Zpět na články

Dcera Marie Terezie, která se nejvíce 'pomamila'

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská byla jednou z dcer slavné habsburské panovnice Marie Terezie. Říká se, že právě tato rázná a inteligentní žena, byla své matce nejvíce podobná povahou. Zemřela před 205 lety. 

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská, zdroj: Profimedia.cz

V úzkém rodinném kruhu nebyla Marie Karolína jedinou svého jména. Stejně se totiž jmenovaly  i její dvě starší sestry. Ta první se narodila v roce 1740 a zemřela pouhé dva týdny po narození. Druhá v roce 1748 a též nežila dlouho. 

Marie Karolína "tři" přišla na svět 13. srpna 1753 - jako třináctý potomek slavné panovnice. V rodině jí říkali Charlotte.

Ze svých sourozenců měla nejblíže k o dva roky mladší Marii Antoinettě. Vychovávali je v podstatě jako dvojčata. Marie Karolína byla temperamentní, upřímné, prudké a tvrdohlavé děvče. Měla výrazný, patrně ne klasicky hezký obličej. A proslula tím, že když špatně vycházela s jednou ze svých vychovatelek, domlouvala si s matkou guvernantku novou. Úspěšně. 

Velice nechtěný manžel 

Marie Terezie byla známá svou promyšlenou sňatkovou politikou. Jedinou dcerou, která si mohla vybrat ženicha byla její oblíbenkyně Marie Kristýna. Ohledně sňatku Marie Karolíny to probíhalo ještě krapet zamotaněji. 

Marie Josefa, o rok starší sestra Marie Karolíny, se měla vdát za Ferdinanda IV.  Ten byl třetím synem španělského krále Karla III. Sňatek s mladým panovníkem neapolského království a Sicílie měl podpořit dobré vztahy Rakouska a Španělska. 

Jenže v říjnu 1767 došlo k další ze řady smutných událostí v panovnické rodině. Marie Josefa onemocněla neštovicemi a zemřela. Jako náhradní nevěsty připadaly v úvahu dvě z císařovniných neprovdaných dcer - Marie Amálie a právě Marie Karolína. Vzhledem k tomu, že prvně jmenovaná byla o celých pět roků starší než potenciální ženich, padla volba na její sestru.

Ta se bránila zuby nehty. Protestovala ovšem bezvýsledně. Sedmého dubna 1767 se ve Vídni konal sňatek v zastoupení a ještě téhož dne vypravili mladičkou Marii Karolínu do Itálie. Loučení budoucí královny neapolské a sicilské proběhlo emotivně a v slzách. 

Do svého nového domova dorazila v půli května a domluvené manželství začalo katastrofálně. Marie Karolína svého muže shledávala ošklivým a ani on z ní neměl radost. Po první společné noci dívka údajně dokonce uvažovala o sebevraždě.

Musela také snášet řadu podivných návyků svého obhroublého, vzteklého muže i úskalí neapolské etikety. Nosit v parnech těžký, tmavý šat bylo i pro arcivévodkyni uvyklou ne zrovna odlehčené módě 18. století velice náročné. 

Vzhůru do politiky

Na první dítě manželé čekali několik let. A ke zklamání mnohých se v červnu 1772 narodila dcera, pojmenovaná po babičce z matčiny strany.

Brzy poté však Marie Karolína otěhotněla znovu. Nakonec porodila 18 dětí, jen sedm z nich se však dožilo dospělosti. První chlapec, Carlo, přišel na svět v roce 1775, zemřel však v pouhých třech letech. 

Navzdory četným těhotenstvím a porodům, které poznamenaly i její zdraví, mladá ambiciózní královna šikovně vplula do politických vod. Po porodu syna získala i přístup do státní rady. Zatímco její muž neměl extra vzdělání, svůj čas nejraději trávil na honech, sexem a zábavou a ve státnických záležitostech silně spoléhal na svého otce a vlivného politika Bernarda Tanucciho, Marie Karolína projevila náturu své matky.  

Postupně se jí podařilo odstranit z funkce Tanucciho, který jí překážel. Španělský vliv na Neapolské království byl oslaben, rakouský a britský posílily.

