Zpět na články

ANO a ODS: Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?

Občanská demokratická strana a hnutí ANO působí jako nesmiřitelní rivalové. Přesto se dá vypozorovat, že mezi nimi existují shodné rysy. Nemá smysl je však přeceňovat, ani na ně nahlížet příliš šablonovitě. Při bližším pohledu si můžeme všimnout různých tendencí, které se u nich vyskytují.

Andrej Babiš a Petr Fiala Andrej Babiš a Petr Fiala, zdroj: Tomáš Krist / MAFRA / Profimedia

Hnutí ANO Andreje Babiše a ODS pod vedením Petra Fialy jsou politická uskupení, která dnes stojí proti sobě. Minimálně občanští demokraté se vůči Babišovi a jeho hnutí vyjadřují dost nesmiřitelně. Občanská demokratická strana se po loňských sněmovních volbách odmítla s předsedou hnutí ANO podílet na vládě a nově vzniklý kabinet a premiéra samotného podrobuje neúprosné kritice.

Šéfredaktor webu Finmag.cz Michal Kašpárek přišel s tezí, že rozdíly mezi oběma stranami jsou víc symbolické než ideologické. Hnutí ANO a ODS jsou podle něj "přes dílčí rozdíly pokračovatelem myšlenkového proudu, který se táhne od 'rozumnějších' normalizačních komunistů přes devadesátá léta do současnosti a který slibuje 'prostě zařídit' úspěch společného podniku, když jeho provoz nebude narušovat zbytečné žvanění".

Kašpárek tvrdí, že obě uskupení si rozumějí v tom, že za vrcholnou hodnotu považují ekonomický úspěch a skutečný úspěch se podle nich nedá zažít jinde než v soukromé sféře, kde se tvoří něco, co se dá prodat. Shodný je údajně i jejich postoj k občanské společnosti a vzdělání: "Občanská společnost je se svým věčným kverulantstvím ekologů a feministek převážně zátěží na těžké cestě k úspěchu. Právě k němu by taky mělo vést vzdělání, přinejmenším na veřejných školách: k vyšší uplatnitelnosti na trhu práce. Ta potěší firmy, a co potěší firmy, to je přece dobré pro nás pro všechny," popisuje společná východiska ODS a hnutí ANO Kašpárek.

Závěrem zmiňuje, že může být podnětnější hovořit o společnosti, která je rozdělená ne na příznivce hnutí ANO a ODS, ale na příznivce hnutí ANO a ODS a ty ostatní. Dělící čárou je podle něj to, zda politik má být především manažer, nebo zda se po něm chce "i šíření jiných ideálů, než je efektivita".

Pokud by toho ODS a hnutí ANO měly tolik společného, nedává smysl, proč spolu nejsou v jedné vládě. Něco tomu zjevně brání. Co to je? Nejsou to náhodou rozdílné hodnoty, které Petru Fialovi nedovolily vstoupit do Babišovy vlády? Případně strach z toho, že pokud by se strana těmto hodnotám a svým předvolebním slibům zpronevěřila, voliči jí to neodpustí?

Méně hysterické a vypjaté než za Klause

Další zádrhel spočívá v tom, jak si v tomto kontextu vyložit skutečnost, že hnutí ANO přebírá velké množství bývalých voličů sociální demokracii a KSČM. Znamená to, že tito občané dříve nebyli příznivci proudu, který Kašpárek popisuje, a volili strany, které šířily i jiné ideály než efektivitu, ale postupem času se u nich něco změnilo a oni se posunuli do stejné části společnosti, jako voliči ODS?

A jak si vysvětlit to, že hnutí ANO od sociálních demokratů přebralo řadu opatření, která s ekonomickou efektivitou a řízením státu jako firmou nemají mnoho společného (například bezprecedentní nárůst důchodů či sleva 75 procent na jízdné v železniční a autobusové dopravě pro cestující starší 65 let a studenty do 26 let)?

Kašpárek na to reaguje poukazem, že se snad dá říct, že zatímco ODS je partaj pro ty, kteří si připadají úspěšní, hnutí ANO cílí na ty, kteří by úspěšní být chtěli. To ale nejde dohromady s tvrzením, že skutečný úspěch podle ANO nelze zažít jinde než v soukromé sféře. Babišovo uskupení by pak nemohlo přicházet s návrhy, se kterými přišlo, a asi by také tak snadno neustoupilo sociálním demokratům prosazujícím například zvyšování minimální mzdy či zrušení tzv. karenční doby.

Pokud by zároveň byla pravda, že společnost je rozdělená na příznivce hnutí ANO a ODS a těch ostatních, je otázka, kdo patří mezi ty ostatní. O komplikacích s voliči ČSSD a KSČM už tu byla zmínka. Vezmeme-li si předsedu TOP 09, hnutí STAN, KDU-ČSL, Pirátů a Svobody a přímé demokracie: opravdu platí, že se po nich chce i šíření jiných ideálů, než efektivity, kdežto po Fialovi a Babišovi hlavně to, aby byli manažery?

