Dnes je pátek 29. března 2024., Svátek má Taťána
Počasí dnes 14°C Oblačno

Komentář: A už zase to Židé věděli jako první...

Komentář: A už zase to Židé věděli jako první...
Šéf Švédských demokratů Jimmie Akesson | zdroj: Profimedia

V Evropě přibývá těch, kdo odmítají Evropskou unii a nostalgicky vzpomínají na národní stát. Nyní už i ve Švédsku, které bylo až dosud synonymem pro liberalismus a toleranci. Evropa tak podle všeho přejímá trend, který už dlouhá léta razí Izrael.

Po globální finanční krizi v roce 2008 a migrační vlně v roce 2015 v řadě evropských zemí výrazně posílily ultrapravicové politické strany - na úkor těch tradičních.

V Rakousku vládne pravicově nacionalistická koalice, v Itálii jsou u moci populisté z protiimigrační Ligy, krajně pravicové strany jsou součástí vlády i v Norsku a Finsku, v Dánsku jsou druhou nejsilnější partají a tichou podporou drží u moci tamní kabinet. Ve Francii je silné ultrapravicové Národního sdružení (bývalá Národní fronta) Marine Le Penové, v Německu sílí vliv Alternativy pro Německo (AfD) a lídr nizozemské krajní pravice Geert Wilders o sobě dává co chvíli slyšet - nedávno třeba díky ohlášené (a následně zrušené) kreslířské soutěži na téma proroka Mohameda. A k tomu všemu si Američané do Bílého domu zvolili Donalda Trumpa, který o liberálních hodnotách nemá valné mínění. Nemluvě o Maďarsku a Polsku, které už v podstatě liberálními demokraciemi nejsou a delší demokratickou tradici vlastně ani nemají.

Ale co takové Švédsko, které si zřejmě nejvíce ze všech zemí spojujeme s progresivními a liberálními hodnotami? Je na pováženou, že i tam v nedělních volbách posílila protiimigrační a euroskeptická strana Švédští demokraté. Nezískala sice očekávanou pětinu hlasů, ale výrazně těžila z nespokojenosti části švédské společnosti s imigrační politikou dosavadní vlády.

Migrace jako jedno z hlavních témat švédských voleb

Téma migrace hrálo v předvolební kampani významnou roli. V podstatě se tak děje od roku 2015, kdy v 9,5milionovém Švédsku žádalo o azyl 163 000 lidí, což bylo v Evropě v poměru na jednoho obyvatele nejvíc. Vláda sice výrazným zpřísněním azylových podmínek tento příliv zpomalila, potýká se ale nyní – jako všechny ostatní země – s nepodařenou integrací migrantů. Ti často žijí na chudých předměstích pověstných válkami mezi gangy a vysokou kriminalitou. O výtržnostech a masovém, koordinovaném zapalování aut maskovanými mladíky ani nemluvě. V zemi přibývá tak zvaných no-go zón, kam si netroufá ani policie a zdravotníci, byť oficiálně žádné takové oblasti neexistují.

Vládnoucí sociální demokraté sice v nedělních volbách unikli zdrcující porážce, vzhledem k nerozhodnému výsledku mezi středolevým a středopravým politickým blokem ovšem bude sestavování nové vlády velmi komplikované. Zvlášť když nikdo nechce spolupracovat se Švédskými demokraty, kteří se ziskem necelých 18 procent hlasů skončili třetí. Strana si tak oproti minulým volbám polepšila o pět procentních bodů.

Vzestup nacionalistů znamená, že Švédsko se v tomto trendu připojuje ke zbytku Evropy. Však také evropská krajní pravice výsledek přivítala. Šéf Ligy a italský ministr vnitra Matteo Salvini vyjádřil radost, že se Švédsko, které vyznávalo multikulturalismus a levicový model, po letech divoké imigrace konečně rozhodlo pro změnu. "Teď dokonce i tam odmítají Evropu byrokratů, nelegální imigraci a islámský extremismus," napsal na Twitteru. "Další špatná noc pro Evropskou unii. Demokratická revoluce v Evropě pokračuje!" přidala se Le Penová. "Blahopřeji Švédským demokratům! Odpor vůči politice otevírání hranic (Angely) Merkelové roste! I ve Švédsku byly staré strany potrestány," přisadila si šéfka poslanců AfD Alice Weidelová.

Židovský stát náš vzor?

Zdá, že v Evropě se, byť s jistým zpožděním, začíná pomalu prosazovat trend, který razí Izrael, a že řada lidí začíná přijímat etnonacionalistický pohled na svět, jaký zastává tamní premiér Benjamin Netanjahu.

Předpokládalo se, že se Izrael kvůli této své politice nakonec Západu zcela odcizí, a ztratí tak ve finále své nejdůležitější a jediné skutečně strategické partnery. Tyto předpovědi se ovšem neplní. Izrael podle všeho nehodlá v tomto ohledu držet krok se Západem, ale naopak je na nejlepší cestě k tomu, aby se pro mnoho tamních států stal politickým vzorem, domnívá se profesor Telavivské univerzity Carlo Strenger

Netanjahu odmítá liberály jako povrchní a měkkosrdcaté idealisty, kteří nechápou drsnou logiku dějin. Jistotu podle něj dává jen a jen moc. Být na sebe hodní je k ničemu, když tvůj soused nestojí o mír a není ochoten uznat tvou existenci.

Kosmopolitní ideály se stávají jen něčím pro zbabělce a sluníčkáře a adorují se ti praví muži činu, jako je právě Netanjahu, potažmo Trump a jim podobní. A přesně tento trend se začíná prosazovat i v Evropě – koneckonců i u nás. Západní liberálové budou zkrátka potřebovat hodně sil a vynalézavosti k tomu, aby je současná etnonacionalistická vlna nesmetla. A hlavně si budou muset dát sakra pozor.

Zdá se, že to Židé zkrátka zase věděli jako první. Jako v tom starém sovětském vtipu, kdy je soudruzi jako první vypoklonkují z fronty na chleba, který nakonec vůbec nepřivezou.

Zdroje:
Vlastní, NZZ