Zpět na články

Má smysl diskutovat o chudobě v pětihvězdičkovém hotelu?

Keňa se řadí mezi středně příjmové země, a je tak jediná v oblasti východní Afriky. Zvyšuje se tu dostupnost lékařské péče a vzdělání, přesto 56 procent obyvatel měst žije ve slumech v naprosto nepříznivých podmínkách.

zdroj: Profimedia

Mezi tyto slumy patří také Kibera v hlavním městě Nairobi, která je jedním z největších slumů světa. Většina místních obyvatel nemá přístup k pitné vodě, lékařskému ošetření ani elektřině. Zhruba každý pátý člověk je nakažený virem HIV. Průměrný měsíční příjem činí okolo 39 dolarů.

Proto se keňský aktivista Kennedy Odede rozhodl uspořádat Světové fórum chudoby právě tady. A svůj záměr oznámil na summitu OSN o cílech udržitelného rozvoje, který se konal v rámci 74. zasedání Valného shromáždění OSN.

Jednou džungle, navždy džungle

Název Kibera znamená v núbijském jazyce les nebo džungli. Původními obyvateli Kibery byli totiž núbijští vojáci, kteří sloužili v britské koloniální armádě. Koloniální úřady jim jako projev uznání věnovaly na okraji Nairobi hustě zalesněný pozemek.

S výstavbou železnice a ekonomickým růstem Nairobi se stále více chudých migrantů za prací usazovalo v Kibeře jako v místě s nízkými životními náklady. Jak se slum rozrůstal, zvyšovala se také kriminalita, docházelo k mnoha etnickým konfliktům a zhoršovaly se životní podmínky. Původní les zmizel a nahradila jej džungle domků ze dřeva, plechu a hlíny, záplava odpadků a lidí žijících v extrémní chudobě.

Vláda se několikrát snažila o reorganizaci slumu, jeho přemístění či kompletní demolici. Avšak bezúspěšně. V minulosti se proto úřady z Kibery stáhly, že slum budou tolerovat, odmítají se ale podílet na jakémkoli rozvoji. Ačkoliv se od 90. let přístup vlády změnil, vyvíjí projekty na podporu rozvoje slumu, školství, dostupnosti pitné vody a spolupracuje s komunitními organizacemi Kibery, jakýkoli pokrok je až zoufale pomalý.

Každodenní boj obyvatelů Kibery

Současné klimatické změny pravděpodobně nejvíce zasáhnou místa, jako je Kibera. Absence zeleně a zalesnění, plechové chatrče, nekonečně množství odpadků, které každým dnem přibývají a na nichž v podstatě slum stojí, omezený přístup k vodě a elektřině. To vše vytváří ideální podmínky pro vznik teplejšího mikroklimatu. Krom vyšších teplot lze také očekávat nárůst onemocnění způsobených mizernou hygienou.

profimedia-0387476684 zdroj: Profimedia

Dalšími z problémů Kibery jsou vysoká nezaměstnanost (zhruba 50 procent) a alkoholismus. Lidé mají potíže postarat se o sebe a své děti a často se uchylují k alkoholu. Velmi populární je v Kibeře pálenka chang'aa, která se vyrábí z fermentované kukuřice nebo čiroku. Má vysoké procento alkoholu a je velmi levná. Stala se sice vhodným prostředkem k utápění problémů, ale váže na sebe spoustu jiných.

Studie ukazují, že konzumace chang'aa je příčinou mnoha zločinů, které se v Kibeře páchají. Prodejci chang'aa jsou mnohdy pasáci, kteří nutí mladé dívky k prostituci. Ani znásilnění není v Kibeře ničím neobvyklým. Okolo padesáti procent dívek ve věku 16–25 let je těhotných a většina těhotenství je důsledkem znásilnění.

Znásilnění a nechráněný sex vedou k šíření pohlavních onemocnění, zejména pak HIV. Odhaduje se, že 20 procent obyvatel Kibery, tedy každý pátý, je nakaženo virem HIV. Mezi další častá onemocnění patří cukrovka, jelikož slazené nápoje jsou v Kibeře levnější než voda, nebo nemoci spojené s podvýživou.

Opilectví a závislost také podporují násilí, převážně domácí násilí, a krádeže. Valná část závislých přišla o zaměstnání, protože v opilosti jej nebyli schopní vykonávat, opustili rodinu, protože se o ni nedokázali postarat.

Žádná práva žen

Jak již bylo zmíněno, ženy to v Kibeře nemají lehké. Většina těhotenství je neplánovaná a výsledkem nejen násilného činu, ale také nedostupnosti antikoncepce. Potraty jsou v Keni ilegální a ty podomácku provedené mívají za následek buď doživotní zdravotní komplikace, nebo dokonce smrt matky. Je poměrně běžné, že dívky se od útlého věku prodávají, aby finančně vypomohly rodině, nebo se velmi mladé vdávají.

Muži často své rodiny opouštějí nebo se k nim vůbec neznají, v důsledku čehož je v Kibeře značný počet matek samoživitelek. A ty s partnerem jsou často doma týrané. Většina žen nemá přístup ani k základním hygienickým potřebám. Spoustu problémů s sebou nese i onemocnění HIV. Nejen nakažené ženy jsou vyloučeny ze společnosti, ale i jejich děti, které nesmějí navštěvovat školu a nesou si doživotní stigma.

profimedia-0016955864 zdroj: Profimedia

Ne všechny ženy se však podřizují nepřízni osudu. Snaží se něco změnit - ať už ve svém vlastním životě, nebo v právech žen v Kibeře obecně. Ve filmu Kibera: Příběh slumu Martina Páva se vypráví příběh HIV pozitivní učitelky, která se po ztrátě zaměstnání rozhodla otevřít vlastní školku a učí děti HIV pozitivních rodičů. V Kibeře se objevuje stále více aktivistek za ženská práva, neziskové organizace poskytují zdravotní i psychickou péči obětem znásilnění, zvyšuje se i počet vzdělaných žen, které se pouštějí do vlastního podnikání.

