovancův velkolepý plán zatočit s drogami všeho druhu není příliš originální. Ačkoli to ministerstvo přímo neuvádí, inspirace 'válkou s drogami' (War on drugs) ze Spojených států je více než očividná. Američany ke zrůdné neefektivitě dohnaly převážně administrativy Ronalda Reagana, George Bushe staršího a Billa Clintona. Z původně především preventivního a pomocného plánu Richarda Nixona jeho zmínění nástupci vytvořili mechanismus pro kriminalizaci nejchudších a pro někoho nepohodlných spoluobčanů.

"Pro nás není normální, aby na každé venkovské diskotéce byly dětem k dispozici drogy, proto jsme zakročili. Bude to dlouhý a drahý boj, ale rozhodli jsme se ho vyhrát," nechal se slyšet místopředseda ČSSD. Sklidil za to značný potlesk jak od svých spolustraníků, tak od voličů napříč politickým spektrem. Problém Chovancova "boje" spočívá v tom, že dlouhodobě selhává, a místo řešení rozsáhlé kriminality a závislosti tato společenská témata jenom přiživuje.

V době, kdy celý civilizovaný svět se zpožděním dochází k názoru, že marihuana za rozkladem rodin nestojí, Chovanec "trávu" na diskotéce nechce. To, že věznění lidí za dva gramy bílého prášku partnerskému soužití též dvakrát nepřidá, je více než zřejmé.

Možná by stačilo, kdyby se odborníci z ministerstva vnitra pozorně začetli do stohů materiálů, které jasně dokládají, že represe drogových uživatelů za každou drobnost má opačný efekt než ozdravný. Chovance ale realita nezajímá. Jeho strategie totiž spočívá v něčem jiném.

Vězeňsko-pracovní komplex

Kriminalizace běžných drogových uživatelů a zvyšování trestních sazeb za sebemenší delikty spojené s drogami nemá v důsledku jiný efekt než zvyšování počtu trestanců ve věznicích, které zůstaly po Klausově amnestii trochu prázdnější, takže proč je zpátky nenaplnit. Drtivá většina uživatelů zodpovědných za trestné činy spojené s užíváním drog však spíše než kriminál potřebuje odbornou lékařskou péči, kterou jim cimra se špinavým záchodem rozhodně neposkytne. O tom, že i ve vězení seženou ledasco, ani nemluvě.

Chovancův postup ale vyhovuje řadě lidí, tedy především těm, kteří zůstávají k osudům jiných zcela lhostejní. Stejní lidé by spoluobčany bez domova vyhnali z měst, aby se na ně nemuseli dívat, uživatele drog a Romy by pozavírali, aby od nich už byl konečně pokoj. Jinými slovy nechtějí problémy řešit, chtějí je ignorovat a schovat – třeba za zdi věznic.

Praktická skutečnost má ale ještě další pachuť. Každý člověk uvězněný za drobnější delikt je potenciální levná pracovní síla - ve skutečnosti otrok. Takový "mukl" moc nekecá a maká. Za prvé si tím ukrátí čas a za druhé si přivydělá. Máte-li dost prostředků na to, abyste uzavřeli se státními věznicemi výhodnou smlouvu, získáte armádu pracantů, kteří dělají téměř doslova za kůrku suchého chleba. Ani to zdravotní a sociální za ně možná platit nebudete muset.

Podnikatelé s lidským neštěstím se už teď třesou na byť minimální privatizaci vězeňských zařízení, k níž došlo ve Spojených státech právě v rámci rozšiřování původní legislativy určené k válce s drogami. Existují tedy lidé, kterým se Chovancův postup náramně hodí. Ministryně spravedlnosti Válková na reformě vězeňského systému pracuje od svého nástupu do funkce a Andrej Babiš snad nějaký ten krejcárek na výstavbu a zateplování novodobých pracovních táborů také přidá.

Goebblesovská propaganda po česku

Koncept zbavování se nepohodlných lidí, případně vytváření pokřiveného obrazu určité skupiny nechtěných spoluobčanů, není nic nového. Fungoval ve všech historických dobách a zjevně funguje i dnes. Od začátku Chovancovy spanilé jízdy se stránky deníků a internetových serverů plní zprávami o kriminálních živlech pod vlivem drog. Na titulek typu "mladík ukradl" se nikdo ani nepodívá. Přidejte "zdrogovaný" a hned máte o čtenáře postaráno. Úplný jackpot je potom slovní spojení "zdrogovaný Rom".

Mainstreamová tuzemská média se dnes nemazlí ani se svým slovníkem. Každý, kdo má u sebe nějakou drogu, je prachsprostý "feťák". Obdobnou terminologii koneckonců používá i sám ministr Chovanec. V důsledku to jen dezinformuje veřejnost a přiživuje nenávist vůči druhým. Pokud se někdy někde mluví o novinářském hyenismu, zde je perfektní ukázka.

O tom, kdo hlavní české informační kanály vlastní, netřeba hovořit. A tak by se shodou okolností mohlo stát, že některé společnosti napojené právě na skupiny českých mediálních magnátů vyhrají potřebné tendry ministerstva vnitra či spravedlnosti a v budoucnu by také případně mohly provozovat soukromé věznice. V tuzemském prostředí je to sice jen spekulace, v zámoří jde ale o běžnou praxi.

Od másla přes alkohol do křesla předsedy ČSSD

Ale zpět k Chovancovi. Ministr se rozhodl vyhlásit válku všem drogám. Tedy i alkoholu. V tom mu zdatně pomáhají jak státní úřady, tak lokální deníky, kterým se nedávno povedl mistrovský kousek hodit alkohol, marihuanu a pervitin do jednoho pytle.

Zkrátka každý je feťák a fetovat se nemá. Sám Chovanec má s drogami v nejrůznějších podobách osobní zkušenosti. Závislost na potravinách popisuje celkem barvitě. Když začal hubnout (jinými slovy, když si odpustil své večerní dávky v podobě 180 gramů másla), trápily ho abstinenční příznaky. 

Chovanec se dnes netají tím, že chce na nadcházejícím sněmu ČSSD kandidovat na funkci prvního místopředsedy strany. S největší pravděpodobností tak vystřídá Michala Haška, se nimž už jednou vyběhl. Pod Haškem totiž skřípe židle, stranická podpora v Jihomoravském kraji se mu v poslední době rozpadá pod rukama.

Až ČSSD prohraje volby, Chovanec může pohodlně vystřídat Sobotku a stát se i prvním místopředsedou Babišovy pravicové vlády. Babiš koneckonců o sobě rád mluví jako o "pravičákovi se sociálním cítěním". Právě slovo "sociální" v názvu Chovancovy domovské strany, která vládu České republiky údajně vede, je snad nejvíce zarážející. Chovancova protidrogová strategie je totiž jednoznačně antisociální. Získává mu však body u voličů, a to je hlavní. Ministru Chovancovi proto přejeme v boji s (jeho) závislostí mnoho štěstí a pohodové, nízkotučné Vánoce.