Zpět na články

Brexit a český odchod 'po anglicku'. Najdi rozdíly

Odejdeme po anglicku! hlásali stoupenci czexitu po britském referendu, které v červnu 2016 otevřelo cestu k odchodu Spojeného království z Evropské unie. Dnes tenhle slogan zní jako vtip.

Brexit a czexit. Najdi rozdíly Brexit a czexit. Najdi rozdíly, zdroj: Profimedia.cz

Britové nakonec dostanou, co chtěli. V noci na prvního února přestane být jejich monarchie po 47 letech a 30 dnech členskou zemí Evropské unie.

A v Londýně se to oslaví. Vládní budovy ve Whitehallu budou v pátek nasvíceny barvami britské vlajky, na sídlo premiéra v Downing Street se budou promítat hodiny odpočítávající čas do odchodu z Evropské unie. Je ale co slavit?

Vždyť nastane to, na co poddaní královny Alžběty ani v nejbujnějších snech před referendem nepomysleli: Británie se stane historicky první kolonií bruselské Evropy.

Tuto definici nového postavení království nevymyslel zlomyslný regulovčík z Bruselu, či zapšklý eurofederalista z Paříže, anebo autor komentáře. Jejím autorem je konzervativní poslanec Dolní sněmovny Jacob Reese-Mogg, který na společenstvu bruselského prstenu nenechá suchou nit.

Jeho formulace, byť ji mnozí britští konzervativci pokládají za příliš skeptickou, je každopádně výstižná.

Vazalové Bruselu

V sobotu začíná přechodné období, na které Britové přistoupili v rozvodové dohodě. Monarchie v něm musí dodržovat pravidla dohodnutá v Bruselu, na kterých se už nebude moci vláda Jejího Veličenstva podílet.

profimedia-0495428332 boris hairs Kvízová otázka: Na fotografii je rozčepýřená kštice a) Roda Stewarta, b) Borise Johnsona, c) paruka Michala Kocába? Odpověď na konci článku, zdroj: Profimedia.cz

Jejich země přitom zůstane podřízena spojenému bruselskému velení, a kromě unijní legislativy bude podléhat i unijní jurisdikci. K tomu budou Britové povinni pravidelně do Bruselu odvádět desátky. 

To jsou typické znaky koloniální země. 

V přechodné době, která má trvat do konce roku, mají být dohodnuty příští vztahy mezi Británií a Evropskou unií, včetně obchodních. Teprve poté nastane skutečný brexit.

Bude to ale vskutku koncem roku 2020? Anebo se obě strany dohodnou na dalším (čtvrtém) odkladu?

Boris Johnson se nechal slyšet, že chce uzavřít s EU 28-1 dohodu o volném obchodu podobnou té, kterou má unie s Kanadou (CETA, Comprehensive Economic and Trade Agreement). Jenže ta se nedá jednoduše překlopit do byznysu mezi ostrovní monarchií a bruselskou Evropou. Co víc, Johnson chce, aby britská dohoda, na rozdíl od CETA, zahrnovala i služby – což je logický požadavek, protože sektor služeb tvoří čtyři pětiny výkonu britské ekonomiky.

Nezbývá než připomenout, že jednodušší obchodní dohoda s Kanadou zabrala téměř osm let. Stihnout komplikovanější dohodu s Brity za necelý rok (včetně ratifikace) je mimo realitu. Ledaže by se Britové zavázali, že budou dodržovat evropské regulace. V takovém případě by však pro ně brexit z valné části ztratil smysl.

Dlouhé unijní stíny

Rozcuchaný premiér a jeho toryové se na každý pád dušují, že odklad definitivního odchodu nepřipustí. Podepsali manifest, v němž se zavázali, že nebudou protahovat termín pro dohody o budoucích vztazích ("we will not extend the implementation Brexit").

Dejme tomu, že vše klapne a ostrované do konce roku, čtyři a půl roku po referendu (!), odejdou s nějakou jednodušší (skinny) dohodou, anebo brexit skončí bez dohody. Pro někdejší koloniální mocnost, která kdysi ovládala polovinu světa a nad kterou slunce nezapadalo, však bude vazalské postavení, byť dočasné, nepochybně ponižující.

Avšak ani po skutečném brexitu nebudou Britové za vodou. Unii budou ještě po celou příští dekádu platit finance na přislíbené společné projekty. Vyjde je to na téměř 50 miliard liber.

Co víc, památkou na unijní epizodu jim bude celní hranice v Irském moři a Severní Irsko napůl uvízlé v bruselské Evropě. Lze předpokládat, že tato část monarchie bude dál spadat pod unijní regulace.

V opačném případě by musela na Irském ostrově vzniknout tvrdá hranice. A není pochyb, že za takové situace by proirští katolíci pozvedli zbraně proti britské koruně.

Harakiri s Okamurou

Před volbami do sněmovny v říjnu 2017, kdy se brexit rozjížděl, vyprávěl kdekdo pohádky o czexitu – s největším gustem vůdce přímé demokracie a prodavač sushi i mořských řas Tomio Okamura.

Se svým pobočníkem Radimem Fialou ve videu s výmluvným názvem Odejdeme po anglicku ujišťují: "Budeme postupovat jako Británie."

Český exit líčí jako triviální věc. V jejich podání je odchod z unie prostý asi tak, jako vypravit vlak z Kolína do České Třebové, a dohoda o volném obchodu technická záležitost, cosi jako nákup jízdenky.

V ČT o tom Okamura tehdy blábolil: "My (SPD) máme spočítáno, že se (s odchodem Česka z Evropské unie) nic zásadně ekonomicky nezmění. Není třeba cokoli měnit, my nemusíme nic počítat. Všechno bude fungovat stejně, akorát bez diktátu Bruselu. Nevím, v čem je problém. Bude to všechno fungovat dál stejným způsobem."

Dovtípil se už Okamura, v čem je problém? Český problém by byl při exitu ve srovnání s Británií o to větší, oč menší je ekonomická a politická váha titěrné země životně závislé na obchodu s Evropskou unií.

Británie je několikanásobně větším trhem, finanční mocností, státem s velkou soft power - schopnosti ovlivňovat chování jiných zemí (členů Commonwealthu), i velkou hard power - má největší armádu v Evropě a jaderné zbraně. Z unijních zemí dováží znatelně víc zboží než Česko, zejména hromadu německých aut či francouzského vína.

Jakým obchodním partnerem je však pro "zbytek unie" Česko? Jaké podmínky by si asi mohli klást čeští vyjednavači? 

Někdejší Okamurovo žvanění bylo tristní už před lety. Dalo by se shrnout pod název: Jak samuraj přemlouval Čechy, aby spáchali harakiri.

(Správná odpověď na kvízovou otázku je… b) Boris Johnson.)

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články