Chlapec ze slumu aneb Kibera sobě

Nejvýraznější vliv na situaci v Kibeře mají hlavně sami obyvatelé slumu. Kennedy Odede, iniciátor konference o chudobě, je dítě slumu Kibera. Vyrůstal v jeho ulicích, kde si porůznu sháněl jídlo. Číst se naučil podle starých novin a dlouhá léta se zakoktával. Přesto v Kibeře založil nevládní organizaci SHOFCO (Shining Hope for Communities), bez formálního vzdělání získal stipendium na prestižní americké univerzitě. Za hranicemi Keni se stal známý jako sociální podnikatel, aktivista, nejprodávanější autor New York Times. Je řečníkem na mnoha konferencích. Za svou sociálně prospěšnou práci získal několik ocenění a magazín Forbes jej zařadil do žebříčku 30 pod 30.

Ve spolupráci s komunitami slumu se pak jeho organizace podílí na úklidu slumu, podpoře vzdělávání a výstavbě škol. Postavili vodárnu, čističku a přípojky na vodu, které do Kibery přivádějí zdroj pitné vody. Podporují další organizace a lokální umělce. Bojují za zrovnoprávnění žen. Dobrovolníci zakládají centra pro oběti domácího násilí a sexuálního zneužívání a snaží se místním zpřístupnit zdravotní péči.

profimedia-0307213304 zdroj: Profimedia

Podle Odedeho tkví jejich úspěch právě v tom, že změna přichází zevnitř. Od samotných obyvatel slumu. A proto byly vládní a mezinárodní organizace, které v Kibeře vyvíjely různé podpůrné projekty, odsouzeny k nezdaru. Lidé si toho totiž nevážili, jelikož do toho nevložili kus sebe a své práce. Obdobný názor v jednom z rozhovorů vyjádřil i René Nekuda, český spisovatel a lektor tvůrčího psaní, který Kiberu několikrát navštívil.

Diskutovat o chudobě v pětihvězdičkovém hotelu je nesmysl

Lednové Světové fórum chudoby si klade za cíl ukázat chudobu ve skutečném světle a přijít s novými nápady skrze kooperaci. Politici, zástupci firem, neziskových organizací, podnikatelé a vědci se mají propojit v boji proti chudobě s těmi, kteří již pracují na změnách přímo na místě, v prostředí, které se s chudobou opravdu potýká. Řešit problematiku chudoby z luxusního konferenčního sálu považuje Odede za nesmysl. Proto se jednání zúčastní také zástupci komunit dalších afrických slumů, ale také slumů z Indie a Brazílie.

Dvoudenní program se zaměří na praktická řešení problémů se zdravotnictvím, nedostatkem vzdělání, etnickými konflikty a klimatickými změnami, které lidi vězní v nuzných podmínkách. Delegáti se seznámí s fungujícími projekty v Kibeře, průkopníky v boji proti chudobě, ať už půjde o jedince, technologické startupy, nevládní organizace nebo korporáty. Součástí programu je také seminář zaměřený na jednoduchá řešení pro zlepšení každodenního života v chudobě.

"Přivedeme proto vedoucí představitele na místo, kde mohou pocítit nezapomenutelnou realitu chudoby po boku naděje, kterou lidem dávají organizace jako SHOFCO," shrnul fórum Odede.

profimedia-0399446956 zdroj: Profimedia

Konference navíc zaměstná spoustu místních obyvatel – fotografy, natáčecí štáb, catering a muzikanty. Přispění talentů místních obyvatel má delegátům připomenout, že i nejchudší komunity světa jsou bohaté na schopnosti, nadání a vynalézavost.

Kibera v příbězích

Do českého povědomí se Kibera dostala například díky Martinu Pávovi a jeho dokumentu Kibera: Příběh slumu. Snímek zachycuje příběhy několika lidí, kteří se rozhodli změnit Kiberu v lepší místo. Hlavním vypravěčem je fotograf Don, který se na svých fotografiích snaží ukázat potenciál Kibery a množství umělců a kreativních jedinců, kteří ve slumu žijí. Kromě Dona film sleduje i učitelku Bendu, která jako HIV pozitivní založila školku pro děti z HIV pozitivních rodin a pomáhá jim vyrovnat se se stigmatizací. Nebo bývalého profesionálního boxera, který ve slumu založil boxerskou školu, kde děti trénují a učí se disciplíně a sebeobraně.

Dále v českém prostředí rezonuje Kibera se jménem spisovatele Reného Nekudy. Jeho mezinárodní projekt Hakuna Matata svedl dohromady spoustu mladých spisovatelů z celého světa, kteří ve sbírce povídek vyprávějí příběhy inspirované devatenácti jedinci ze slumu Kibera. Veškerý výtěžek z prodeje šel na nákup učebnic pro děti do kiberské knihovny.

Tagy: chudoba Afrika OSN konference Keňa slumy Nairobi udržitelný rozvoj klimatické změny Kibera Kennedy Odede

Zdroj: The Guardian, Wikipedia, npr.org, vlastní, OSN

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články