Zpět na články

Konec staré lásky? Proč si nejmocnější muž světa nechává nadávat od prezidenta Filipín

Byl to další týden, který otřásl dlouho budovanými vztahy USA s donedávna nejvěrnějším spojencem v jihovýchodní Asii. Filipínský prezident Rodrigo Duterte se v klíčových projevech vymezil vůči Američanům a jejím aktivitám v regionu, naznačil možný odklon své politiky směrem k americkým soupeřům a slíbil oslabení vzájemné vojenské spolupráce.

Barack Obama a Rodrigo Duterte Barack Obama a Rodrigo Duterte, zdroj: Profimedia.cz

"Jsem připraven překročit Rubikon mezi mnou a Spojenými státy," prohlásil před týdnem v pondělí a zároveň přislíbil uskutečnit podzimní státní návštěvy Ruska a Číny a "otevřít se spojenectvím" s těmito dvěma velmocemi.

O den později Duterte obvinil americkou vládu z manipulace s prudce klesající filipínskou měnou a nakonec ve středu ještě přilil olej do ohně, když oznámil, že dlouho naplánované vojenské cvičení mezi filipínskou armádou a americkými speciálními jednotkami, které se uskuteční ve dnech 4. až 12. října, bude v jeho funkčním období nejen první, ale i poslední.

"Američané si naplánovali válečné hry, které Číňané nechtějí," řekl během státní návštěvy Vietnamu. "Chci jim říct, že tohle bude poslední vojenské cvičení mezi Filipínami a USA. Poslední."

Kontroverzní bývalý starosta Davao City od červnového nástupu do nejvyšší funkce posílal Američanům a jejich politické reprezentaci jeden nepřátelský vzkaz za druhým. Začátkem září mimo jiné vyzval americké speciální jednotky k odchodu z ostrova Mindanao, kde asistovaly s bojem proti islámským teroristům, a světová média šokoval před chystanou schůzkou s Barackem Obamou, kterého ve své rodné řeči tagalog označil za "zkurv*syna".

Podobně předtím urazil amerického velvyslance na Filipínách, kde použitý vulgarismus obohatil o homofobní nádech.

Je pravda, že Duterte nejde pro ostrá slova daleko – nadávky používá běžně a častuje jimi domácí kritiky včetně senátorů, soudců nejvyššího soudu nebo rovnou samotného papeže. Vulgární způsob vyjadřování tedy k jeho osobnosti neodmyslitelně patří a filipínská diplomacie má často plné ruce práce s vysvětlováním.

Také protiamerické výpady musel opakovaně mírnit ministr zahraničí Perfecto Yasay Ml., který v CNN Philippines ujišťoval spojence o důležitosti vzájemných vztahů: "Naše pouto ke Spojeným státům je velmi silné. Neměníme naši zahraniční politiku, jen plníme to, co ústava přikazuje. A ústava je biblí naší zahraniční politiky."

Když politiku řídí pocit méněcennosti

Pro vysvětlení, filipínská ústava z roku 1987 hovoří k tématu následovně: "Stát bude sledovat nezávislou zahraniční politiku. Základním kamenem vztahů s ostatními státy bude národní suverenita, teritoriální integrita, národní zájem a právo na sebeurčení." Nová filipínská vláda se domnívá, že předchozí kabinety se těmito zásadami neřídily, naopak příliš ve svém rozhodování podléhaly americkému vlivu táhnoucímu se od koloniálních dob.

"Filipínci dobře rozuměli posvátnosti a důstojnosti lidského života dávno před tím, než se Američani stali na Filipínách koloniální mocnosti," vysvětluje Yasay. "Tyto hodnoty byly v myslích Filipínců už dávno zakořeněny a staly se podstatou našeho zápasu za nezávislost a našeho práva na sebeurčení. Žádám naše americké přátele a americké vůdce, aby se na naše aspirace dívali v tomto kontextu. Nemůžeme být navždycky mladšími hnědými bratříčky Američanů."

Ze slov ministerstva zahraničí je zjevné, že za Duterteho obhroublosti směrem k USA se skrývá promyšlenější ideologie vymezující se vůči historické americké dominanci na Filipínách, jež započala americkým vpádem roku 1898 a neskončila ani po formálním umožnění nezávislosti roku 1946 – tehdy si Spojené státy vymohly sérií mezivládních dohod naprosto výlučné postavení.

Dosavadní politická elita po celé desítky let zpravidla nereflektovala mezi Filipínci rozšířený pocit méněcennosti ve vztahu k Američanům, který nyní poprvé na nejvyšší pozici zosobňuje Rodrigo Duterte. Svým způsobem jde o velmi podobný proces, jaký nastal po konci studené války v zemích Latinské Ameriky, kde dlouholeté americké zásahy do chodu států vynesly do čela levicové autokraty typu Huga Cháveze, jimž mimochodem Duterte vyjadřuje svůj obdiv.

Americká chůze po žhavém uhlí

Americká administrativa na rozdíl od koloniální (a studenoválečné) éry reaguje na postoje filipínské vlády opatrně.

"Spojené státy mají s Filipínami dlouhodobé partnerství týkající se široké škály záležitostí. Doufáme, že v otázce prosazování zákona budeme v tomto partnerství pokračovat," nechala se například slyšet Molly Koscinová, mluvčí místní americké ambasády.

Ve stejném duchu se vyjádřil Mark Toner, mluvčí amerického ministerstva zahraničí, když reagoval na výpady filipínského prezidenta: "Nejsme hluší, vnímáme to, co říká (Duerte - pozn.red.). Přesto chci zdůraznit, že naše spolupráce s filipínskou vládou zůstává silná a neporušená a i nadále úzce spolupracujeme v řadě oblastí."

Důvod, proč se Američané vyjadřují tak opatrně, je prostý - ve svých regionálních plánech na zadržování čínského vlivu v jihovýchodní Asii dosud s Filipínci pevně počítali a naopak se v posledních letech pokoušeli prosazovat posílení své vojenské přítomnosti v regionu včetně dalších základen na Filipínách.

Pro tyto plány jednoduše neexistuje alternativa, a tak se Spojené státy pokoušejí situaci uklidnit, i když jejích představitelé naznačili hrozbu snížení nemalé finanční pomoci Filipínám, díky které země dostala v letech 2012 a 2015  v přepočtu skoro sto miliard korun.

Případné snížení poskytovaných prostředků se týká hlavně vojenské pomoci, která by měla jen v letošním roce činit něco přes tři miliardy. Finanční tlak představuje prakticky jediný způsob, jakým by Spojené státy mohly ovlivnit neposlušného filipínského prezidenta – jinak drží všechny karty v ruce Filipínci, jejichž neposlušnost vráží klín do tichomořských plánů americké administrativy.

Velmi záležet bude nakonec na reakci Číny, s níž by se Duterte podle všeho rád dohodl a urovnal s ní spory o rozsáhlé území v Jihočínském moři. Čínský prezident se zatím o svém filipínském protějšku vyjadřoval pochvalně a oproti ostatním státům nekritizoval Duterteho brutální kampaň proti drogám a jejím uživatelům – naposledy třeba slíbil zabít tři miliony drogově závislých.

Čínská armáda zřejmě kvůli možnému sblížení s Dutertem pozastavila stavbu rozsáhlé vojenské základny v rozporované mělčině Scarborough a momentálně se v obou zemích mluví o potřebě bilaterálních jednání.

Blížící se oficiální návštěva Číny koncem letošního roku každopádně naznačí konkrétnější obrysy toho, jak bude nová filipínská zahraniční politika – a tím pádem nové rozložení sil v oblasti – v příštích letech vypadat. 

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články