Zpět na články

Pán kosmické hrůzy a jeho všudypřítomná chapadla

"Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma," napsal kdysi kultovní hororový spisovatel Howard Phillips Lovecraft. Muž, který pro moderní horor znamená asi tolik, co J. R. R. Tolkien pro žánr hrdinské fantasy nebo Jules Verne pro sci-fi. Lovecraftův vliv však nenajdeme pouze v moderním hororu a fantaskní literatuře, prvky jeho díla si za necelé století postupně našly cestu všude možně i nemožně.

"Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma." "Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.", zdroj: Pinterest

Odkaz "Poea 20. století", jak je někdy Lovecraft po svém velkém vzoru nazýván, najdeme skutečně i na místech, kde bychom je často vůbec nečekali. Autorovy vize a vysněné kosmické bytosti dnes mnohdy již neděsí, ale právě naopak baví a rozesmívají. Jako je tomu například u Lovecraftova legendárního Cthulhu, který je v dnešním světě internetu spíše zábavným memem než děsivou entitou.

Celá galerie

Celkově je velmi pravděpodobné, že ač se člověk o hororovou literaturu z počátku 20. století nijak nezajímá a jméno Lovecraft mu vlastně vůbec nic neříká, s jeho dílem a odkazem se v nějaké podobě někdy setkal - i když třeba hodně přeneseně a zprostředkovaně.

Přitom celý lovecraftovský kult, točící se především kolem takzvaného "mýtu Cthulhu", začal velmi nenápadně. Vzešel z šestákových braků a velké pozornosti se dočkal až po Lovecraftově smrti. Ostatně ani sám autor, který proslul svou nevyrovnaností a chorobnou sebekritičností, neměl o svých dílech valné mínění. Nebýt jeho okruhu přátel a literárních následovníků, kteří se postarali o vytvoření jeho kultu, byl by dnešní svět o Lovecraftův náklad kosmické hrůzy, hnusu a chapadel ochuzen.

Pohnutý život pána z Providence

H. P. Lovecraft se narodil 20. srpna 1890 v americkém městě Providence v Nové Anglii. Jako dítě vyrůstal ve velmi uzavřeném rodinném kruhu, často ve společnosti knih, číst se totiž naučil již ve dvou letech.

Jeho život nebyl nijak šťastný a tragédie všeho druhu ho doprovázely až do smrti. Když mu byly pouhé tři roky, jeho otec se psychicky zhroutil a následujících pět let do své smrti prožil v paralýze. Malý Lovecraft tak byl vychováván především svojí neurotickou matkou, jejími sestrami a dědečkem, který jako majetný průmyslník rodinu zajišťoval. Ten však zemřel během autorova studia na střední škole a rodina se začala potýkat s finančními problémy.

Lovecraft školu nedostudoval, což mu v kombinaci se ztrátou blízké osoby způsobilo psychické zhroucení, a již tak introvertní mladík se na několik let uzavřel ještě více do sebe. V této době se potýkal i se sebevražednými myšlenkami. V roce 1919 byla jeho matka kvůli dlouhodobým psychickým problémům hospitalizována, zemřela v roce 1921 a Lovecraft se následkem toho opět propadl do svých temných myšlenek.

Chvíli nato se seznámil se svojí budoucí manželkou Soniou Greeneovou, s níž se odstěhoval do New Yorku. Po dvou letech společného života se bezdětný pár ale rozešel, ač se nikdy oficiálně nerozvedli. Život v New Yorku Lovecrafta na jednu stranu fascinoval, na druhou stranu se mu hnusil. Nakonec se tak rozhodl vrátit do Nové Anglie.

Na začátku druhé poloviny 30. let přišel další otřes: jeho dobrý přítel, spisovatel Robert E. Howard (autor legendárního Barbara Conana) spáchal sebevraždu a samotnému Lovecraftovi byla diagnostikována rakovina střev. Zemřel 15. března 1937 v rodném Providence.

Děs, hrůza a chapadla

Vedle zádumčivé povahy a nešťastného života se v jeho díle odrazila i láska k vědě a modernímu lidskému poznání. Odmala se krom četby beletrie, jako byl jeho zmiňovaný vzor Edgar Allan Poe, věnoval amatérskému studiu mytologie, historie a přírodních věd, kde ho oslovila především astronomie. Byl rovněž dobře seznámen se světem okultismu a esoteriky, ač byl sám velmi racionálním a skeptickým člověkem a v nadpřirozeno nevěřil. Kladný vztah neměl ani k náboženstvím a sám se považoval za ateistu.

