Dnes je středa 24. dubna 2024., Svátek má Jiří
Počasí dnes -2°C Skoro zataženo

Bude pro Česko lepší matka Merkelová, nebo císař Schulz?

Bude pro Česko lepší matka Merkelová, nebo císař Schulz?
Schulz a Merkelová | zdroj: Profimedia

Možná si řeknete "jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet". Jenže nahlíženo z Česka, mezi Angelou Merkelovou a Martinem Schulzem, hlavními kandidáty na spolkového kancléře, jsou podstatné rozdíly. 

Čtyři týdny před Čechy (v neděli 24. září) budou Němci volit poslance parlamentu (Spolkového sněmu, Bundestagu). Rozhodnou, kdo na další čtyři roky zasedne ve futuristické budově kancléřství na břehu Sprévy, kde padají rozhodnutí ovlivňující nejen Německo, ale celou Evropskou unii.

Průzkumy ukazují na jasné vítězství Angely Merkelové a její konzervativní unie křesťanských a sociálních demokratů. Dávají jí náskok čtrnácti až šestnácti procentních bodů před sociální demokracií, vedenou Martinem Schulzem, bývalým předsedou Evropského parlamentu.

Jenže stejný náskok měla Merkelová také před dvanácti lety, kdy se utkala s jiným sociálním demokratem, Gerhardem Schröderem. Nakonec byla v cíli první jen o prsa, o pouhé procento.

Takže otázka, jaký bude mít dopad případné střídání v kancléřství na Česko, je stále aktuální.

Jistě, leckdo může namítnout: Kancléřka Merkelová, nebo kancléř Schulz – není to pro nás prašť, jak uhoď?

Není. Němci díky své silné ekonomice mají velkou soft power, tedy schopností ovlivňovat podobu Evropské unie. Je dobré mít takový kolos na své straně. Nemyslíte?

Komu dát a komu vzít

Jak si tedy, poměřováno z Česka, Merkelová a Schulz stojí?

Oba měli s Čechy co do činění. Laskavěji na ně vzpomíná Merkelová, která v Praze počátkem osmdesátých let pracovala na doktorandské práci a získala v Česku mnoho přátel. Schulzovi zase utkvělo v paměti, jak před osmi lety na Hradě přemlouval Václava Klause, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Nepochybně to pro něj nebyl příjemný zážitek. ("Ještěže Česko není Václav Klaus," poznamenal později.)

Pokud se tento volební lídr sociálních demokratů stane kancléřem, pak to Češi pocítí. Nikdy nepatřili mezi jeho favority. (Klaus tuplem.)

Schulz vystupoval (a dosud vystupuje) jako kritik zemí, které se vzpírají přidělování uprchlíků. A jako kancléř by politik, přezdívaný pro své vůdcovské vystupování "císař", určitě začal tlačit na přerozdělení unijních fondů. Ujišťuje o tom na mítincích.

Státy, které odmítají přijímat uprchlíky a staví se proti kvótám, by v takovém případě splakaly nad výdělkem, nedostaly by nic, anebo almužnu. Zato ti, kteří je přijímají, by pobírali štědré bonusy. Pokud by ovšem nový kancléř, jehož přístup k uprchlíkům se od Merkelové nijak výrazně neliší, tento plán prosadil.

"Se mnou jako kancléřem... Německo nepřijme, aby byl v Evropské unii zpochybňován princip solidarity," citovala Schulze evropská mutace webu Politico. "Příliv uprchlíků na kontinent v posledních letech není německý problém, to je problém Evropy," vzkázal vůdce sociálních demokratů do Prahy, Bratislavy, Budapešti a Varšavy.

Také Merkelová, po dvanácti letech v kancléřství pokládaná za "matku národa" ("mutti"), se dovolává pomoci a solidarity. "To není solidarita, kterou si představuji," reagovala v rozhovoru pro televizi Phoenix na odmítavý postoj Středoevropanů k uprchlickým kvótám. Spojit přerozdělování uprchlíků s čerpáním evropských fondů však odmítla.

Merkelová byla i proti návrhu Evropské komise, podle nějž by země dostávaly 10 tisíc eur (260 tisíc korun) za uprchlíka, kterého přijmou a o kterého se postarají a že by naopak musely zaplatit pokutu 250 tisíc eur (6,52 milionu korun), pokud by ho přijmout odmítly.

"Není přece možné, aby se státy ze svých závazků prostě vykoupily," namítla kancléřka a vyslovila názor, že Česko a vůbec V4 svůj postoj jednou přehodnotí bez toho, aby je pokutovala jako Schulz.

Nadšení Evropané

Německo je nejsilnějším hráčem Evropské unie a eurozóny. A Schulz je eurofil, chcete-li nadšený Evropan.

Patřil mezi první politiky, kteří blahopřáli ke zvolení Emmanueli Macronovi a byl mezi prvními, kteří spěchali do Elysejského paláce, aby se s novým francouzským prezidentem setkali.

Web Politico o tom píše pod výmluvným titulek I'm Your Man – podle songu Leonarda Cohena. V tomto případě je však správnější překlad "Jsem tvůj člověk", ne "Jsem tvůj muž".

Tím Schulz vskutku je. Macron se jeví jako jeho vysněný politický spojenec. A nic na tom nemění ani to, že první se řadí na levici, druhý napravo od středu. V evropské politice jsou siamská dvojčata.

Macron navrhuje posílit eurozónu. Chce zřídit jejího ministra financí (nezávislého na národních parlamentech), její rozpočet i společné dluhopisy (tedy dluhy). Na vše mu Schulz přitakal.

Kancléřka, která není žádná velká eurofilka, to vidí jinak. Do "těsnější" Evropy se nehrne. Macronovi zdvořile vzkázala, že o rozpočtu eurozóny může debatovat, byť neví, co by se z něj mělo financovat. Ministra financí nezavrhla, pouze poznamenala, že nezná jeho kompetence. Co jednoznačně odmítá, jsou eurobondy, tedy evropské dluhopisy.

Pro Čechy, kteří vesměs nejsou z eura nadšeni, nemůže být vyhlídka na tandem Macron-Schulz lákavá. Pokud by eurozóna měla společný rozpočet a společné instituce, utrácela by se v ní většina evropských peněz a projednávala většina evropských témat. Neeurové státy unie by se dostaly do pozice přidržených členů pozorovatelů.

Z toho všeho je možné odvodit přání:

…a vítězem bude

Angela Merkelová, jedna z mála jistot v nejistém světě. Sfinga, která se nehýbe a nehýbe ani s Evropou.

Martin Schulz by starý kontinent rozhýbal. Ne však tak, jak by mnohým Čechům bylo milé.

Proto je "věčná" kancléřka pro Česko lepší volbou.

Zdroje:
Vlastní