Dnes je středa 24. dubna 2024., Svátek má Jiří
Počasí dnes 6°C Slabý déšť

Komentář: Mezi ploty: Když se chráněné prostředí změní v nepřátelské

Komentář: Mezi ploty: Když se chráněné prostředí změní v nepřátelské
Hlučný festival, který na dva dny přímo do areálu PNB přitáhne desetitisíce návštěvníků, mohou někteří pacienti nemocnice snášet špatně. | zdroj: Profimedia

Populární kulturní festival Mezi ploty v pražských Bohnicích za sebou má dlouhou historii, během které v duchu hlavní myšlenky akce propojoval svět "zdravých" a "nemocných" a výrazně se zasloužil o destigmatizaci psychiatrie v Čechách. Festival má však i své stinné stránky, o kterých se příliš nemluví. Nabourává chráněné prostředí nemocnice.

Kdo by dnes neznal multižánrový festival Mezi ploty, jenž se na konci minulého měsíce v pražských Bohnicích konal již po šestadvacáté a který jako poněkud nenápadný, ale velmi odvážný projekt vznikl v roce 1992. Duchovní otec a stále hlavní organizátor festivalu Robert Kozler tehdy přišel se svérázným nápadem začít v nádherném, ale společensky silně stigmatizovaném areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice (PNB) pořádat kulturní akci, a pokusit se tak české veřejnosti více přiblížit tabuizované prostředí psychiatrie.

To se zpočátku mohlo zdát jako hodně bláznivý nápad. Akce měla v prvních letech konání spíše komorní charakter, a účastnilo se jí tak pouze pár stovek lidí. Robert Kozler se tím ale naštěstí nenechal odradit a v pořádání a rozšiřování akce nadále pokračoval, což nakonec přineslo velký úspěch. Festival Mezi ploty se postupně stal jednou z nejvyhledávanějších kulturních akcí u nás, kam každý rok vyrazí desetitisíce návštěvníků a vystoupí přední osobnosti českého showbyznysu.

Ač hlavním lákadlem pro návštěvníky festivalu jsou pochopitelně zvučná jména hudebníků a divadelníků, společenský přínos akce spočívá hlavně v jejím zaměření na psychiatrii. Krom samotné PNB se na místě prezentují i další české organizace, které se zaměřují na duševní onemocnění a na stáncích prezentují veřejnosti svoji činnost. Na poli destigmatizace psychiatrie v České republice sehrál festival Mezi ploty bezesporu důležitou roli.

Vidět to můžeme i přímo na samotném areálu PNB, který se z velké části zbavil nepříjemného cejchu oploceného místa plného "šílenců". Pro řadu Pražanů se stal cílem procházek jako obyčejný městský park, kde se navíc dá pokochat zajímavými stavbami z počátku 20. století, jít si prohlédnout koně, lamy a další zvířata na veřejně přístupnou socioterapeutickou farmu, případně si po areálu plném nejrůznějších dřevin udělat dendrologickou procházku.

Těžko říct, jestli by dnes bylo naprosto normální denně sledovat rodiče s kočárky nebo milenecké páry na výletě, kterým nepřijde nijak zvláštní procházet se mezi pacienty PNB po malebném areálu psychiatrie, kdyby před lety festival Mezi ploty nevznikl, nebo kdyby Robert Kozler jeho pořádání po prvních letech skromné účasti vzdal. A to vůbec nemluvíme o finančním přínosu festivalu pro PNB, který se státní nemocnici vždycky hodí.

Stinné stránky, o kterých se nemluví

Tento přínos je něco, o čem se obecně ví, mluví a festival Mezi ploty je za to často právem vychvalován. Pak je tu ale problémový dopad konání festivalu, o kterém se naopak nemluví skoro vůbec, což rozhodně není dobře. Hlučný festival, který na dva dny přímo do areálu PNB přitáhne desetitisíce návštěvníků, mohou někteří pacienti nemocnice snášet špatně, což může komplikovat jejich léčbu. Případně jsou někteří pacienti kvůli pořádání festivalu přímo omezováni.

