Zpět na články

Kam Klaus nemůže, nastrčí syna

Václav Klaus údajně nevyloučil, že by mohl znovu kandidovat na post hlavy státu. Ve skutečnosti především podpořil hradní tažení svého syna. Jaká úskalí by musel Klaus mladší překonat, aby se stal příštím prezidentem, a co může jeho cestu na Hrad zhatit?

Václav Klaus Václav Klaus, zdroj: Lukáš Táborský / Právo / Profimedia

Bývalý prezident Václav Klaus minulý týden v nedělní Partii televize Prima hovořil o příští volbě hlavy státu. Ke své případné prezidentské kandidatuře uvedl, že je to úkol už pro nové generace, které si o to ale musí říct a vyprofilovat se. Zdůraznil, že by si přál, aby se vyprofilovali lidé s pevným, jasným názorem, se schopností říci ne, i když "zahraniční vrchnost" říká něco jiného.

Na otázku, zda tyto podmínky splňuje jeho syn Václav Klaus mladší, odpověděl, že názorovou vyprofilovanost předvádí velmi dobře a že se zájmem čte jeho každotýdenní pondělní komentáře na Novinkách.cz, kde se podle něj pouští do celé řady témat "určitě šířeji, než zatím kdokoliv jiný, koho já vůbec tady v naší zemi vidím". Vyzdvihl také jeho odvahu foukat proti větru. Kromě toho však dodal ještě jednu důležitou věc: "Jestli má schopnost přátelské komunikace s miliony voličů, to by se teprve muselo projevit a ukázat."

Jakkoli předčasné se mohou podobné úvahy zdát, ve skutečnosti nadcházející prezidentská volba začala být aktuální hned po vyhlášení výsledků té předchozí. Dokládají to mimo jiné i kurzy, které na vítěze příští volby vypsala například sázková kancelář Fortuna.

Mezi hlavní favority podle ní patří Pavel Fischer a Václav Klaus ml. s kurzem 8:1. Následuje Marek Hilšer, Václav Klaus st. a Lenka Bradáčová s kurzem 15:1 a Michal Horáček a Andrej Babiš s kurzem 20:1. V neposlední řadě zde najdeme třeba také Jaroslava Kuberu, Jiřího Drahoše a Martina Stropnického s kurzem 25:1.

Klaus mladší se sice pomalu, ale jistě posouvá do role jednoho z favoritů voleb. V tuhle chvíli to však mnoho neznamená. Záleží na tom, kdo všechno se prezidentského klání zúčastní. Vyjádření Klause staršího je jednoznačným potvrzením toho, že sám nemá ambici znovu kandidovat, namísto toho bude podporovat svého syna. Za pozornost ovšem stojí jeho poznámka, že se ještě musí ukázat, zda má junior "schopnost přátelské komunikace s miliony voličů".

Od štvavosti a přepjatých výbojů k přátelské komunikaci

Někdejší hlava státu má pravdu v tom, že jeho synovi nestačí zastávat vyhraněné názory a jasně se profilovat. Musí kromě toho minimálně na skupinu svých potenciálních voličů působit mile, vstřícně a přátelsky. Jezdit za nimi a potkávat je v místech, kde žijí, a vytvořit si s nimi vztah. Ostatně stejně jako to se svými voliči dělal Miloš Zeman při svých výjezdech do krajů.

Na tom by musel Klaus mladší ještě zapracovat. Tedy za předpokladu, že se opravdu rozhodne na Pražský hrad kandidovat. Dokonce i Miloš Zeman umí nasadit přátelskou tvář a dát svým voličům pocit, že je jeden z nich, vytvářet zdání familiárnosti a toho, že mezi prezidentem a jeho voliči není žádná vzdálenost a propast. To je ostatně klíčová složka jeho úspěchu.

Poslanec za ODS má zatím jinou image, místy až moc ostrou, nekompromisní a vypjatou. Ale bez toho, aby se svými fanoušky a fanynkami spontánně a nenuceně komunikoval a zapůsobil na ně v osobním kontaktu, to nepůjde. Aby se mohl stát hlavou státu, musí se s ním nemalé množství voličů pozitivně ztotožnit, a toho nelze dosáhnout jen směsí štvavosti a přepjatých výbojů vůči různým údajným nesmyslům, neomarxistům či tzv. lepšolidem.

Znovuobnovený střet mezi Havlem a Klausem

Pokud však nutnost přátelské komunikace zmiňuje i Klaus starší, je dost pravděpodobné, že také jeho syn se na tuhle stránku zaměří, bude na sobě v tomto směru dál pracovat a zkusí do svého vystupování vedle vyhraněných postojů zakomponovat i více přátelských gest, jež alespoň v očích těch, kteří jsou mu nakloněni, trochu otupí příliš ostré hrany.

