Zpět na články

Má řemeslo ještě zlaté dno? Vánoční výstava napoví...

Platí ještě rčení, že řemeslo má zlaté dno? Anebo už spíš devatero řemesel, desátá bída?

K čemu sloužil houseník? K čemu sloužil houseník?, zdroj: Lukáš Strašík

Zřejmě tak nějak od obojího trochu. Na některá stará řemesla se dávno zapomnělo, jiná tento osud čeká co nevidět, jiná později. A některá budou naopak znát ještě naši prapravnuci.

A právě řemeslům je z velké části věnována tradiční vánoční výstava pana Petra Herynka v pražské botanické zahradě Na Slupi, která se letos koná už počtyřicáté.

Jako každý rok nechybí samozřejmě ani letos cukroví, vánoční stromky, klasické i nové vánoční ozdoby z různých materiálů a všech možných i nemožných tvarů a barev, připomínky lidových zvyků a tradic a pochopitelně betlémy – od toho přenosného, přes keltský až třeba po betlém v kmeni lípy.

Celá galerie

Přesto je výstava se zhruba dvěma tisícovkami exponátů zase trochu jiná než ty předchozí, což vlastně napovídá i její název: Vánoce v babiččině chaloupce a zapomenutá řemesla (podrobnosti ZDE).

Zatímco na těch minulých výstavách návštěvníky dobrácky a s lišáckým úsměvem postrašili Krakonošové, vodníci nebo čerti, letos se této role ujala výše zmíněná babička. Ta celý mumraj pozoruje u zadní stěny zpoza okna své chaloupky, do dobrosrdečné stařenky má ale trochu daleko. V ruce má vánočku, ale člověk by podle jejího výrazu v tváři očekával, že ho s ní spíš majzne po hlavě, než že by mu dala ochutnat. Raději se nepřibližovat.

Co dělal slanař, šmejdíř nebo hlemýždník? A jak vznikla kostka cukru?

To se starými řemesly je to jiné. Ta na vás dýchnou vlastně z každého koutu, včetně těch zapomenutých. Dovíte se, co dělal třeba takový ptáčník, kolomazník, smolař, pískař, hlemýždník, tkalounkářka, cuckař, domajžlín, slanař, dráteník, koudelník, šmejdíř nebo prýmkař.

Zlaté české ručičky připomene i vystavená homole cukru a trochu až hrůzu nahánějící nástroje, jimiž se cukr pracně odsekával či ulamoval. Kdyby se paní Juliana, manželka ředitele dačického cukrovaru Jakuba Kryštofa Rada, bývala v roce 1841 při porcování cukru nesekla šeredně do ruky, kdoví, zda bychom dnes měli cukr v kostkách – jeden z nejslavnějších českých vynálezů. Mezi námi – on pan ředitel byl Rakušan, a ještě k tomu původem ze Švýcarska, ale který hnidopich by dnes do takové drobnosti šťoural, že?

A když už je řeč o těch kuchyňských potřebách a dalších nástrojích: těch je tu vystaveno rovněž požehnaně a bez popisků bychom možná u některých z nich jen těžko hádali, k čemu vlastně sloužily. Vedle kleští na odlamování cukru tu je k vidění třeba domácí pražírna kávy, máselnice, dřevěné sudy, staré nádobí, hmoždíře, sekera s vyraženými iniciálami majitele (kradlo se přece odjaktěživa) nebo hrací obraz z roku 1880.

Poněkud monstrózním dojmem působí mašina, která vypadá jako strojek na nudle, ale dělala jen třásně na obalech na bonbóny. Na takové skartovačce byste dneska ozdobný papírek rozcupovali ajncvaj. Podobně by asi už našinec neocenil ruční mlýnky na kávu (kupujeme mletou, rozpustnou nebo rovnou tu v kapslích, anebo nám ji namele mašina na espresso), keramickou lahev na chlazení másla (máme ledničky), odměrky na meltu (střelíme od oka), kleště na pečení oplatek, formu na huspeninu nebo speciální pekáč na zajíce - aby se sem pěkně vešel i s ušisky. Mimochodem – víte, že dlouhé slechy u něj plní podobný účel jako u slonů, že tedy slouží k ochlazování zvířátka?

Jak zrají sýry v kleci?

Poněkud bizarním vystaveným předmětem je klec na zrání sýrů. Ne že by se pod mříží mléčné dobrotě dařilo nějak lépe, ale nehrozilo nebezpečí, že ji psi, kočky a jiná domácí havěť spořádají dříve, než stihne uzrát.

Dále tu najdeme keramické pekáčky na beleše (druh kynutého pečiva), trdlo na šťouchání brambor, odměrky na kdeco, misku na písek na nádobí, nabíječku na jitrnice nebo starý plynový sporák. A pak se také dovíme, co je to krapl, v čem byl lepší než motyka a proč se jím "střílely koroptve". Jako středověké mučidlo vypadá houseník, čili zařízení na ničení housenek. Dočtete se tu, co se s ním ve skutečnosti stříhalo. Jen pro zajímavost: housenky to nebyly. A také se dovíte, jak fungoval švábník nebo tak zvaný policajt.

Pro dotvoření vánoční atmosféry - a ta je na výstavě konané od roku 1978 tím hlavním - tu jsou ošatky s oříšky, cukrovím, vánočkami, pumprniklem, miletínskými modlitbičkami a dalšími dobrotami, včetně perníkového adventního kalendáře. A samozřejmě nechybí ani tradiční doprovodný program (ZDE).

Výstava se koná do 3. ledna (podrobnosti TADY) a navazuje na předchozí výstavy Vánoce v lidové tradici (2017), Vánoční miniatury (2016), Zastavení ve vánočním čase (2015), Připravujeme Vánoce (2014), U vánočního stolu (2013), Staropražské Vánoce (2012), Tradice Českých Vánoc (2011), Dárky od Ježíška (2010), Lidové vánoční ozdoby (2009), Vánoce na vsi (2008), Tajemné postavy adventu (2007), Staročeské Vánoce (2006) nebo České Vánoce v kuchyni (2005). A napřesrok to budou Vánoce za starých časů.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články