"Pár dní před festivalem nás terapeutický tým varoval, že to v době festivalu bývá náročnější, ale že to snad nějak zvládneme. Víkendový program byl pak upravený, abychom nešly na společnou vycházku v době festivalu, a v době návštěv jsme nemohly ani na zahrádku u pavilonu, aby nás to nerozhodilo," svěřila se se svými zkušenostmi pacientka, která byla letos během konání Mezi ploty hospitalizována na pavilónu režimové péče pro ženy léčící se ze závislosti na návykových látkách.

"Ale stejně, když jsme šly dopoledne na vycházku, než festival oficiálně začal, a viděly jsme přípravy, tak jsme některé litovaly, že jsme vůbec šly ven a nemůžeme se ničeho takového účastnit. Když jsme pak celé dva dny do večera poslouchaly hudbu v oknech, rozhodně to nebyl příjemný pocit. Pár holkám z toho bylo dost špatně a celková nálada a atmosféra byla horší. I personál z toho nebyl nadšený a bylo to znát," pokračuje bývalá pacientka.

Zrádné nealkoholické pivo

Právě lidé léčící se z alkoholismu a toxikomanie jsou jednou ze skupin, pro které může být konání festivalu velmi nepříznivé. Na celém festivalu je sice zavedena přísná prohibice, alkohol si tu nikde nekoupíte a ostraha u vstupu vás s ním do areálu nevpustí, ale ve velkém se tu čepuje nealkoholické pivo. To na první pohled nemusí vypadat jako problém, v případě lidí trpících alkoholismem tomu tak ale není.

Obecně není příliš známo, že pro abstinujícího alkoholika může i nealkoholické pivo představovat problém, a to i když jde pouze o vizuální kontakt. Nealkoholické nápoje, které mají evokovat ty alkoholické (nejen nealkoholické pivo, ale i víno, šampaňské apod.), jsou tak v PNB pro pacienty obvykle přísně zakázány, a to nejen na pavilonech, které se primárně zaměřují na léčbu závislostí. Stav během festivalu, kdy se v půlce areálu pohybují tisícihlavé davy s nealkoholickým pivem, je tak poněkud zneklidňující.

Na člověka léčícího se ze závislosti na alkoholu může mít neblahý dopad i pohled ze zamřížovaného okna na skupinky lidí, které se procházejí a popijejí z půllitrů pivo, ač nealkoholické, nebo na stánek, kde se pivo přímo čepuje. "Tyto podněty mohou u závislých vyvolávat bažení, což je provázeno stresem, nesoustředěností a oslabeným sebeovládáním. To léčbě neprospívá," uvedl pro Tiscali.cz známý psychiatr a publicista Karel Nešpor, který se specializuje na léčbu návykových nemocí.

Ač například mužský pavilon č. 31 zaměřený na pacienty se závislostmi se nachází v zadní části bohnického areálu, kde je během festivalu krom doléhající hudby většinou klid, tak ženské pavilony pro pacientky trpící závislostí č. 7 a 8 jsou přímo v přední části u jedné z hudebních scén. Tady se nacházejí rovněž stánky s nealkoholickým pivem a přímo pod okny pavilonů procházejí davy návštěvníků konzumujících ve velkém nealkoholické pivo, případně se s půllitry opalují na trávě kolem oddělení. Pro pacientky trpící závislostmi je tak takřka nemožné nepřijít s děním venku do styku.

Do nebezpečné situace se během festivalu mohou dostat rovněž alkoholici a toxikomani, kteří mají možnost zařídit si propustku a bez personálu opustit oddělení. Atmosféra festivalu jim může přivodit silné bažení, v případě lidí trpících toxikomanií například když byli zvyklí užívat drogy právě v prostředí hudebních klubů, festivalů a podobně. U takových pacientů pak mnohem více hrozí, že se během propustky dopustí recidivy, opět propadnou své závislosti a požijí alkohol nebo jiné drogy.

"Závislým lidem doporučujeme se podobným prostředím a situacím vyhýbat i po léčbě. Je to bezpečnější, a pomáhá se tak vytvářet zdravější životní styl," říká k možnému negativnímu působení atmosféry festivalu na pacienty trpící závislostmi doktor Nešpor. Na dotaz, jaké další možné negativní dopady festivalu na pacienty vidí, dodává: "Někteří návštěvníci přinášejí do areálu alkohol, ale i drogy. Problém představuje také velmi hlasitá hudba. Tyto věci spolu souvisejí. Určité druhy hudby přitahují určitý typ lidí. Abych skončil konstruktivně: Na adrese www.drnespor.eu jsou volně ke stažení materiály pro lidi s různými návykovými nemocemi."

