Poslanecká sněmovna tento týden zvolila tři nové členy Rady České televize. Radními se stali Roman Bradáč, Pavel Kysilka a Jiří Šlégr, zbývající tři místa zůstala zatím neobsazená. Do druhého kola, které by se mělo konat na příští schůzi dolní komory, pak postoupil Ivan Douda, Zdeněk Holý, Michal Klíma, Hana Lipovská, Pavel Matocha a Lubomír Veselý neboli Luboš Xaver Veselý.

Volbu provázela kontroverze kolem uniklého e-mailu předsedy volebního výboru Stanislava Berkovce za hnutí ANO, ve kterém jednotlivé kandidáty hodnotil a posuzoval podle toho, nakolik budou hájit zájmy Babišova uskupení nebo ředitele České televize Petra Dvořáka.

Dokument, který zveřejnil server Info.cz, je pozoruhodný z mnoha důvodů a dává nahlédnout do způsobu uvažování člověka stojícího v čele sněmovního výboru, který byl odpovědný za předvýběr kandidátů, z nichž poslanci následně radní volili.

Předně se ukazuje, jaká jsou klíčová kritéria, podle kterých se kandidáti do Rady ČT posuzují, což je dobré srovnat s tím, na co naopak klade důraz zákon o České televizi. Zároveň je zjevné, že v následujícím období, až budou obsazená i zbylá tři místa, se pravděpodobně na půdě Rady České televize odehraje bitva o generálního ředitele Petra Dvořáka.

Spor mezi generálním ředitelem ČT a hnutím ANO

Z Berkovcova e-mailu se dokonce zdá, že postoj ke generálnímu řediteli ČT, respektive to, že dotyčný není Dvořákův kandidát, ani kandidát Jaroslava Berky (ten je zde titulován jako lobbista a blízký Dvořákův spolupracovník) a nebude hájit jejich zájmy, je tím rozhodujícím faktorem pro zvolení do Rady ČT.

Zajímavé je i to, že předseda volebního výboru Berkovec rovněž nechce vyvolávat kontroverze a je opatrný u kandidátů, kteří jsou s nimi spojení. Byl by nerad, aby na Radu ČT byla upřená příliš velká pozornost, která by vedla k významnějšímu tlaku i na zbývající radní.

To však nic nemění na tom, že dokumentem se jako červená nit vine spor mezi hnutím ANO a generálním ředitelem Dvořákem, který dost možná bude určující pro další dění v Radě České televize. V této souvislosti je dobré připomenout, že funkční období generálního ředitele ČT trvá šest let a Dvořákovo aktuálně běžící skončí 30. září 2023, ovšem radní ho za určitých okolností můžou odvolat i dříve. Zásadní tak je, kdo nakonec do Rady ČT bude zvolen.

Nejprve zmiňme, jakým stylem se v Berkovcově e-mailu píše o třech nově zvolených radních. K bývalému řediteli ČT24 Romanu Bradáčovi se zde uvádí: "V médiích má mnoho známých, nebo žáků, proto nevzbudí žádné kontroverze. V RČT nebude v žádném případě zastupovat zájmy P. Dvořáka."

O někdejším viceguvernérovi České národní banky a bývalém generálním řediteli České spořitelny Pavlu Kysilkovi v dokumentu pro změnu stojí: "Velmi silný spojenec v případě kooperace, avšak velmi silný protivník v případě opačném. Tento kandidát by snad v RČT nezastupoval zájmy P. Dvořáka." Bradáč i Kysilka se v e-mailu dočkali kladného posouzení a zařazení do přihrádky "doporučených" kandidátů.

Nedoporučení, neutrální a straničtí kandidáti

Bývalý hokejista a svého času poslanec za ČSSD Jiří Šlégr pak podle Berkovce spadá do kategorie "stranických" kandidátů. Šéf volebního výboru k němu dodává: "Dá se předpokládat, že v RČT nebude zastupovat zájmy P. Dvořáka." Prozatím to tedy vypadá, že kritérium odvozené od vztahu ke generálnímu řediteli ČT bylo při volbě radních uplatněno velmi důsledně.