Tendence, které Kašpárek zmiňuje, samozřejmě u hnutí ANO i ODS najdeme, u občanských demokratů však byly mnohem silnější v minulosti než dnes, kdy se nakonec nezdají být tím hlavním, co stranu charakterizuje. V tématech, která Kašpárek vyzdvihuje, působí občanští demokraté na celostátní úrovni - s výjimkou některých jedinců - o něco smířlivěji a umírněněji. Také vymezování se vůči občanské společnosti, ekologům a feministkám se zdá být o něco méně hysterické a vypjaté, než jaké bylo například za Václava Klause.

Bobtnání státního rozpočtu podle ODS

Občanští demokraté mají dnes v konfliktu s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem plná ústa hodnotové politiky, morálky, humanismu a etiky. Místy to zavání pokrytectvím, ovšem ODS na tuhle kartu skutečně sází a její voliči to zatím kvitují. Nedá se proto říct, že by slyšeli jen na ekonomickou efektivitu, i když si současně občanští demokraté právě ji berou jako karabáč na Babišovu vládu, když ji kritizují za rozhazování, populistickou politiku a rozdávání dárečků.

Přestože to nemusí být na první pohled zjevné, ODS se posouvá. Ke stému výročí české státnosti Petr Fiala na webu ODS napsal: "Je na nás, abychom vzdělávací systém nastavili tak, aby dával prostor nejšikovnějším a zároveň nepotlačoval děti se slabým sociálním zázemím. Stejně tak musíme najít způsob, jak více odměnit především kvalitní učitele, zvláště mladé, aby učitelské povolání bylo znovu atraktivní."

Jsou to možná drobnosti, ale občanští demokraté tak vyjadřují explicitní ohledy vůči dětem se slabým sociálním zázemím a současně jim nevadí bobtnání státního rozpočtu skrze zvyšování platů učitelů (možná dokonce chtějí, aby i učitelé ve veřejných školách zažili pocit skutečného úspěchu).

Podobně úvodní část loňského předvolebního programu ODS věnující se vzdělávání není úplně bezhodnotová: "Aby se Česká republika ve světě dlouhodobě prosadila jako svobodná, demokratická a bezpečná země, musí mít vzdělané občany připravené na budoucnost. Každý musí mít stejnou šanci získat kvalitní vzdělání." Namísto školného na vysokých školách je zde pak pouze zpřísnění poplatku při překročení standardní doby studia.

V kapitole o rodinné a sociální politice figuruje několikastupňový model sociálního bydlení, zvýšení platů zaměstnanců sociálních služeb, maximální dostupnost a variabilita péče o předškolní děti či lepší podmínky pro zdravotně postižené osoby. (Nechybí tu samozřejmě ani obligátní opatření proti zneužívání sociálních dávek či doplatků na bydlení v ubytovnách). Člověk by čekal, že strana, jejíž vrcholnou hodnotou je ekonomický úspěch v soukromé sféře, na většinu z toho rezignuje.

Pomocná ruka nabídnutá potřebným

Stejně tak, když nahlédneme do Babišovy knížky O čem sním, když náhodou spím nebo se zaměříme na to, jakou politiku dělá, je patrné, že to, čím oslovuje voliče, není pouhý ekonomický úspěch. V jeho knížce se vyskytuje nemalý důraz na slušnost, spolupráci a solidaritu. O solidaritě pojednává celá jedna kapitola. Jistě, ekonomické hledisko je pro něj klíčové i v souvislosti s mezilidskými vztahy. Píše sice, že jsou nejdůležitější věcí v životě, hned však dodává: "Když jsou vztahy zdravé, jsou firmy úspěšné, lidi dobře vydělávají, jednají spolu slušně, vychovají prima děti, celá země prosperuje a žije se líp."

Jde stále o ekonomický úspěch a prosperitu, zároveň jsou ale provázané s dalšími hodnotami, bez nichž se blahobyt neobejde. Šéf hnutí ANO možná uznává důležitost vztahů jen kvůli tomu, že vedou k většímu bohatství, ovšem to nic nemění na tom, že chce, aby lidé mezi sebou měli pěkné vztahy - nebo to alespoň tvrdí. Nebo když píše o lidech bez domova. Zřejmě mu jde opět hlavně o to, aby stát ušetřil a zlepšila se celková ekonomická bilance, i tak s nimi (aspoň na papíře) vyjadřuje určitou solidaritu a dává najevo, že chce, abychom žili ve společnosti, kde se jim nabídne pomocná ruka a dá druhá šance.

V posledních letech se mění to, jakou váhu ekonomickému úspěchu část společnosti přikládá. Sice je pro ni stále zásadní hodnotou, ale jednou z mnoha a celkově panuje větší pluralita toho, co si pod úspěchem lidé představují. Zároveň je akceptovatelné, když se člověk rozhodne dát před množstvím peněz přednost něčemu jinému: menšímu stresu, více času stráveného s rodinou, smysluplnosti své práce, možnosti cestovat, poznávat a rozvíjet se.

Minimálně v generaci dnešních třicátníků proud, o kterém Kašpárek mluví, spíše slábne. Z toho plyne, že také občanští demokraté a v menší míře hnutí ANO, kteří na něm staví přeci jen více, mu nepropadají zcela a vnímají, že spokojenost občanů se neobejde bez dalších ideálů. Je to pozitivní zpráva a stojí za to tento trend v obou uskupeních podporovat. Nevidět ho by byla chyba.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články