Dnes je pátek 19. dubna 2024., Svátek má Rostislav
Počasí dnes 8°C Slabý déšť

Lego zbrojí. Násilí ve stavebnicích roste, aby obstály vedle televize

Lego zbrojí. Násilí ve stavebnicích roste, aby obstály vedle televize
Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Násilí, které nechybí ani v dětských filmech a počítačových hrách, už téměř nevnímáme. Jsou ho ale plná i hračkářství. Podle studie novozélandských vědců obsahuje třicet procent sad stavebnice Lego nějakou zbraň a jejich počet se v průběhu let výrazně zvyšuje. 

"Výrobky společnosti Lego už nejsou tak nevinné, jak bývaly," shrnuje studii vedoucí výzkumného týmu Canterburské univerzity Christoph Bartneck. Násilí je podle něj ve výrobcích dánské firmy patrné stále více a vykazuje "exponenciální nárůst v čase".

Studie, která vyšla v odborném online magazínu PLOS ONE, zkoumala dvě věci: počet zbraní v setech a následně zkoumala násilí v katalozích z let 1973 až 2014.

První legendární kostičku společnost Lego vyrobila v roce 1949 a téměř třicet let tvořila jen nevinné stavebnice. Změna přišla v roce 1978, kdy se poprvé v jedné ze sad objevily zbraně. Šlo o stavebnici s tématem hradu a zbraněmi tu byly meč, halapartna a kopí.

"Dnes obsahuje alespoň jeden dílek v podobě zbraně téměř 30 procent sad stavebnice Lego," tvrdí studie. Sada s tématem hradu byla v podstatě jen předvoj, plný rozmach přinesla až pirátská tematika v roce 1989, od té doby přibývaly nové zbraně prakticky každý rok.

Výrobu nových zbraní narušilo propouštění

Výjimkou byly jen roky 2000 a 2001. I když pokles může evokovat reakci na útoky z 11. září, vysvětlení je podle vědců pragmatičtější – společnost Lego Group se potýkala s ekonomickou krizí a musela propustit zhruba tisícovku zaměstnanců. "Tyto dramatické změny mohly vést ke stagnaci počtu nových dílů a sad," vysvětluje studie.

Po krátkém záchvěvu nevinnosti vystřelil seznam nových zbraní v dětských sadách strmě vzhůru, zvlášť po uvedení série Bionicle.

Při hodnocení násilí na stránkách katalogů z let 1973 a 2014 se studie zúčastnilo 161 lidí, přičemž 70 procent z nich byli muži, takže nelze výsledky svést na nižší práh vnímání násilí u žen.

Násilí na každé druhé stránce

Z katalogů odborníci vynechali stránky s obsahem a zaměřením výhradně na malé děti jako kolekce Duplo a Junior a zbytek dali dobrovolníkům k posouzení. Ti uvedli, že se jsou podle nich scény napříč lety agresivnější, scéna zobrazující přestřelku vypadá s postupem času agresivněji. Vědci to následně dokázali i čísly v podobě výčtu násilných scén.

"V současné obsahuje nějaký druh násilí zhruba 40 procent stránek z katalogu. V průběhu let se zvýšila zejména četnost scének se střelbou. Vnímání agrese se zvýšilo obdobným tempem," upřesňuje Bartneck.

Násilí hravou formou, ať už jako hra na rytíře nebo na vojáčky, patří k dětství odjakživa. Věnovalo se mu i bezpočet psychologických studií, které ale ne vždy došly ke stejným závěrům o tom, jaký vliv má na vývoj dětí.

Velká část z nich sice hovoří o tom, že násilné hračky dětem škodí, ale zároveň je například často používají terapeuti v rámci terapií hrou. A některé studie tvrdí, že hravá agrese je pro děti dokonce přínosná.

Škodí násilí hrou dětem?

Na tom staví své argumenty i společnost Lego. "Stejně jako u jiných druhů her je konfliktní hra přirozenou součástí vývoje dětí. Vždy se snažíme a používáme vtip všude, kde je to možné, protože napomáhá snížit stupeň konfliktu," řekl britskému deníku The Guardian mluvčí Lega Troy Taylor.

Lego není jedinou společností vyrábějící hračky, v jejíchž výrobcích stoupá agresivita. Podle autorů studie je tak hlavní otázkou, proč se celkově násilnost zvýšila. Odkazují při tom na studii z roku 2010, která upozorňuje na to, že autoři a producenti her a filmů neustále posouvají hranici násilí, aby se vyhnuli tomu, že začnou diváky nudit.

V případě výrobců hraček je pak ekvivalentem přenesení zbrojení do nových herních sad. "V tomto závodě už nesoutěží jen s ostatními výrobci hraček, ale také s televizí a počítačovými hrami, které se rovněž staly v průběhu let drsnější," vysvětluje Bartneckův tým z Canterburské univerzity.

Zdroje:
Vlastní