Dnes je úterý 16. dubna 2024., Svátek má Irena
Počasí dnes 11°C Zataženo

Etika versus pokrok: Temná stránka otce moderní gynekologie

Etika versus pokrok: Temná stránka otce moderní gynekologie
Socha J. Mariona Simse v New Yorku | zdroj: Profimedia

V osobnostech, jakými byl James Marion Sims, se zračí paradox dějin. Na jednu stranu významně přispěl k pokroku v medicíně, zároveň při tom ale trpěli lidé. Kdo byl muž, který je nazýván "otcem moderní gynekologie"?

Sims pocházel z Jižní Karolíny, kde se narodil v roce 1813 do rodiny majitele obchodu - později šerifa. Vystudoval lékařství a v roce 1840 se s rodinou přestěhoval do Montgomery v Alabamě. A právě to se stalo dějištěm jeho (ne)slavných experimentů.

Podstatnou částí celého příběhu je problém, který v té době trápil mnoho žen různého věku, barvy pleti i sociálního postavení - takzvaná porodnická píštěl. Ta vzniká často při komplikovaném, protahovaném porodu, kdy hlavička dítěte tlačí na části porodního kanálu, jejichž tkáň odumře, a dochází tak k volnému úniku moči či stolice. Tedy inkontinenci, která má zdrcující dopad na společenský i sexuální život postižených žen.

Problém byl o to delikátnější, že v první polovině 19. století byla gynekologie oborem značně neprobádaným a onemocnění genitálií a únik moči byly i kvůli dobovým konvencím ožehavá záležitost.

Simse prý k výzkumu možností operace píštěle přivedlo zranění jedné dámy, která spadla z koně a dostala se do jeho péče. Brzy na to si vyrobil předchůdce pozdějšího specula, užívaného při gynekologických vyšetřeních, a nastoupil cestu, která mu přinesla slávu a o mnoho let později i zdrcující kritiku.

Experimenty na otrokyních

Sims totiž své experimenty při operacích píštěle mezi lety 1845 až 1849 provedl - se souhlasem jejich pánů - na dvanácti otrokyních. Jmenovitě jsou známy jen tři - Anarcha, Betsy a Lucy. Nejčastěji se pak hovoří o první jmenované - mladé dívce, která trpěla, patrně i v důsledku těžké práce, jak únikem moči, tak i stolice.

Všechny ženy dle záznamů v těchto letech Sims podrobil několika operacím. Anarcha však vybočovala – na té provedl 13 zákroků. A všechny ženy operace podstupovaly za plného vědomí. Anestezie přišla přitom na scénu už krátce před započetím Simsových experimentů, užití přelomového diethyletheru pak v říjnu 1846 veřejně demonstroval americký zubař William Morton.

Operace císařovny

Sims však později tvrdil, že jednak anestezie nebyla v lékařských kruzích plně akceptována a o existenci diethyletheru údajně nevěděl. V té době však byla také rozšířená představa, že černoši na rozdíl od bělochů necítí bolest buď vůbec, nebo omezeně.

Sims též v současnosti čelí pranýřování kvůli tomu, že pokusům, navíc za tak šílených podmínek, podrobil nejzranitelnější část obyvatelstva. Celý kontroverzní projekt nicméně nakonec skončil lékařským úspěchem. Sims nalezl efektivní chirurgický postup pro operaci píštěle a vyléčil několik žen, včetně Anarchy, o čemž napsal v roce 1852.

Mnohem méně úspěšný byl Sims mimochodem ve snaze postihnout příčinu takzvaného novorozeneckého tetanu, k čemuž též využíval zotročené ženy a jejich děti, které Simsovu teorii a postup nepřežily.

Později se Sims přestěhoval do New Yorku, kde založil první nemocnici zaměřenou na léčbu takzvaných ženských potíží. Je otázkou, zda byl k anestezii odmítavý i nadále. Podle některých zdrojů bílé ženy operoval znecitlivělé, jiné tvrdí opak.

Historička Deirdre Cooper Owensová nicméně upozorňuje, že Simsovy úspěchy přišly tak rychle proto, že měl "snadný přístup k ženským tělům", což svým způsobem pokračovalo i v New Yorku. Zatímco v Alabamě operoval otrokyně, v New Yorku mu pod rukama ležely chudé ženy, jejichž operacím přihlíželi studenti medicíny. Některé tyto pacientky se přitom též zákrokům podrobovaly opakovaně.

V 60. letech poté, co na nějakou dobu přesídlil do Evropy, pak přišla příležitost s velkým P - Sims operoval samotnou francouzskou císařovnu Evženii. Zákrok mu přinesl obrovský věhlas a po návratu do Ameriky si otevřel praxi zaměřenou především na bohaté klientky. Exceloval v operacích vaječníků i genitálií.

Těmito zákroky se přitom někdy léčily i "nervové neduhy", například epilepsie, hysterie či další duševní poruchy a takzvané "nevhodné chování", které se tehdy spojovalo s ženskými reprodukčními orgány.

Sims se také na nějaký čas vrátil do Evropy, ve službách Napoleona III. organizoval péči o zraněné vojáky v prusko-francouzském konfliktu. Později v New Yorku založil i první institut pro léčbu rakoviny, neboť se setkal s odmítnutím představenstva "ženské" nemocnice přijímat onkologické pacienty z obavy, že je nemoc nakažlivá. Kromě chirurgického postupu pro operaci píštěle či specula je s jeho jménem spojena například i speciální pozice pro vyšetření pacientů.

Socha půjde dolů

Sims, který zemřel na srdeční záchvat v roce 1883, se v lékařských kruzích stal respektovanou osobností, v průběhu 20. století se však začala objevovat kritika postupů, které využíval. Vše vyvrcholilo nedávno v souvislosti s iniciativou týkající se odstraňování památek uctívajících konfederační osobnosti či požadavku na jejich uvedení do úplného kontextu.

Diskuse se dotkla i sochy Jamese Mariona Simse, stojící v newyorském Central Parku. V dubnu letošního roku bylo rozhodnuto, že stará socha z místa, kde stála od 30. let, zmizí a nahradí ji jiný typ připomínky reflektující jak odkaz, tak i kontroverzi spjatou se životem slavného doktora.

Simsův životní příběh tak má přesah napříč dvacátým stoletím až do současnosti, neboť diskuse o vztahu lékařské etiky a pokroku neustává. Mimochodem - takzvaná porodnická píštěl je stále velkým problémem v rozvojových zemích, kde se ženám při porodu nedostává odpovídající péče. Důsledky má stejně fatální jako v Evropě před dvěma sty lety.

Zdroje:
Vlastní, Lékaři bez hranic, Wikipedia.org