Mezi úzkostmi, depresemi a neklidem

Lidé trpící závislostmi pochopitelně nejsou jediní pacienti PNB, na které může mít festival Mezi ploty negativní dopad. Například člověku se silnou sociálně-úzkostnou poruchou, která způsobuje, že má iracionální strach z cizích lidí a velkých davů, na takovém místě hrozí prohloubení úzkostného stavu. Většina areálu se tak pro něj během festivalu stává jedním velkým nepřátelským prostředím.

Stejně tak se může zhoršit stav člověka s depresivní poruchou, který je hospitalizován na uzavřeném oddělení a skrze mříže sleduje bavící se davy lidí. Možná to zní trochu dětinsky a absurdně, v případě těžkých depresí ale stačí skutečně málo, aby člověk propadl do nebezpečných stavů iracionálního smutku a zoufalství.

Pacienti v akutním stavu mohou na takové prostředí reagovat také zvýšeným neklidem. Přitom se hlavní hudební scéna celého festivalu, která je rovněž nejhlasitější a přitáhne nejvíce lidí, nachází právě mezi trojicí pavilonů akutní péče: částečně uzavřeném č. 23, uzavřeném č. 26 a pavilonu č. 27, v jehož přízemí se nachází oddělení přezdívané mezi pacienty a personálem "Neklid", kde jsou umístěny nejvážnější případy akutní fáze psychického onemocnění. Rovněž pavilon č. 1, kde se nalézá další uzavřená akutní péče, je obklopen menšími hlučnými scénami.

Takovéto případy se pochopitelně dají jednorázově zažehnat medikací, ideální řešení to ale rozhodně není. Například pacient trpící kvůli festivalu úzkostí může lékaře požádat o zvýšenou dávku klonozepamu, aby svůj nepříjemný stav zažehnal. Je ale třeba myslet na to, že se stále jedná o látky, které mají nepříjemné vedlejší účinky jako dočasné otupění a malátnost. Rovněž na nich vzniká závislost, a jejich užívání by se tak nemělo přehánět.

Trpké sbližování "zdravých" a "nemocných"

Kvůli festivalu Mezi ploty zkrátka přestává areál Psychiatrické nemocnice Bohnice pro některé pacienty plnit svůj velmi důležitý účel chráněného a bezpečného prostředí. Nemocní musí ustoupit zdravým, kteří místy neberou ohledy a přišli se bavit na jejich úkor. Bezpečný prostor pacientů je zničehonic narušen invazí z venku a naopak se pro některé jeho obyvatele stává nepřátelským.

Samozřejmě se to netýká všech pacientů PNB. Mnozí se na festival těší, s nadšením se ho účastní, pokud mají tu možnost, a ve velkém si ho užívají stejně jako návštěvníci z venku. Někteří pacienti se rádi na festivalu i podílejí, ať už dlouhodobě předem tvorbou všemožných výrobků v dílnách na centrálních terapiích, které se na Mezi ploty následně prodávají, tak i přímo na místě například pomocí se stavbou stánků, vyprávěním návštěvníkům o svých zkušenostech s duševními nemocemi a podobně.

Je dobře, že se mnoho pacientů na festivalu podílí, a krásně to naplňuje hlavní myšlenku Mezi ploty o sbližování světa lidí z venku a těch hospitalizovaných a pomáhá destigmatizaci psychiatrie obecně. Ve stínu toho, že jsou ale naopak někteří pacienti kvůli festivalu omezování a negativně jím zasaženi, je to ale stále poněkud trpké, i kdyby to bylo třeba sto spokojených na jednoho zasaženého. Navíc tyto možné negativní dopady na pacienty festival nijak oficiálně nekomunikuje. To je určitě špatně. Návštěvníci Mezi ploty by měli vědět, že kvůli jejich zábavě budou mít někteří pacienti omezený pohyb, zhoršené stavy a zvýšené dávky léků.

Zdroje:
Vlastní