Zpět na články

Kde se vzala, tu se vzala: Že by odměna za neschopnost?

Jak nejlépe odměnit ministra, který ve svém resortu selhal a který je pro svou partaj přítěží? Ideálně ho hodně povýšit – a poslat někam. Někam daleko.

Ursula von der Leyenová na návštěvě u vojáků bundeswehru v Afghánistánu Ursula von der Leyenová na návštěvě u vojáků bundeswehru v Afghánistánu, zdroj: Profimedia.cz

Přesně takový osud podle všeho čeká německou ministryni obrany Ursulu von der Leyenovou, jejíž jméno vytáhli unijní lídři zčistajasna z klobouku jako kompromisní kandidátku do čela Evropské komise. Pokud ji v polovině července odkývá europarlament, stane se první ženou v této funkci.

Dobrá, nebo špatná zpráva pro Evropu?

Čím si to tato dáma zasloužila? A je to pro Evropu dobrá zpráva? Nepochybně má pro šéfování komisi (přinejmenším ideologicky) lepší předpoklady než pro vedení ministerstva obrany, kde to – hodně mírně řečeno – nebyla žádná sláva. Šedesátiletá matka sedmi dětí je přesvědčenou Evropankou a stoupenkyní evropské integrace s velmi dobrými mezinárodními kontakty (o čemž svědčí třeba podpora, které se jí dostalo od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona). Odmítá brexit, kritizovala maďarský odmítavý postoj k migrantům, je pro vznik společné unijní armády a (bůh nás netrestej) něco na způsob spojených států evropských.

Ale má také nějaké zásady, za něž je ochotna se bít? Dokáže přesvědčit lidi? Těžko říct, když to nemusela dokazovat ve volbách. Je na pováženou, jestliže dáma, která neodvedla v ministerském resortu dobrou práci a podle průzkumů z ní nejsou Němci dvakrát nadšeni, dostane za odměnu nejvyšší funkci v Evropské unii, o niž se ani nemusela ucházet. To v době obecného rostoucího znechucení politikou a evropskými institucemi rozhodně není dobrý signál. Proti jejímu jmenování jsou i němečtí sociální demokraté, koaliční partner její domovské Křesťanskodemokratické unie (CDU).

Určitě je ale jmenování Ursuly von der Leyenové do funkce předsedkyně Evropské komise dobrou zprávou pro ni samotnou. Její bruselská kariéra je totiž cosi na způsob nouzového východu, protože doma se pro svou konzervativní partaj CDU stala spíš přítěží.

V bundeswehru si oddechnou

A ještě pro někoho bude její bruselské angažmá dobrou zprávou: pro německou armádu. Ta si nepochybně oddechne – a možná bude i pořádně slavit.

Von der Leyenová, která už dělala ministryni pro rodinu, seniory, ženy a mládež a následně ministryni práce a sociálních věcí, stojí v čele ministerstva obrany od roku 2013. O jejích průšvizích, skandálech, škobrtnutích a selháních během bezmála šestiletého působení v tomto resortu kolují přímo legendy. A je jich požehnaně.

Bundeswehr je v tak katastrofálním stavu, jaký od svého založení nepamatuje. Materiálně, personálně i strukturálně.

Více než polovina bojové techniky není provozuschopná - od ponorek (ze šesti plavidel třídy 212A jednu chvíli nebyla schopná plavby ani jedna), přes stíhačky Eurofighter (ze 128 mohly bezproblémově vzlétnout čtyři), vrtulníky, fregaty až po tanky. O letadlech nemluvě – vzpomeňme jen na mezinárodní ostudu, když kancléřka Angela Merkelová musela kvůli poruše vládního letounu letět na summit G20 do Argentiny běžnou linkou.

Nedostatek náhradních dílů je téměř fatální, kvůli čemuž vázne i výcvik pilotů, takže si armáda musela například objednat letové hodiny u německého autoklubu ADAC. Chybějící teplé oblečení zase loni málem znemožnilo účast německých vojáků na cvičení NATO v Norsku.

Ale nejde jen o nízkou bojeschopnost. Ministerstvo obrany například čelí obvinění z uzavírání sporných smluv s externími poradci za miliony eur.

Módní přehlídky pro těhulky a záchody pro tranďáky

Problém je totiž hlavně v tom, že von der Leyenová, která před lety také čelila kauze s opsanými pasážemi ve své disertační práci, od samého počátku špatně nastavila na ministerstvu obrany priority. Vždy ji více zajímal vlastní obraz než skutečné změny v armádě.

Uspořádala například něco, co nelze nazvat jinak než módní přehlídkou. Šlo o zavedení uniforem pro těhotné příslušnice armády. Osmdesát dam testovalo vzhled, pohodlnost, vzdušnost a další parametry několika stovek variant uniforem – od polních po vycházkové. Nezapomnělo se pochopitelně ani na punčocháče. A jak to vlastně fungovalo před tímto velkolepým počinem paní ministryně? Když vojandám neseděl stejnokroj přes bříško, tak prostě sáhly k civilnímu oděvu. Jak prosté, milý Watsone.