Svou roli může sehrát i Klausova vrozená vada obličeje. U některých lidí může vzbuzovat sympatie či přirozenou lidskou účast. Pro jiné může být příkladem člověka, který se vypracoval navzdory svému hendikepu. Na námitku, že za jeho úspěchem stojí slavné jméno a postava jeho otce, se dá odpovědět, že stejně tak to pro něj byla zátěž, protože hrozilo, že zůstane v jeho stínu a neustále s ním bude srovnáván.

A v neposlední řadě, kdyby se mezi příznivci jeho protikandidátů objevil někdo, kdo by si z něj kvůli jeho obličeji tropil žerty a snažil se ho tak zesměšnit a shodit, velmi snadno se to může obrátit v Klausův prospěch.

Zásadní je, jaké protikandidáty by Klaus mladší případně měl. Pokud by se skutečně vyprofilovala dvojice ústředních kandidátů Pavel Fischer a Klaus junior, zajímavé by na tom bylo to, že ačkoli je Fischer konzervativním politikem, ve výsledku je vnímaný - a sám se tak doposud stylizoval - jako někdo, kdo navazuje na Václava Havla, a také vždy zdůrazňoval, že pro něj na Hradě pracoval. Takže bychom se s trochou nadsázky dočkali znovuobnoveného střetu mezi Havlem a Klausem.

Klaus by to měl ovšem ztížené tím, že by na Fischera nemohl úplně útočit jako na představitele neomarxismu a progresivistických výmyslů, například genderové ideologie, protože Fischer je rovněž jejich kritikem, byť si na to od jisté doby (viz jeho vystoupení v Katolickém domě v Blansku před prvním kolem minulé prezidentské volby) dává pozor a je v tomto ohledu velmi opatrný. Snadno se ale může stát, že na něm přistane nálepka prezidentského kandidáta tak zvaných lepšolidí. Klaus mladší si tento termín osvojil ještě předtím, než se ho ve svém vánočním poselství chytil prezident Zeman.

Prostor pro další generaci

Do výběru hlavy státu však může zasáhnout i leckdo další. Čáru přes rozpočet by Klausovi i Fischerovi mohl udělat například nějaký kandidát či kandidátka s podporou Andreje Babiše a hnutí ANO. Ať už by to byl sám Babiš, což v tuhle chvíli není moc představitelné, nebo třeba Martin Stropnický, který o své prezidentské kandidatuře uvažoval už v minulosti a který aktuálně sice působí jako velvyslanec v Izraeli, to ale ničemu nebrání. Anebo to může být i někdo jiný.

Proti kandidátovi hnutí ANO by se Klausovi vymezovalo už o poznání hůře. Také se může stát, že Pavla Fischera z pozice favorita vytlačí někdo jako Šimon Pánek. Neznámých je ve hře celá řada. Leccos může ještě s kartami zamíchat. Ovšem zřejmě se už nebude opakovat situace z minulé volby, kdy se do druhého kola podařilo proniknout někomu, koho veřejnost ve chvíli, kdy svoji prezidentskou kandidaturu oznámil, skoro neznala.

Jiřímu Drahošovi se to povedlo hlavně díky tomu, že se pro mnohé voliče stal kandidátem, na kterého vsadili s tím, že má největší šanci porazit Miloše Zemana. Vzhledem k tomu, že ten už znovu nekandiduje, stane se nejspíš to, že do druhého kola postoupí dva velmi známí kandidáti, jako to bylo v roce 2013, kdy se o post hlavy státu utkal Zeman s Karlem Schwarzenbergem. Proto je pravděpodobné, že příštím prezidentem bude někdo, koho občané už teď docela dobře znají.

Klausovi by v jeho hradním tažení nejvíc pomohlo, kdyby se v pozici jeho hlavních soupeřů objevili ti, o nichž by mohl bez větších potíží prohlásit, že patří mezi lepšolidi, případně jsou jejich kandidáty. Je to sice hloupá a manipulativní nálepka, přesto může zafungovat. Stejně jako Zemanovi dobře sloužilo označení pražská kavárna.

I když je příští volba prezidenta ještě daleko, už dnes je jasné, že bude zajímavější, než ta předchozí. To, že Zeman prezidentskou funkci opustí, určitě povzbudí leckoho, kdo v té minulé proti němu kandidovat nechtěl, a nyní bude chtít využít příležitost, kdy se po trojici Havel, Klaus, Zeman na tomto postu uvolní prostor pro další generaci. Otázka je, zda čtvrtý prezident v řadě půjde ve šlépějích jednoho z těch předchozích, anebo zda vykročí trochu jiným směrem. Za pokus by to stálo.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články