Podle agentury Reuters čínská vláda schválila výstavbu tří nových zařízení na přeměnu uhlí na syntetický zemní plyn. Představuje si, že ten pak povede potrubím do velkých měst na východě země, kde poslouží jako palivo do elektráren. Místo uhelných tak bude mít elektrárny plynové, které vzduch tolik neznečišťují.

Má to ale háček. Přeměna uhlí na plyn je sama o sobě mimořádně energeticky náročná a vzniká při ní ještě víc oxidu uhličitého než při spalování uhlí. Vzduch v čínských metropolích se sice zlepší, životní prostředí celé planety na tom ale bude ještě hůř.

Podle serveru Vox v Číně už tři takové továrny fungují, další čtyři se staví, tři dostaly nově povolení a dalších 17 jich má vláda v plánu. Pokud by byly všechny uvedeny do provozu, mohlo by to mít zásadní dopad na globální oteplování.

Výroba je příliš drahá

O možnosti přeměny uhlí na plyn (coal-to-gas, zkrtka CTG) se ví desítky let, širší využití v praxi ale výroba nenašla. Palivo, které zplyňováním vznikne, sice při spalování netvoří téměř žádné emise, ale jeho výroba je příliš nákladná a nevyplatí se.

Během ropné krize v 70. letech chtěly z uhlí vyrábět ropu Spojené státy, postavily ale jen jedno velké zařízení v Severní Dakotě, které bylo neekonomické udržovat v provozu, a tak jej krátce na to zavřely.

Ideálním řešením by pro Čínu byl zemní plyn, kterého ale v roce 2015 těžila jen 127 miliard kubických metrů. Pod povrchem má sice obrovské zásoby, ale jeho těžba je vzhledem k místním geologickým podmínkám náročná. A dovoz je drahý.

Výroba syntetického plynu z uhlí se tak na první pohled může zdát logickou volbou. Navíc by vláda našla uplatnění pro horníky, kteří by při omezení těžby uhlí přišli o práci.

Víc skleníkových plynů než uhelné elektrárny

Rizika, která by "záchranný krok" přinesl, jsou ale příliš vysoká. Podle analýzy, kterou v roce 2013 vypracovali Čch'-Jen Jang a Robert B. Jackson z americké Dukeovy univerzity pro Nature Climate Change, dojde výrobou zemního plynu a jeho využitím pro výrobu elektřiny až k 82procentnímu nárůstu produkce skleníkových plynů oproti běžnému spalování uhlí.

Pokud by byla v plném provozu zařízení CTG, o jejichž plánované výstavbě se v době analýzy vědělo, v následujících 40 letech by jen ony vyprodukovaly 21 miliard tun oxidu uhličitého. "Čína tak nebude schopná emise snížit," tvrdí autoři.

Dalším problémem je, že postup je nejen energeticky náročný, ale spotřebuje se při něm i velké množství vody. Zařízení přitom mají vzniknout v Mongolsku, Šan-si a Sin-ťiang, což jsou sice uhelné oblasti, ale mají dlouhodobý problém s nedostatkem vody.

Pomůže přírodě ekonomická krize?

Podle analytiků oslovených agenturou Reuters může hrozící ekologickou katastrofu odvrátit ekonomická krize, kterou země prochází. A výstavba zařízení a plynovodů navíc potrvá roky. "Trh není na straně CTG výrobců a projekty budou i nadále finančně nákladné," řekl Reuters Liu Guangbin.

Pro Čínu by tak bylo levnější, efektivnější a hlavně ekologičtější zaměřit se na zlepšení těžby břidlicového plynu. Ekologové totiž varují, že pokud se na obnovitelné zdroje energie a na břidlicový plyn země nepřeorientuje dostatečně rychle, hrozí, že i přes vysokou ekonomickou náročnost rozsáhlá síť CTG elektráren skutečně vznikne. A jakmile budou uvedeny do provozu, Čína s jejich odstavením pospíchat nebude.