Zpět na články

Chcete snad dotovat Babišova tlustého kocoura?

Je snadné bojovat s konkurencí, když vám část investic zaplatí daňoví poplatníci v dotacích. A je to ještě snazší, když můžete ovlivnit pravidla, podle kterých se dotace rozdělují.

Nedivte se, že je tak vypasený. Kocour Agrofert spořádá za rok dvě miliardy dotací Nedivte se, že je tak vypasený. Kocour Agrofert spořádá za rok dvě miliardy dotací, zdroj: Profimedia.cz

Česku hrozí, že bude vracet do Bruselu část dotací, anebo je nedostane proplaceny. V sázce jsou stamiliony až miliardy korun pro Agrofert.

Holding Andreje Babiše, toho času ve svěřenském fondu, by také mohl přijít o budoucí dotace, pokud Babiš nesloží funkci premiéra.

'Nezištná ' politika

Právní služba Evropské komise dospěla k závěru, že Andrej Babiš může využívat postavení premiéra k tomu, aby jednal ve prospěch holdingu Agrofert. Netvrdí, že to "dělá ", ale že to díky svému postavení "dělat může". Už to ale znamená, že je ve "střetu zájmů".

Pokud stanovisku právní služby, o kterém jako první informovaly deníky Guardian, Süddeutsche Zeitung a Le Monde, Evropská komise přitaká, bude muset česká vláda vrátit do Bruselu část dotací. V takovém případě by je pak měla požadovat od Agrofertu. Babiš by tak fakticky vymáhal peníze od své firmy.

Prekérní situace. Prekérní je však už to, že Babiš vyjednává v Bruselu o dotacích pro Česko na příští plánovací období (2021-2027).

Premiér přitom odmítá návrh komise, aby dotace byly zastropovány, jinými slovy, aby z nich byly vyloučeny dominantní hráči na trhu, holdingy typu Agrofert. Samosebou nezištně.

Naše právo, vaše právo

Babiš se přitom diví: Já a střet zájmů? Kde ho vidíte? A k tomu ujišťuje: "Česká republika žádné peníze vracet nebude, není na to ani nejmenší důvod."

 

profimedia-0357871003babisbrusel Andrej Babiš v Bruselu. Kdeže jsou ty dotace?, zdroj: Profimedia.cz

Právníci ministerstva spravedlnosti vskutku vypracovali analýzu, ze které vyplývá, že svěřenské fondy, do kterých Babiš majetek vložil, jsou zárukou toho, že Babiš ve střetu zájmů není. Bez ohledu na to, že do jejich čela jmenoval premiér své lidi, včetně své manželky Moniky. (Lze snad věřit, že s nimi o byznysu nekomunikuje, ani o něm nemluví s manželkou?)

Podstatné je však to, co ministr spravedlnosti Jan Kněžínek opáčil na otázku jednoho z novinářů: "Nezkoumali jsme (v analýze) evropské právo, to už není naše gesce, takže k tomu jsme se nevyjadřovali."

Dotace z Bruselu jsou však složeny z evropských peněz, takže se musí řídit evropskými pravidly, která jsou přísnější než česká. Finanční nařízení 2018/1046 (zde) z letošního léta je přitom přitvrdilo ještě víc.

Právní služba komise, která se ve své zprávě na nařízení odvolává, tvrdí, že svěřenské fondy střet zájmů samy o sobě odstranit nemohou. Babiš je vůči fondům beneficientem, tedy tím, kdo má z jejich hospodaření prospěch a ke komu se vrátí majetek do nich vložený.

Není tak jisté, zda obstojí argument ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, která zdůrazňuje, že předseda vlády nerozhoduje o jednotlivých dotacích a položkách rozpočtu. Proti němu se dá postavit námitka: Premiér řídí vládu, která rozpočtovou politiku ovlivňuje, a o dotačních strategiích sám vyjednává v Bruselu.

Daně chudým, dotace bohatým

Celá tahle zmatená situace upozorňuje, že dotační systém je nedokonalý, pokřivený a – jak ukazuje Babišův příklad – v podstatě nekontrolovatelný. Jak jinak si vyložit výrok právní služby komise, že Babiš "může" zneužít své postavení.

Nebylo by snad lepší předcházet střetům zájmů tím, že by se dotací ubralo a systém se zjednodušil, aby byl kontrolovatelný? Především by se ale z dotací měly vyloučit tučné korporace a holdingy, ke kterým mají politici blízko – pokud je dokonce nevlastní jako Babiš.

Současný systém dotuje z daní (i těch nejchudších) zejména bohaté, kteří přisáti na bruselský cecík sají a sají. S jídlem přitom roste chuť, což je patrné právě u Agrofertu, který v roce 2011 z evropských dotací čerpal "pouhé" 0,7 miliardy korun a loni už dvě miliardy.

Pravda, teoreticky na dotace mohou dosáhnout i ti chudší. Zpravidla si na nich ale vylámou zuby. Není divu, projekty musíte spolufinancovat. Kromě toho je dotační administrativa tak složitá, že ji začínající podnikatel či běžný živnostník sotva zvládne. Anebo nemá čas, aby se jí prokousal, vyplnil stohy dotazníků a žádostí a splnil všechny podmínky pro to, aby mohl čerpat peníze.

A když administrativní martyrium spojené s výkazy a hlášeními přece jen našinec podstoupí, může snadno ztroskotat na tom, že nedokáže žádosti formulovat tak, aby zapůsobil na ty, kteří je v Bruselu posuzují.

Majitelé větších firem si mohou dovolit najmout agentury, které se živí tím, že dotace zprostředkují a žadatelům cestičku k bruselskému penězovodu umetou. Tyto firmy přitom na rozdíl od malých nebo začínajících podnikatelů mohou dosáhnout na úvěr od bank, protože mají majetek, který se dá poskytnout do zástavy.

V dotačním souboji tak nad malíčky vítězí. Získávají dotační peníze, byť by se bez nich mohly obejít – tak, jako Agrofert, který měl loni konsolidovaný zisk 4,8 miliardy korun.

I miliardář přes plot skočí

Proč si ale nepřilepšit, když to pravidla dotační hry umožňují? A když to neumožňují, tak se firma rozdělí na menší jednotky, dotace se shrábne a potom se vše vrátí do původní holdingové struktury… Dál už to znáte.

Dá se to říct otřepaným billboardovým sloganem "Prostě se o to (v tomto případě spíš o sebe) postaráme".

Pokušení vzít si levné evropské peníze je velké a pro padesát milionů i miliardář přes plot skočí.

Realita je každopádně tristní: Z daní odvedených do Bruselu, a přes tamní přerozdělovací megatovárnu přivedených zpátky do Česka, vykrmujeme tlustého Babišova kocoura, zatímco na skutečné zemědělce a malé podniky zbudou drobty.

Nejvyšší čas s tímhle systémem otřást.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články