Cílem indického národního programu bylo zmírnění chronického nedostatku energie v zemi. Ačkoli je Indie třetí největší asijskou ekonomikou, celá čtvrtina jejích obyvatel – přes 400 milionů lidí – nemá přístup k elektřině.

Proto v roce 2011 zavedli Indové zákon o domácím původu solárních technologií. A úspěch se dostavil téměř okamžitě, protože od tohoto roku masivně stoupla v Indii produkce solární energie.

Masivní nárůst solární energie v Indii v posledních letech | zdroj: Mercom Capital

Indové v současné době vyprodukují 255 gigawattů elektřiny, z toho 71 procent představuje energie získaná z uhlí. Pouhé 3 gigawatty představují solární energii a 20 gigawattů zase větrnou. 

Vzhledem k tomu, že Indie vévodí tabulkám hlavních znečišťovatelů ovzduší, v poslední době se poohlíží po přechodu na energii z obnovitelných zdrojů. V současné době 

Solární plán měl do roku 2022 přinést produkci 100 gigawattů. Jenže indická "zelená" legislativa vyvolala silný odpor Spojených států. Od chvíle, kdy vešla v platnost, jim totiž poklesl vývoz solárních zařízení do Indie o 90 procent, protože Indové si začali vyrábět vlastní solární panely. 

Američané proto v roce 2013 podali stížnost u Světové obchodní organizace (WTO) kvůli diskriminaci amerických firem na indickém trhu. A na konci letošního února WTO jejich stížnost uznalo a nařídilo Indii odstranit protektivní pravidlo pod pohrůžkou ekonomických sankcí.

Dvojnásobné pokrytectví ze zámoří

Paradoxní je, že Spojené státy na mezinárodním poli brojí proti národní ochraně energetiky. Za posledních pět let přitom federální úřady dotovaly domácí obnovitelné zdroje částkou 39 miliard dolarů ročně (962 miliard korun).

Proč Indové proti americkému protekcionismu neprotestují u WTO? I když o tom uvažovali, nedovolí jim to jejich vlastní ekonomické zájmy. Právě investice do obnovitelných zdrojů stojí asijský stát 100 miliard dolarů (2,5 bilionu korun). A polovina těchto investic pochází ze zámoří, tedy především ze Spojených států.

Američané ale nedotují jen šetrnější obnovitelnou energie. Na podporu fosilních paliv americká vláda ročně věnuje 15 miliard dolarů (370 korun), což je poněkud v rozporu s americkou rétorikou ohledně nutnosti boje proti klimatickým změnám, kterou se prezident Barack Obama rád chlubí i na webových stránkách Bílého domu.

Experti tvrdí, že obecně by bez dotací nepřežila většina společností obchodující s fosilními palivy, dokonce i giganti typu Exxon Mobil nebo BP. Právě finanční příspěvky na těžbu ropy, zemního plynu a uhlí se přitom tvrdě podepisují na klimatické změně. Kdyby byly tyto dotace zrušeny, poklesly by světové emise minimálně o polovinu, tvrdí hlavní ekonom International Energy Agency Faith Birol.

V největší míře dotují tuto oblast průmyslu bohaté vyspělé státy, které zároveň patří k nejhlasitějším bojovníkům proti klimatickým změnám.