S jeho tvorbou je rovněž spojena určitá xenofobie a rasismus, které se v řadě jeho povídek dostaly někdy více, někdy méně na povrch - například když tu polští imigranti vystupují jako zkažené a záporné postavy. V této otázce byl Lovecraft ovšem většinu života velmi rozpolcenou osobností a xenofobně se projevoval spíše na obecné úrovni, nikoliv v osobním životě. Ostatně například jeho manželka byla původem ukrajinská židovka.

Mezi jeho tvorbu, která se tak pevně zapsala do světa literatury a dodnes fascinuje čtenáře, patří především krátké hororové povídky, jež publikoval v různých brakových časopisech. Mezi ty nejznámější patří pulpové periodikum "Weird Tales". Z nich se postupně začal formovat lovecraftovský mýtus.

Ve svých krátkých dílech Lovecraft načrtl temnou mytologii prolínající se s naším světem. Svůj fiktivní vesmír postavil na prastarých bytostech a entitách z hlubin kosmu, které tu byly dávno před příchodem člověka a vládly i našemu světu. Samotná podstata těchto bytostí se dle spisovatele mnohdy naprosto vymyká lidskému chápání a poznání a hrdinové jeho povídek tak často po střetu s těmito věcmi propadají šílenství.

shub-niggurath-cthulhu-aklo-Santiago-CARUSO

Tak byly vymyšleny legendární bizarní rasy, jako antropomorfní podmořské bytosti Hlubinní a kosmičtí bohové zvláštních jmen a podob jako Azathoth, Yog-Sothoth nebo Shub Niggurath, částečně vycházející z lidské mytologie, částečně z Lovecraftových děsivých snů. Lovecraft se hojně inspiroval především podmořskou faunou a jeho fiktivní stvoření tak typicky oplývají třeba rosolovitými těly, šupinami, chapadly a fůrou všudypřítomného slizu.

Vznikla tak i dnes nejprofláknutější Lovecraftova postava nestvůry Cthulhu. Obrovský pradávný netvor s hlavou připomínající chobotnici a s blanitými křídly, který spí hluboko pod mořem v rozvalinách fiktivního města R'lyeh. Jeho jméno je podle spisovatele pro člověka správně nevyslovitelné (mezi fanoušky je obvyklá výslovnost "kathúlú"), stejně jako s ním spojená mantra "Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn", což je hodně slušný jazykolam a v překladu má znamenat "ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní".

db85d1993627b132f7489cb502566d1a

Dalším z důležitých prvků Lovecraftovy mytologie, objevujícím se stále dokola, je také fiktivní grimoár Necronomicon sepsaný šíleným Arabem Abdulem Alhazredem v 8. století. Tedy mocná a "zlá" kniha obsahující například návody, jak zmiňované prastaré entity vyvolávat a uctívat.

K Necronomiconu navíc Lovecraft vymyslel celou fiktivní historii od jeho vzniku až do své současnosti, a zmátl tak řadu čtenářů, kteří uvěřili, že podobná okultní kniha skutečně existuje, a začali se po ní shánět, i když sám autor se mnohokrát nechal slyšet, že se skutečně jedná pouze o fikci. Po Lovecraftově smrti se tak dokonce stalo, že se různé "zaručeně pravé" verze Necronomiconu skutečně objevily.

Legendárním se stalo i jeho fiktivní město Arkham a v něm se nacházející Miskatonická univerzita situované do amerického státu Massachusetts, kde se odehrává řada autorových příběhů.

Zrod velkého mýtu

Samotný pojem "mýtus Cthulhu" se jako označení Lovecraftovy fiktivní mytologie ujal až později po jeho smrti, kdy byl jeho odkaz nadále rozvíjen a doplňován jeho přáteli a dalšími autory, kteří ve svých dílech začali vycházet z jím načrtnutých reálií. Mezi ty patřil především spisovatel a zakladatel nakladatelství pojmenovaného na Lovecraftovu počest "Arkham House" August Derleth. Ač mezi fanoušky mýtu je Derleth značně kontroverzní osobou, protože i když se bezpochyby velmi zasadil o propagaci Lovecraftova kultu, často se mu vyčítá, že autorovu původní vizi značně ohýbal dle svých představ.

Vedle Derletha patří mezi další pokračovatele například Robert Bloch (autor Psycha, knižní předlohy slavného Hitchcockova filmu) nebo dnes stále žijící a aktivní autoři jako Neil Gaiman a Stephen King. V literatuře tak nadále lovecraftovský horor vesele přežívá a i v České republice postupně vycházejí například sbírky autorem inspirovaných povídek pod názvem Černá křídla Cthulhu.

