Dnes je sobota 20. dubna 2024., Svátek má Marcela
Počasí dnes 7°C Slabý déšť

Čistě a navíc ekologicky. Jak se ve starém Římě obešli bez toaletního papíru

Čistě a navíc ekologicky. Jak se ve starém Římě obešli bez toaletního papíru
Starořímské latríny sice soukromím neoplývaly, nicméně pod sedátky většinou protékala voda, takže byly z hygienického hlediska na velmi vysoké úrovni | zdroj: Profimedia

Je tak automatickou součástí našeho života, že si bez něj návštěvu toalety umíme představit jen stěží. Toaletní papír je však vcelku novinkou. Neznamená to, že lidé předtím nepoužívali nic. Ve starověkém Řecku a Římu měli systém toalet natolik "vymakaný", že samozřejmě neopominuli ani tak důležitou skutečnost jako následnou hygienu.

Starověk patří mezi období dějin, která nás naplňuje obdivem a respektem. Tehdejší civilizace byly z našeho pohledu až překvapivě pokrokové a část naší kultury vychází z antických kořenů, ať už se to týká politiky, vědy nebo veřejného života.

I přes všechno, co na nich obdivujeme, měli ale lidé ve starém Řecku a následně Římě jisté zvyky a libůstky, které nás mohou zaskočit. I když se něco dochovalo v písemných pramenech, asi nejlépe běžný život starých Římanů poodkrývají vykopávky z Pompejí, které výbuch sopky v roce 79 našeho letopočtu uzavřel do jakési časové kapsle.

A skoro bez úhony zůstaly zachovány i místní latríny, díky nimž víme nejen o starořímských stravovacích zvyklostech, ale hlavně o jejich zvycích spojených s vyměšováním. Na soukromí se tehdy rozhodně nehrálo, naopak návštěva veřejné toalety byla jakousi společenskou událostí, často spojenou s obchodními záležitostmi. A podle toho i samotné místnosti vypadaly – nezřídka byly zdobené krásnými freskami, sochami a mramorovou výzdobou.

Tekoucí voda a "štětka"

Samotné toalety samozřejmě nebyly splachovací, leč často pod sedátky trvale protékal menší proud vody, který vše hned odplavil do kanalizačního systému. V podstatě čistá práce ne až tak vzdálená současné moderní představě (když si odmyslíme jistý nedostatek soukromí).

Po vykonání potřeby však místo po toaletním papíru Římané vzali do ruky tersorium, což byla tyč, na jejímž konci byla přivázaná přírodní houba. Důmyslné zařízení však mělo jednu – z dnešního pohledu – vadu. Bylo sdílené. Po použití tak dotyčný "štětku" opláchl – ať už pod tekoucí vodou či v nádobě s octem nebo slanou vodou – a zanechal dalším zájemcům, popisuje Stephen Nash, historik a archeolog Deneverského muzea přírodních věd.

tersorium Starořímské tersorium | zdroj: Denver Museum of Nature & Science

A hned tematicky navazuje obdobně (opět z dnešního pohledu) podivnými návyky spojenými s močením. Nutno podotknout, že alespoň z této oblasti antičtí Římané nedělali věc veřejnou. Potřebu vykonávali do malých hrnců v soukromí domova, v kancelářích nebo obchodech.

Ekologické, praktické a v souladu s přírodou

Nicméně poté, co se nádoba naplnila, ji odnesli na ulici a přelili do jakési velké nádrže, kde čekala na pravidelný odvoz. Jednou za určený čas pak přijížděla četa uklízečů, která plné nádoby odvezla. Kam? Do prádelny! Staří Římané moč používali jako prací prostředek pro své tuniky a tógy. Lidská moč je totiž plná amoniaku a dalších chemikálií, které jsou skvělými přírodními detergenty, tedy čisticími prostředky.

Dá se tedy říct, že starořímské hygienické praktiky sice mohou znít podivně, ale z ekologického pohledu jim rozhodně není co vytknout. Navíc byly ověřeny ne pár desítkami let, jako je tomu v případě toaletního papíru, ale celými staletími.

Mimochodem, toaletní papír byl ve Spojených státech oficiálně zaveden až v roce 1857 a jeho autor Joseph Gayetty ho prodával primárně jako léčivý prostředek v boji s hemeroidy. Dnes má průměrný Američan spotřebu kolem 22,5 kilogramu toaletního papíru ročně. Na výrobu jedné tuny je přitom zapotřebí zhruba 1,75 tuny surového vlákna, takže rozhodně nemůžeme hovořit o ekologii. Na rozdíl od omyvatelného tersoria…

Zdroje:
Nautilus