Zpět na články

Česko, země tajných tendrů s předem daným vítězem

Pokud bychom chtěli v Evropské unii získat ochrannou známku na typicky českou záležitost, mohli bychom ji obdržet za veřejné zakázky. České tendry mají do otevřených soutěží, do kterých se může přihlásit každý, hodně daleko. Za zavřenými dveřmi českých úřadů se zneužívá výjimečný zákon, díky kterému vítězí jediný pozvaný uchazeč.

Jedna třetina veřejných zakázek u nás má pouze jedinou nabídku (Ilustrační snímek) Jedna třetina veřejných zakázek u nás má pouze jedinou nabídku (Ilustrační snímek), zdroj: ThinkStock

Jednoznačně nejznámějším výběrovým řízením v české historii byla takzvaná "karlovarská losovačka". Video, které zachycuje zoufalou snahu místního úředníka "náhodně" vylosovat do dalšího kola uchazeče o výstavbu KV Areny, se stalo hitem internetu (připomenout si ho můžete ZDE).

Možná se všichni nebavili tak dobře jako přísedící paní notářka, v každém případě všechno dobře dopadlo a trojlístek Syner, Baustav a Metrostav nakonec soutěž vyhrál. Město pak dostalo za absurdní show dvouapůlmilionovou pokutu od antimonopolního úřadu.

Aktéři podezřelé kauzy tak doplatili na to, že jejich soutěž byla veřejná a účastnilo se jí víc uchazečů. Tendry na zakázku od státních úřadů ale vůbec nemusí mít podobu otevřené soutěže.

A vítězem se stává…jediný uchazeč

"V zadávání veřejných zakázek, kterých se účastní jediný uchazeč, jsme skutečně nejhorší v Evropské unii," říká Jiří Skuhrovec z think-thanku EconLab, který se věnuje výzkumu veřejných tendrů. Úředníci loni rozdali v rámci šesti tisíc zakázek s jedinou nabídkou 55 miliard korun. Každá třetí zakázka se obešla bez soutěže.

Loňský rok byl v tomto ohledu extrémní, počet takových trendů oproti roku 2014 vystoupalo na trojnásobek. "Příčiny jsou známé. Snažili jsme se do konce roku 2015 dočerpat evropské dotace. Z toho důvodu bylo nejhorší ministerstvo dopravy. Nejčastěji se využívalo u dodatkových stavebních prací," vysvětluje Skuhravec. Upozorňuje ale, že za situaci může i složitá administrativa kolem vypisování soutěže.

Aby mohli úředníci provádět tendry bez soutěže za zavřenými dveřmi, hojně využívají takzvaného Jednacího řízení bez uveřejnění (JUŘB). Tento nestandardní způsob pro extrémní situace se ale v Česku výrazně nadužívá. "Zatímco u nás je 16 procent tendrů neveřejných, evropský průměr se pohybuje kolem tří procent," zdůrazňuje Skuhravec. "A to nás řadí v Evropské unii na první místo," říká.

Vysoký počet neveřejných zakázek ale nesouvisí jen s dočerpáváním eurofondů. Dlouhodobě tímto neduhem trpí například zakázky vypisované ministerskými resorty v oblasti IT. NKÚ zjistil, že se asi tři čtvrtiny těchto zakázek vypsalo bez uveřejnění.

Ministerstva argumentují tím, že práci musí zadat těm dodavatelům, jejichž software už používají. V části případů je to ale pro stát nevýhodné. Například ministerstvo obrany takto zadává přes čtyři pětiny zakázek z oblasti IT. Netransparentní tendry přitom nejsou jen záležitostí ministerstev, ale i krajů a obcí.

Za zneužívání neveřejných zakázek může přitom stát v budoucnu tvrdě zaplatit. Už v roce 2010 si Brusel posvítil na horlivost českých úřadů, které tehdy podobně urychlovaly výběr dodavatelů kvůli dotacím.

"Zneužívání toho zákona (JUŘB) je dohledatelné, protože abyste ho mohli využít, musíte splňovat přísné podmínky," říká Skuhravec. Kontrola potom může zpětně dohledat, jestli byla skutečným důvodem neveřejného tendru časová tíseň, technické, administrativní nebo jiné komplikace. "Pokud audit zjistí, že podmínky nebyly reálně uskutečněny, jedná se o porušení zákona a přijdou sankce," dodává.

Téměř jisté vítězství v českém tendru zaručí nabídka s nejnižší cenou. Tímto způsobem se u nás rozhodne 85 procentech veřejných zakázek, unijní průměr je přitom o dvacet procent nižší. Zdánlivě nejlogičtější požadavek na nejnižší cenu ale ztrácí svůj význam v oborech, kde záleží především na kvalitě služeb, například právě v nejvíce zprofanované oblasti IT.

Nesnesitelná těžkost centrálních nákupů

K větší transparentnosti veřejných zakázek měl přispět Babišem hojně prosazovaný systém centrálního zadávání, který funguje už několik let a stále se rozšiřuje. Jenže v Česku se jeho prostřednictvím zadalo zatím jen zhruba 0,4 procenta zakázek v celkové hodnotě 1,5 miliardy korun. 

Přes centrální zadávání by se měly nakupovat počítače, mobily, tiskárny, papíry, kancelářské potřeby, ale i auta, energie, či havarijní pojištění. Prostě komodity a záležitosti, které lze sloučit napříč všemi resorty. Jenže z toho, co musí povinně projít přes centrální nákup, toho resorty pořídí pouze kolem 30 procent.

"Ministerstva nevyužívají centrálního zadávání, protože není povinné a také nejsou lidi," upozorňuje Skuhrovec. "Když dostali zadáno, ať to využívají, ale nezvýší se jim rozpočet, nemá to kdo dělat. Nejlepší je v tom ministerstvo vnitra, protože na to své lidi má," konstatuje.

Navíc centrální nákupy ve státní správě už ukázaly svá omezení. Ministerstvo financí chtělo vyzkoušet nový systém při dodávce xerografického papíru pro šest resortů za 60 milionů korun. Jen příprava zakázky ale trvala půl roku, meziresortní pracovní skupiny se musely sejít desetkrát, aby sjednotily všechny své požadavky, a vše komplikovaly i technické problémy jako rozdílné typy tiskáren na jednotlivých resortech. 

Systém navíc není plně elektronizovaný. Babišův sen o vytvoření zlatého standardu pro všech 1440 úřadů tak zůstává ve hvězdách.

Systém centrálních zakázek by přitom mohl přinést výrazné finanční úspory. Podle výpočtů EconLabu by stát díky němu mohl ušetřit až 800 milionů korun. Ministerstvo financí tvrdí, že mu to už nyní uspořilo 340,8 milionu korun.

Problémem nepředstavují samozřejmě jen tendry, ale i zveřejňování smluv, které uzavírají ministerstva, kraje, obce a jimi ovládané firmy. Schválená novela o zveřejňování platných smluv bude sice platit zkušebně už v červenci, povinná ale bude až od léta 2017. Díky zveřejněným smlouvám bude umožněna kontrola podmínek, které si firmy dokáží vydobýt v nesoutěžních tendrech.

Současné změny a pravidla ale Skuhravec považuje za nedostatečná, i když není vyloženě jen pesimistický. "Do budoucna se to bude na státní úrovni snad trochu zlepšovat, i když vláda to nemá do roku 2020 ve vládních požadavcích. Chtělo by to, aby konečně někdo bouchl do stolu a něco s tím udělal," zdůrazňuje.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články