Zpět na články

Když maso není vražda

Maso nemusí být nutně vraždou, stejně jako vajíčka nebo mléko nemusejí být krádeží. Důležité je nepohrdat životy ostatních tvorů a nabídnout němé tváři alespoň něco na oplátku.

Ilustrační foto Ilustrační foto, zdroj: Profimedia.cz

Kuře, kachna, pečené hovězí, vařené skopové: všechno mají za rohem v supermarketu nebo večerce. Pár minut cesty, narychlo sáhnout do regálu, pak rychle uvařit - a ještě rychleji zkonzumovat. "Civilizovaná společnost" uspokojí všechny lidské potřeby a choutky. Stačí jen pár kroků nebo ani nevytahovat paty z bytu. Stačí myšlenka a pár kliků do obrazovky na maso, vajíčka, sýr. Produkty v rozličných tvarech odosobněných od těl, ze kterých pocházejí, už míří do vašich ledniček, rukou a do úst.

Kde se ta těla narodila? Jaký měla život? Kdo je zabil? Na to se snad raději ani neptat - mohlo by vám zaskočit. Každý rok se na světě chová přibližně 70 miliard zvířat. Dvě třetiny z toho, zhruba 46 miliard, je chováno ve velkochovech. Z nich pochází 70 procent drůbežího masa, 50 procent vepřového masa, 40 procent hovězího masa a 60 procent vajec. Pro Českou republiku je podíl kuřecího a vepřového masa ještě vyšší.

Zvířata v klecích, kotcích. Čím menší prostor k pohybu, tím lépe, bude víc love na výlet soukromým tryskáčem. Aby se přidaly další emise skleníkových plynů. Jako by těch 14,5 procenta emisí z živočišné výroby nestačilo. A když nějaké zvíře onemocní, jsou tu léky. Stres nevadí, ten je zdravý, zvyšuje výkonnost zvířat i lidí, až do vyhoření.

Syn medvěda

Klasickou odpovědí na tyto problémy je vegetariánství a veganství. Jenže i rostliny cítí a stromy dýchají. Rostliny mnohdy vylučují smradlavý toxin, když je uťatý kus jejich těla, stromy vysílají specifické chemické látky skrze mikorhizní síť, když cítí, že umírají. Je tedy možné získávat potravu, a přitom nezpůsobovat žádnou, skutečně žádnou bolest? Přišel čas žít z prány? Nebo není cesty zpět a konec se blíží, jak už desetiletí prorokují fanatici na ulicích a na náměstích? Odpověď se možná ozývá z nečekaných míst. Od 'primitivů', jak by je označil dnešní 'civilizovaný' člověk s meďákem v garáži, šťavnatým steakem v puse a milionem na účtu.

Tak například: Na Sibiři dodnes žijí kmeny, které uctívají medvědy. Věří, že jim bůh seslal svého syna, svého jediného syna v podobě medvěda. Přesto je to kmen lovců. Před sezónou žádají duchovní mocnosti o svolení skolit určitý počet medvědů – regulovaný lov vyjednaný skrze rituály. Sibiřané nemají oproti medvědům výhody, jejich nástroje nejsou o nic sofistikovanější než medvědí drápy. Férový boj na život a na smrt, medvěd proti lovci.

Rituální lov Sibiřanů má i svou dlouhodobější perspektivu. Medvěda odvedou do tábora, několik let se k němu chovají jako k nejváženější bytosti společenství, svému králi, vůdci. Nakonec uspořádají oslavu, tu největší, jakou znají. A tváří v tvář medvěda zabijí. Nejedná se však o morbidní sadismus. Všechny zmíněné činy, příprava, rituály, uctívání zvířete, to vše zdůrazňuje zásadní maximu těchto kmenů – z přírody si nelze brát přespříliš. S každým úlovkem je nutné jednat jako s nejvzácnějším darem. Bez této úcty a skromnosti by se zřítil kosmos i ekosystémy. Vždyť kolaps planety začaly právě ty civilizace, které se k životnímu prostředí nechovaly jako k obdarovávajícím božstvům.

