Čína přestává být zásobárnou laciných pracovníků pro západní korporace. Mzdy Číňanů rychle rostou a blíží se mzdám evropským.

Pokud bychom poměřovali Česko s Čínou a Německem, tak bychom (s jistou mírou nadsázky) dokonce mohli říct, že Češi mají čínské mzdy a německé ceny.

Makají a bohatnou

Pryč jsou časy, kdy Číňané makali za almužnu. Dnes pracují za mzdu. Zatímco dřív iPhony pouze vyráběli, teď si je taky kupují a z bicyklů přesedají do aut.

Čína (ekonomicky i sociálně) vyrostla. Za posledních patnáct let se změnila se k nepoznání. Made in China už není jen synonymem levného zboží, potažmo levné práce.

Dokládá to studie společnosti Euromonitor International, o které píšou Financial Times. Podle ní předstihla Čína se svými mzdami všechny latinskoamerické země s výjimkou Chile. A v roce 2015 za sebou nechala i Rusko.

Ve výrobním sektoru čínské mzdy dokonce dostihují platy ve slabších zemích eurozóny. Jsou na 70 procentech mezd v takových státech, jakými jsou Portugalsko nebo Řecko.

Česko do své statistiky Euromonitor nezahrnul. V porovnání platů bychom ale dopadli obdobně jako Portugalci. Takže rovněž o Češích platí, že jim Číňané dýchají na záda.

V mnoha evropských zemích platy od krize stagnovaly nebo dokonce klesaly. Zato v čínském výrobním sektoru v té době stoupaly raketově – za posledních 11 let ročně přidávaly v průměru 10,5 procenta. Od roku 2005 tak vzrostly na trojnásobek, na 3,6 dolaru za hodinu (92 korun).

K tomu teď musí zaměstnavatelé v Číně, stejně jako na Západě, odvádět sociální a zdravotní pojištění. Dříve to v "Říši středu" obvyklé nebylo.

Pravda, srovnání, jak to u obdobných studií bývá, je zjednodušené. Euromonitor vycházel z dat národních institucí. Je proto možné, že Číňané výsledky vylepšili, aby byly úkoly strany a vlády splněny. Studie také nebere do úvahy rozdílné životní náklady v hodnocených zemích.

Trend nicméně platí. Čínské mzdy ve srovnání se zbytkem světa excelují. Co víc, Číňané mají předpoklady k dalšímu růstu. "Produktivita v čínských továrnách roste stále rychleji než příjmy," upozorňuje Oru Mohiuddinová, jedna z autorek studie Euromonitoru.

Tužky jsou zpátky

Ekonom Paul Robinson v televizi CNBC informoval o průzkumu IHS Markit, který ukazuje, jak se pohled západních byznysmenů na Čínu mění. "Počet respondentů, kteří pokládají Čínu za zemi s levnou pracovní silou, se loni snížil pod polovinu. Přitom ještě v roce 2012 tak Čínu vnímalo víc než 70 procent obchodníků," upozornil Robinson.

Rostoucí mzdové náklady v Číně přiměly některé západní podnikatele, aby hledali dodavatele jinde. Zjevné to je například v textilním průmyslu, který se z Číny pozvolna stahuje. Zato přibývá textilek na Filipínách, v Thajsku, v Bangladéši či ve Vietnamu, kde jsou pracovníci levnější. Obchodníci se však také vracejí k domácím výrobcům.

Agentura Reuters píše o návratu textilní výroby do Itálie. Důvod je nasnadě: Rozdíl v mzdových nákladech na výrobu vlákna v Itálii a Číně se podle údajů Mezinárodní federace výrobců textilu mezi lety 2008 a 2016 snížil téměř o třetinu.

Nemusíme se však dívat do Itálie. Stupňující se mzdové požadavky Číňanů (a k tomu propad prodeje v Rusku) přiměly českou společnost Koh-i-noor už před dvěma lety skončit s výrobou školních a kancelářských potřeb v čínském městě Nankingu.

Za odchodem některých firem z Číny však nejsou jen mzdové náklady, ale také vysychající příliv pracovníků z agrárního sektoru. Jednoduše řečeno: Nejsou lidi. A to i v miliardové Číně!

Inovace na prvním místě

Číňané se však nesnaží stůj co stůj držet v zemi výrobu kdečeho, vybírají si. Zaměřují se na produkci s vyšší přidanou hodnotou – zejména digitální technologie a elektroniku.

Zatímco donedávna soutěžili v disciplíně "kdo je levnější", teď začínají s konkurencí soupeřit v oboru "kdo je technicky zdatnější". Web televize CNBC informuje, že Čína je od roku 2013 největším trhem pro průmyslové roboty a automatizovaná pracoviště.

Jsou to právě inovace, které vedou nejen k vyšší produktivitě, ale také k vyšším mzdám. A vyšší platy pomohly čínské vládě vyvážit ekonomiku dříve jednostranně zaměřenou na vývoz.

V současnosti ji čím dál víc táhnou domácí spotřeba a služby. Pro srovnání: Čínský hrubý domácí produkt loni vzrostl o "pouhých" 6,8 procenta, zatímco maloobchodní tržby o úctyhodných 10,9 procenta.

Zachrání nás průmysl 4.0?

Nakonec zpátky k otázce z titulku: Stanou se Česko a některé další evropské země zdrojem levné pracovní síly pro Číňany? Odpověď: Nestanou.

Důvod je nasnadě. Podíl manuální lidské práce na ceně většiny výrobků bude dál klesat. Tím se také sníží poptávka po manuálních pracovnících ve výrobě a mzdové náklady.

Tento trend je už nyní jednou z příčin návratů výroby blíž k zákazníkům. Nastupuje éra průmyslu 4.0, který se vyznačuje automatizací výroby spojenou s digitalizací činností dřív vyhrazených lidem.

Právě průmysl 4.0 umožnil Adidasu přenést výrobu zpět do západních zemí. První ze svých robotizovaných továren otevřel německý výrobce sportovního oblečení a obuvi loni v bavorském Ansbachu, druhá zahájí výrobu v dubnu v americké Georgii u města Atlanty.

A takových příkladů bude nepochybně přibývat – i mezi českými firmami.