Pravou rukou Marie Karolíny se totiž stal anglický šlechtic John Acton, který stál v čele budovaného neapolského námořnictva. Královna, která zaváděla reformy v poněkud zaostalé zemi, pro něj měla takovou slabost, až se začalo šuškat, že jsou milenci. Což nebylo prokázáno ani vyvráceno. 

Těžká revoluční rána

Vztahy se Španělskem se v 80. letech zlepšily po smrti Karla III. a nástupu nového panovníka. Upravil se i vztah s papežem pocuchaný spory ohledně církevního práva a jmenování biskupů. V roce 1890 Marie Karolína na nějakou dobu odjíždí do Rakouska, zařídit sňatky některých ze svých dětí.

Poprava Marie Antoinetty a Ludvíka XVI. v roce 1793 vyvolala zděšení. Smrt oblíbené sestry a švagra Marii Karolínu těžce zasáhla, vzbudila v ní nenávist k revolučnímu běsnění. V Neapoli zavedla tajnou policii, která napříč různými společenskými vrstvami pátrala po potenciálních sympatizantech revoluce. Neapolské království se připojilo k první protifrancouzské koalici. V roce 1894 bylo navíc v Neapoli odhaleno jakobínské spiknutí. 

Marie Karolína definitivně získala nechuť ke všemu francouzskému - včetně jazyka a filosofie. Mobilizace armády měla důsledek ve zvýšení daní, policejní teror se stupňoval, královnina popularita klesala. Najala i ochutnávače, v obavách o život svůj a svých blízkých.

Neapolská královna prudce nesnášela i Napoleona Bonaparte. Po jeho úspěších na severu Itálie sice s Francií uzavřela mír, zároveň však o něco později vznikla i obranná dohoda s Rakouskem, načež se Neapolské království připojilo k druhé protifrancouzské koalici. 

Nakonec musela panovnická rodina zmizet. Nejdříve se ocitli v obklíčeném paláci, pak se jim ale podařilo uprchnout tajnou chodbou a po náročné cestě, kterou nepřežil královnin syn Alberto, se uchýlili na Sicílii. Už v půli roku 1799 se však Francouzi obsazenou Neapol podařilo dobýt zpátky - s britskou podporou. Následovala krvavá odplata vůči těm, kteří si zadali s nepřáteli. 

Druhý útěk v pořadí 

Na přelomu století strávila Marie Karolína dva roky ve svém domovském Rakousku, kde zařizovala další sňatky pro své neprovdané děti. Zároveň prý trávila hodně času se svou nejoblíbenější vnučkou Marií Luisou.

V roce 1802 se vrátila zpátky do Neapole. Během války Rakouska a Francie sice Neapolské království navenek zachovávalo neutralitu, ovšem nakonec se spojilo s Rakouskem. Napoleon vyslal vojáky na jih Itálie. Ferdinand a Marie Karolína utíkali znovu.

Francouzský císař dosadil na neapolský trůn svého bratra Josefa Bonaparte, kterého o několik let později nahradil Joachim Murat. Marie Karolína byla opět na Sicílii, kterou neměla ráda.

Postupně ztratila svůj politický vliv a v roce 1813 opustila ostrov a zamířila do Vídně. Tam dorazila počátkem roku 1814. Osmého září 1814 podlehla mrtvici. Služebná ji našla, jak leží na podlaze v zámku Hetzendorf, uprostřed rozházených dopisů. 

Její oblíbená vnučka Marie Luisa byla v té době už čtyři roky provdána za jejího úhlavního nepřítele. 

Ferdinand se už v listopadu oženil se svou dlouholetou milenkou Lucií Migliacciovou a v roce 1815 se vrátil zpátky do Neapole. Marii Karolínu přežil o 10 let.

Tagy: Rakousko Itálie zahraničí domácí Vídeň neapol Sicílie Panovníci a šlechta dějiny a fakta napoleonské války Velká francouzská revoluce

Zdroj: vlastní, Wikipedia.org, habsburger.net, Brittanica.com, https://historique-blog.webnode.cz

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články