Láska zabijaček

Nejsou to jen daleké končiny, kde je rituál spojen s usmrcením. Vyrůstal jsem na vesnici. Děda byl vyhlášeným odborníkem na zabijačku. Skoro každý na vesnici si choval prase: krmil ho, dával mu střechu nad hlavou, kydal hnůj. Když nadešel čas, přišel děda, zvíře zabil a každý coul těla zpracoval. Zvíře prožilo dlouhý, až královský život. Lidé obstarali a nakrmili zvěř dříve, než obstarali a nakrmili sami sebe. Když přišel čas takového prasete, spořádali ho 'sluhové', kteří o něj pečovali.

Nemluvě o slepicích, kravách, kozách nebo včelstvech. Člověk si od nich bral, ale také jim dával: krásné příbytky, dobré jídlo, lány pastvin. Maso se konzumovalo jen občas, vzácně. Mléko a vajíčka, kolik jich bylo, kolik jim zvířata poskytla. Ostatně sama by z mléka ve svých vemenech a z neoplozených vajíček stejně neměla žádný užitek.

Ani byliny nebyly samozřejmostí. Zemědělec je zaléval, byl jejich ochráncem před nemocemi. Někdy jim pro lepší růst třeba i zpíval. Za každým soustem se skrývala kapka potu. Teď je nahrazují internetová vlákna. Mezi narozením a smrtí zvířete není vztah s člověkem – jeden stroj zvíře zabije, další přístroje vyřídí objednávku pro zákazníka, který možná živé prase v životě neviděl.

Internet měl člověku poskytnout čas, stát se jeho sluhou. Namísto toho se společnost stala otrokem stále se zvětšující rychlosti internetu. Není čas chovat slepice, včely, pěstovat bylinky ani sázet stromy. Říká se, že čas je věc, které je příliš mnoho mezi výplatními termíny. Ale lidé si začínají uvědomovat, že zbývá jen pár výplatnic, než shoří na stále se oteplující kouli, které říkají Země, matka. Ale nechovají se k ní tak.

Krása primitiva

Problém není maso. Nemusí být vraždou, jen zabitím, smrtí na konci života, jeho součástí. Stejně jako useknutí máty nebo utržení petržele. Stejně tak vajíčka nebo mléko nemusejí být krádeží, pokud za ně lidé nabídnou něco na oplátku: péči, krmení, pohodlné obydlí. Lidé se často smějí otázce, zda 'ta slepice, kterou teď jím, měla pěkný život'. Tohle pohrdání životy ostatních tvorů a jejich životním prostorem nás ale dovedlo do situace, kdy sami lidé ztrácejí své vlastní obydlí, planetu Zemi. Problémem jsou velkochovy, zvířata zrozená k tomu, aby pouze umřela, aby byla pouze zkonzumována. Mezi jejich narozením a smrtí chybí důstojný život.

Ekologická revoluce, která musí nastat, pokud chceme nadále existovat, znamená také zpomalení, zjednodušení života. Bude vyžadovat transformaci v primitivy žijící v lesích mezi stády koz a ovcí. Transformace v bytosti planety Země, které nejsou na ní, ale jsou její součástí. Mnoha lidem to bude připadat jako volání 'zpátky na stromy'. Ale takový postoj pouze podceňuje stromy.

Když umělec, básník a psychomág Alejandro Jodorowsky navštívil Prahu, vyprávěl svůj sen, ve kterém mu jeho mistr řekl: "Krása! Krása, Alejandro, je nejmocnější zbraň." Krása může být také krása života, ve kterém nemusíme jíst maso, ale můžeme, pokud dopřejeme krásu života i každému zvířeti, rostlině i svému bližnímu.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články