Dnes je sobota 20. dubna 2024., Svátek má Marcela
Počasí dnes -2°C Občasný déšť

Co mají společného mocné političky?

Co mají společného mocné političky?
Britská premiérka Therasa Mayová a německá kancléřka Angela Merkelová | zdroj: Profimedia

I když se může zdát, že v případě zvolení Hillary Clintonové budou celý svět ovládat tři "sudičky", velká ženská politická revoluce zřejmě nenastane. Za posledních padesát let vládly ženy v nejvyšších funkcích v šedesátce zemí. 

Loni v červenci bylo podle údajů Organizace spojených národů ve funkci prezidentky nebo premiérky 18 žen, polovina z nich jako první ženský lídr v historii země. 

Přestože čísla nevypadají tak špatně a může se zdát, že dostat se do nejvyšší politické funkce není pro ženy tak složité, jak se tvrdí, realita je o něco horší. Ženy sice zemi v této šedesátce případů vedly, ale v téměř dvou třetinách zemí jim funkce nevydržela déle než čtyři roky. V jedenácti státech dokonce vládly méně než rok, vyplývá z loňské analýzy společnosti PewResearch Centre.

Smutný rekord drží Rakousko, Ekvádor a Madagaskar, které měly ženského lídra jen dva dny! Zatímco v Rakousku šlo jen o přechodné období, ve zbylé dvojici zemí byly ženské političky obratem vytlačeny a nahrazeny mužskými politiky.

Naopak nejdéle zemi vedly ženy v Indii – nejdříve premiérka Indíra Gándhíová a následně prezidentka Pratibha Pátilová, díky nimž měla země ženskou vládkyni 21 let z posledních padesáti.

PewResearch připomíná, že v některých oblastech je dáma ve vedení státu poměrně běžný jev. Typickým příkladem je Skandinávie, kde jedinou zemí bez ženského vedení bylo v posledních letech Švédsko.

"K roku 2014 měl Island ženskou prezidentku nebo premiérku během dvaceti z posledních padesáti let, což je čtvrté nejdelší období na světě," píší autoři průzkumu. Finsko a Norsko se svými dvanácti, respektive jedenáctiletými ženskými obdobími řadí hned za Island.  

Rodiče dívky motivovali k politické diskusi

Přestože existuje mnoho studií na téma toho, jak se liší způsoby vedení v různých kulturách, jen velmi málo z nich se zaměřilo na specifika ženského vedení - ať už státu, firmy nebo velké organizace. Přitom ženské vrcholové političky toho mají společného mnohem víc, než by se mohlo zdát.

"Všechny mluvily o sbírání hlasů a důvěry u rodinných diskusí u večeře. Jejich rodiče mluvili o politice, o tom, co se dělo v komunitě a když k tomu měly ženy co říct, rodiče je nechali hovořit," říká profesorka na Univerzitě Valley v Utahu Susan R. Madsenová s tím, že byla překvapená, jak se dotazované ženy shodovaly.

Ve svém výzkumu v letech 2009 a 2010 zjišťovala, co přivedlo úspěšné ženy do vedení. Zpovídala hlavně ženy v oblastech, kde je pro ženu náročné uspět, a to konkrétně v Číně a Spojených Arabských Emirátech.

Zejména v SAE byla úloha otce, který dívky motivoval k učení a přemýšlení, klíčová. "Každé ženě, se kterou jsme hovořila, vozil otec z cest do zahraničí knihy, ke kterým se většina lidí nedostala," podotýká Madsenová.

Muži si jdou přímo za snem, žena sbírá zkušenosti

Madsenová ve své práci zároveň podtrhla fakt, že cesta ženy do pozice lídra je zcela odlišná od mužské. "Muži jsou strategičtější a mají tendenci jít přímočařejší cestou k tomu stát se vůdcem. Ženy na to tolik nenaléhají. Netíhnou k tomu, aby se dívaly daleko dopředu a nutně si říkaly 'chci být na vrcholu'. Cestu žen lemují zkušenosti v mnoha oblastech – mateřství, práce v neziskovém sektoru nebo třeba účast v dozorčí radě," tvrdí profesorka, které se zaměřuje na postavení žen ve vůdcovských rolích.

Toto sbírání zkušeností přirovnává k tvoření patchworkové deky, která je jako celek mnohem jasnější a soudržnější než každý její kousek sám o sobě. Souhlasí s ní profesorka politologie na Oklahomské státní univerzitě Farida Jalalzaiová, která na téma ženských světových politických vůdkyň publikovala několik studií a knih.  

"U žen je mnohem pravděpodobnější, že se do veřejného života dostanou skrz aktivismus: často když ze své pozice matky chtějí poukázat na nějaký problém," uvádí Jalalzaiová.

Chtějí být v tom, co dělají, lepší než muži

Ve svém výzkumu přišla Jalalzaiová s dalším vlastností, kterou mají úspěšné ženy společnou: je jí tendence dělat vše kvalitněji a lépe než jejich mužští protějšci. V zemích, kde je silnější nerovnost mezi pohlavími, je podle ní tento rozdíl ještě markantnější.

"Je to tím, že muži se nikdy nesetkávají s předsudky, že nemohou být dobrými lídry jen proto, že jsou muži. Zítra klidně může někdo říct, že prezident Barack Obama hrozně selhal, ale nikdo na základě toho nepřijde s tvrzením, že všichni muži jsou špatní vůdci. Je to jisté privilegium, že úspěch či neúspěch jednoho není spojovaný s celým pohlavím," přibližuje politoložka.

"Ženy, které v mé zemi zaujímají vedoucí postavení, musí být tvrdé, není to lehké. Vždy si jsou vědomy toho, že reprezentují všechny ženy. Musí pracovat extrémně tvrdě, aby něco dokázaly, protože když uděláte něco špatně, řeknou: Ha, vidíte, ženy!" potvrzuje Agnes Igoyová, která spolupracuje s ugandskou vládou v boji proti obchodu s lidmi.

To je podle Madsenové důvod, proč jen ženy ve vedení země mohou něco změnit. "Sečteno a podtrženo: To, jak vypadá vedení v zemi, kolik hlasů mají ženské představitelky, ovlivňuje to, co to pro její obyvatelky znamená. Například na Blízkém východě jsou hlavní političtí představitelé králové a šejkové a je tam velký odstup mezi vládnoucí třídou a zbytkem společnosti. Ženy v těchto kulturách tak samy sebe nevidí v těchto pozicích, takže vnímají vedení a politiku jako mužskou záležitost," shrnuje Madsenová.

Zdroje:
Vlastní, The Atlantic