Zpět na články

Kde se vzalo rčení 'je to v čudu'?

Kde leží tajemný Čud, do něhož jako do černé díry mizí lidi, zvířata i věci (hlavně pak peníze)? Původ známého rčení kromě tak trochu nudného jazykového vysvětlení nabízí i úvod do československých dějin tunelování…

Auto si mohl dovolit jen málokdo, nákup na leasing to měl vyřešit. Ilustrační snímek Auto si mohl dovolit jen málokdo, nákup na leasing to měl vyřešit. Ilustrační snímek, zdroj: Profimedia.cz

Česká rčení mají různé původy, některé více a některé méně zajímavé. Třeba "vědět houby s octem" odkazuje nikoli na české nakládané houby, ale na bibli – kdy ukřižovanému Ježíši trpícímu žízní podali houbu namočenou v octu. Tedy něco, co je k pití naprosto k ničemu.

Pro vysvětlení rčení "je v čudu" tak daleko do minulosti nemusíme. Ale popořadě – nejdříve co na to říkají české slovníky. Podle Slovníku české frazeologie a idiomatiky výraz "čudu" odkazuje na "čoud", tedy kouř. Věc je tak ztracená v kouři… "Čudu je tvarem slova čoudu, tj. být v čoudu, čoud tu znamená kouř. Podobného původu je být v tahu; být v prachu odkazuje zřejmě k biblickému v prach se obrátíš," uvádí slovník.

Když peníze na auto zahučí v ČUDu

Protože ale žádný ze slovníků neuvádí, kdy se přesně začalo rčení objevovat, nabízí se i jiné vysvětlení, sahající do počátku 1. republiky. V době, kdy se v Československu začala prodávat první auta a mohl si je dovolit jen opravdu málokdo, vzniklo v lednu 2020 v Horních Počernicích 1. Českomoravské úvěrové družstvo – ČUD.

Jeho zakladateli byli americký podnikatel českého původu Joe Skrivanek a bratři Josef a Václav Buřilovi, legionáři, které potkal na lodi z Vladivostoku do Evropy. Přesvědčil je o svém geniálním plánu na založení leasingové společnosti specializované na nákup aut. Něco, co ve Státech fungovalo běžně, ale v Československu šlo o převratnou novinku.

cud

Po dvou letech fungování mělo úvěrové družstvo čtyři desítky členů, vklady přes 1,5 milionu korun a rezervní fond ve výši 396 808,97 koruny. "Nové auto míti budu, peníze mi dají v ČUDu," zvala další zájemce reklama v tisku. 

Většina členů kampeličky se ale svého vysněného auta nedočkala. Skrivanek totiž rezervní fond sbalil, svou leasingovou společnost vytuneloval a odjel zpět do Spojených států, kam se ho následně vydal hledat Václav Buřil a obrátil se na místní policii. Ta sice Skrivanka dopadla, ale Buřila označila za spolupachatele, a oba tak v roce 1923 dostali trest patnáct let vězení. Měsíc po vynesení rozsudku spáchal Josef Buřil, který zůstal v Praze, sebevraždu.

Peníze zájemců o auta prostě zmizely v ČUDu a nikdy je už neviděli.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články