Důležité bude, jak z tohoto hlediska dopadne volba zbývající trojice radních. Když se podíváme na šest kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, čtyři z nich patří do kategorie "neutrálních". Jde o psychologa Ivana Doudu ("S ohledem na veřejná vyjádření se dá usuzovat, že by nemusel zastupovat Petra Dvořáka.") a sociologa a novináře Pavla Matochu ("Spolupráce s vydavatelstvím MAFRA by tohoto kandidáta do jisté míry svazovala a zároveň není zřejmé, čí zájmy by v RČT zastupoval...").

Velmi podobného hodnocení se pak ze strany Berkovce dostalo novináři a moderátorovi Luboši Xaverovi Veselému ("Z důvodu kontroverznosti tohoto kandidáta se nedá vyloučit, že jeho působení v RČT bude kontraproduktivní. Přitažením mediální pozornosti k RČT se zvýší nežádoucí tlak na všechny její členy.") a ekonomce Haně Lipovské ("Hana Lipovská pravděpodobně nebude v RČT zastupovat zájmy ani P. Dvořáka, ani nikoho jiného, ale pouze vlastní. Přitáhne mediální pozornost, čímž se zvýší nežádoucí tlak na všechny členy RČT. Její působení v RČT velmi pravděpodobně bude spíše kontraproduktivní.").

Zbylí dva uchazeči si pak od Berkovce vysloužili škatulku "nedoporučených" kandidátů, a to opět na základě výše zmíněných měřítek: Zdeněk Holý ("S ohledem na ekonomické zájmy a okruh nejbližších přátel a spolupracovníků tohoto kandidáta se dá vyloučit, že by mohl zastupovat zájmy ANO. Jde o kandidáta Petra Dvořáka, nebo J. Berky.") a Michal Klíma ("Tento kandidát dlouhodobě a velice aktivně pracuje proti ANO. Není žádný důvod domnívat se, že v RČT tomu bude jinak. V RČT bude zastupovat výhradně zájmy P. Dvořáka a M.CH." – tedy Milionu chvilek).

Špatně pojatý zákon a chybějící světlo na konci tunelu

Z toho všeho se dá vyvodit, jaký typ kandidátů případně uspěje a bude do Rady ČT zvolen. Přitom zákon o České televizi upravuje to, že sněmovna volí členy rady tak, aby "v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy".

Proto také návrhy kandidátů do rady předkládají dolní komoře organizace a sdružení "představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy".

Berkovcův e-mail názorně ukázal, že na tyhle zájmy si ve skutečnosti nikdo nehraje a že v praxi existují pouze dva zájmy, které spolu souvisejí: Pro ANO a proti Dvořákovi. Ty totiž ve výsledku rozhodují o tom, zda dotyčný zasedne či nezasedne v Radě ČT.

Kdyby platilo, co se uvádí v zákoně, mělo by být pro poslance podstatné, kdo kandidáty navrhl: U Klímy je to například Federace židovských obcí v ČR, u Kysilky Svaz průmyslu a dopravy ČR, u Lipovské Česká biskupská konference, u Matochy Spolek českých právníků Všehrd, Šachový svaz ČR a Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu, u Jiřího Šlégra potom sportovní spolek HC Litvínov atd. Na ničem z toho však nezáleží, protože stěžejní zájmy jsou jinde.

Problém je tak dvojí. Jednak přístup politických stran, které v Radě ČT chtějí mít své zástupce a uplatňovat svůj vliv, což rozhodně trvá už delší dobu a vůbec to nezačalo až s hnutím ANO. A druhá potíž spočívá ve špatně pojatém zákoně, který to umožňuje. Světlo na konci tunelu se zatím neobjevuje – spíše naopak.