Dalším nápadem von der Leyenové bylo zavedení péče o malé děti v kasárnách, na což mělo prasknout 100 milionů eur. Důraz kladla také na uspořádání "Dne bundeswehru" v zábavním parku Phantasialand, který sliboval spoustu legrace pro celou rodinu.

Ve své bílé knize prosazovala "kulturní a jazykovou" pestrost v armádě, do níž by se podle ní měli přijímat cizinci, lidé různé sexuální orientace a náboženského vyznání, senioři a hendikepovaní. Iniciovala semináře a workshopy, jejichž tématem bylo správné zacházení se sexuální identitou a orientací. A nápadů bylo víc: Genderově vyvážený jazyk a genderově upravené pochodové písně, zvláštní záchody pro třetí (a další) pohlaví, upravený vnitřek tanků, aby se o ostré hrany těhotné ženy neporanily. Ponechme stranou kardinální otázku, proč by těhulky vůbec měly lézt do tanku.

Ministryně také přiložila ruku k dílu, když šlo o odstranění všeho, co by mohlo být podezřelé nebo sporné. Tak třeba nechala z hamburské vojenské univerzity Helmut-Schmidt-Universität pro sichr odstranit fotografii někdejšího spolkového kancléře Helmuta Schmidta v uniformě wehrmachtu. Studenti ji tam pak sice po pár týdnech zase vrátili, museli ji ovšem doplnit o vysvětlující tabulku.

Další problém byl, když se jeden důstojník bundeswehru nechal zaregistrovat jako syrský uprchlík, aby mohl později spáchat teroristický útok, a svalit pak vinu za něj na migranty. Ministryně kauzu hodila do jednoho pytle s aférami kolem sexuálního ponižování a šikany v kasárnách. Plivla na celý bundeswehr, který má podle ní problém s chováním vojáků, špatným týmovým duchem a se slabým velením na všech úrovních. Svým postojem, kdy kvůli chybám jednotlivců šmahem odsoudila celou organizaci, místo aby nechala kauzy prošetřit a pravé viníky potrestat, vyvolala velikou kritiku. Nenávratně tak narušila svůj vztah s vojskem - a zároveň se od své funkce v podstatě distancovala.

Já nic, to oni!

To je pro ni ostatně typické: Za průšvihy nikdy nebyla ochotna převzít odpovědnost, vždy za to mohl někdo jiný podle metody padajícího lejna (nebo leyena?). Za nedostatečný boj proti extremistům mohl postoj celé armády, za předražené smlouvy s externími poradci mohlo drobné úřednictvo, za nekonečné průtahy a mnohonásobné překročení plánovaných nákladů na opravu legendární školní plachetnice (pamětníci ji možná znají z rubu staré desetimarkové bankovky) Gorch Fock nemohl pro změnu nikdo.

Některé nápady paní ministryně možná nebyly nejhorší, ale zůstalo jen u slov, neprosadila skoro nic. Slibovaná reforma systému nákupu výzbroje se nekoná a nabírání nových sil silně vázne navzdory tomu, že se značně slevilo z minimálních požadavků. Sepsala se sice budoucí strategie, peníze na její realizaci se ovšem ministryni vydupat nepodařilo. Chybí přes 30 miliard eur.

Její poznatek, že ekonomicky silná země, jakou Německo je, by měla převzít více odpovědnosti v NATO a při řešení krizových situací v světě, je možná správný. Ale jak to udělat, když piloti nemají nalétáno dostatek hodin, armáda se nedostává munice a vojenské námořnictvo nemá k dispozici ani cvičnou plachetnici?

Je pravda, že von der Leyenová přebírala armádu v nelichotivém stavu, protože se na obranu dávalo málo peněz. Za jejího vedení se ale stav nezlepšil, naopak se rok od roku zhoršoval. Na vyhazov by ve slušné společnosti bývalo bohatě stačilo utrácení stovek milionů poradenským firmám nebo osobní blízkost k některým příjemcům zakázek. Ministryně zkrátka jasně prokázala neschopnost vést větší organizaci.

Selhání je tak zřejmě ideální předpoklad pro údajně nejdůležitější post v Bruselu, kde bude von der Leyenová vesele pokračovat ve špatné politice Jeana-Claudea Junckera a bude jeho důstojn(ick)ou nástupkyní.

Své evropské angažmá přitom bere velmi vážně – dokonce už si kvůli tomu založila i twitterový účet (ZDE). Tweetů tam zatím moc není, zato komentářů dost. Jeden z nich třeba uvádí několik případů, kdy si člověk musí nutně klást otázku: Kde se to tam vlastně vzalo?

A protože na Tiscali poskytujeme nejen informace a zábavu, ale i poučení, na závěr malá rada pro moderátory i politiky: Paní ministryně (a potenciálně nová šéfka Evropské komise) se správně vyslovuje [urzula fonderlajen], takže napříště už, prosím, žádná "uršula", žádná "fan der" a ani žádná "lajnen". A to, že v češtině – až na výjimky – samozřejmě také přechylujeme, asi netřeba připomínat.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články