Matka Tereza narozená jako Agnes Bojaxhiuová ve Skopje, hlavním městě dnešní Makedonie, se od útlého věku oddávala víře. Už v 15 letech učinila definitivní rozhodnutí zasvětit svůj život bohu a pomoci druhým. Na konci 20. let přicestovala do indického Dárdžilingu jako novicka.

V roce 1946 zažila to, co později popsala jako "vnitřní volání", které ji přimělo opustit indický klášter a dát se „na pomoc chudým a žít mezi nimi".

Počínání Terezy bylo oddané jako její víra. Vytrvalá práce s chudými, nemocnými a umírajícími vedla k založení kongregace, kterou v roce 1950 uznal Svatý stolec. Tereza zakládala útulky pro umírající a sirotky. Budovala hospice a školy. Ze skromné sesterské péče třinácti kalkatských oddaných se stala organice Misionářky milosrdenství, která dnes operuje ve více než 120 zemích, vede stovky misí a má tisíce členů.

Sama Tereza věřila v to, že nejpotřebnější mají právo umřít "krásnou smrtí", že "lidé, kteří žili jako zvířata, umřou jako andělé – milováni a chtěni". Své svěřence vnímala jako "břemeno společnosti", toto označení ale pro ní nemělo negativní význam, vnímala to jako lásku od boha a cestu k němu. Jejími slovy: "Utrpení chudých lidí světu moc pomáhá".

Láska k bližním nade vše

Případů, kdy Tereza víru a oddanost bohu nadřadila nad racionalitu a potřeby trpících, je mnoho. Jak ale chápat příkazy k prostotě a zastaralost hospiců, když je spravuje instituce se stovkami milionů dolarů na běžných účtech?

V chudobou nejvíce sužovaných částech Afriky Tereza místo léků nabídla umírajícím dětem slova lásky od Boha: "Trpíš jako Ježíš na kříži, to bůh tě musí líbat". V segregovaném ghettu nejbohatší země světa skupina mladých mužů na tiskové konferenci Terezu žádala o práci a přístřešek. Odmítli charitu. Tereza je vyslechla a dala jim požehnání a dobrou radu do života -milovat jeden druhého.

Jak v proslovu při převzetí Nobelovy ceny za mír chápat její slova o potratech jako "nejhorším zlu a největším ničiteli míru"? Máme přijmout Terezin odkaz a doktrínu o tom, že nemocní, potřební a chudí pro sebe nedokážou nic vykonat? Je jediné, co pro ně můžeme udělat, pohozená suchá kůrka a skromné lůžko k pokojné smrti a smíření s Bohem?

Nepolitická matka jako politický nástroj a symbol příkrého konzervatismu

Význam, přínos a četnost dobročinných misí vydobyly Tereze světový obdiv a renomé. Ve vyšším věku se účastnila mezinárodních návštěv a recepcí světových elit. Skromnou albánskou ženu nelze podezřívat z vědomého přijetí milionu dolarů od usvědčeného zloděje. Stejně jako je nefér klást jí na svědomí odpustky od institucí, které nesou vinu na podmínkách těch, kterým ona tak obětavě pomáhala.

Věděla Tereza o diktatuře klanu haitských Duvalierů, kteří po desetiletí vykořisťovali a trápili vlastní už tak chudobou zbídačený lid? Na Terezinu charitu přitom věnovali velké prostředky a ta je za to odměnila slovy o tom, že nikdy neviděla chudé žít v takovém souladu s těmi, kdo jim vládnou. Církev, které byla součástí, měla povinnost ji před hrůzami režimů na Haiti nebo v Nikaragui varovat. Neučinila tak. Vatikán využil její slávy a dobroty pro svou novodobou kampaň. Pro novodobé tažení vatikánského fundamentalismu v zemích Latinské Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie. Kvůli katolickému tmářství, které považuje kondomy za skoro stejné zlo jako potrat, přitom denně umírají lidé na AIDS.

Tereza by nikdy nemohla žehnat režimům, které zabíjely své odpůrce a s pomocí CIA je odstraňovaly z demokraticky volených postů. Režimy, které vyvražďovaly Tereziny bratry a sestry, včetně arcibiskupa Romera, který byl zavražděn přímo během bohoslužby. Železná lady Thatcherová byla jednou z mnoha, která chřadnoucí Terezu použila pro mediální kampaň proti potratům. Hodila se Reaganovi a hodila se jiným. Paradoxně mnozí z nich uvrhli slabší mezi chudé a strádající.

Blahořečená a v budoucnu možná svatá

Matce Tereze nelze upřít upřímnou pomoc slabým a nemocným. Stejně tak jí nelze upřít bezbřehou a fundamentální loajalitu ke katolické doktríně a instituci Svatého stolce. Konzervativní křesťané vidí potřebné a slabé jako mrzké oběti odsouzené k záhubě a za odměnu snad posmrtnému životu v nebi. A Tereza tento pohled sdílela. 

Žádný civilizovaný člověk se k potřebnému neobrátí zády. Obětavost Matky Terezy si zaslouží obdiv a úctu. Dělat z chudých a osudem poznamenaných mrzké oběti je ale arogance, která nepomůže ani jim, ani společnosti jako celku. Vzpomeňme tedy to dobré, co Tereza vykonala, a poučme se z toho, co mělo a má být vykonáno lépe a jinak.