Lovecraftovy temné vize a morbidní představy plné grotesknosti a slizu pochopitelně inspirovaly i výtvarné umění. Za zmínku stojí především všem fanouškům sci-fi dobře známý a před pěti lety zesnulý švýcarský umělec Hans Rudolf Giger. Ten se proslavil hlavně jako autor vizuální podoby mimozemského monstra "Vetřelce" ze stejnojmenné filmové série. Z jeho biomechanického surrealismu lovecraftovský děs jen sálá, Giger dokonce obrázkovou knihu své tvorby pojmenoval na počest Lovecrafta "Necronomicon".

Odkaz, kam se podíváš

A nejen Vetřelce bychom se ve filmovém světě nedočkali, kdyby nebylo Lovecrafta. Ač za zmínku stojí spíše jen filmy vzdáleně Lovecraftem inspirované, než přímé adaptace jeho díla a mýtu. Vedle Vetřelce je to třeba mrazivá Věc od Johna Carpentera nebo mysteriózní horor Ve spárech šílenství od téhož režiséra. Pak také třeba filmová série The Evil Dead, u nás známá pod názvy Lesní duch nebo Smrtelné zlo.

Co se filmových adaptací konkrétních Lovecraftových děl týče, není to bohužel příliš slavné, ač jich existuje hned několik, jako třeba španělský film Dagon z roku 2001, vycházející z povídky Stín nad Innsmouthem. Povedenou výjimku tvoří pouze filmy, které vzešly z Historické společnosti H. P. Lovecrafta, což je americké sdružení fanoušků díla.

Ta za sebou má již dva velmi podařené a atmosférické snímky nazvané přesně podle původních povídek Volání Cthulhu a Šepot ve tmě. Snímky jsou zpracovány tak, aby připomínaly filmy z období Lovecraftova života - ať už jde o nahrávací techniku či o kulisy. Volání Cthulhu je tak dokonce němé, což ale filmu nijak neškodí, a naopak mu přidává na mrazivosti.

Lovecraftův odkaz najdeme rovněž v hudbě, a to i u takových legend, jako je Metallica a její skladba The Call of Ktulu nebo Black Sabbath s písní Behind The Wall Of Sleep. Skupina Iron Maiden pak třeba autora cituje na přebalu své desky Live After Death. V šedesátých letech v USA vznikla dokonce kapela nazvaná přímo H. P. Lovecraft, ač se rozpadla po dvou letech.

Hororové hrátky

Velký zásah lovecraftovského kultu pak můžeme sledovat ve světě her všeho druhu, ať už jde o stolní hry, larpy nebo videohry. Slizká chapadla mýtu Cthulhu si najdou cestu zkrátka všude a v herním světe se drží opravdu pevně. I v Čechách jsou tak velmi oblíbené a rozšířené deskovky jako Arkham Horror, Eldritch Horror, Panství hrůzy nebo Temné znamení.

Ve videoherním průmyslu pak najdeme lovecraftovské hry již od osmdesátých let, jako je například stařičká adventura The Hound of Shadow z roku 1989. Dále pak třeba lovecraftovým povídkám velmi věrné, ač silně zabugované Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth z roku 2005. Nebo nejnovější kousek z loňského roku nazvaný prostě jen Call of Cthulhu.

Vedle her, které s Lovecraftovým mýtem pracují přímo, pak najdeme řadu titulů, které se inspirují pouze v některých prvcích. V legendárním fantasy světě World of Warcraft se tak vyskytují třeba takzvaní "staří bohové" divných jmen jako Y'Shaarj, C'Thun a Yogg-Saron, kteří jsou směsicí chapadel, slizu a rosolu. Podobný odkaz na Lovecrafta najdeme i v neméně slavné herní sérii The Elder Scrolls, kde se v datadisku pátého dílu Skyrim hráč setká s bohem Hermaeusem Morou, který má opět stejné vzezření a v jeho okolí se pohybují bytosti připomínající svým zjevem monstrum Cthulhu.

Co se pak komiksového světa týče, stojí ve spojení s Lovecraftem za zmínku především otec Hellboye Mike Mignola. Vedle čertovského hrdiny a jeho boje proti paranormálním jevům, kde se odkazy na Mýtus Cthulhu rovněž objevují, je Mignola i autorem speciální série slavného netopýřího superhrdiny Batmana. Komiks Batman: Zkáza, jež postihla Gotham vypráví alternativní příběh Bruce Waynea zasazený do lovecraftovského světa první poloviny minulého století.

Zasmát se kosmické hrůze

Jak bylo napsáno výše, v dnešní době je také velmi obvyklé na Lovecraftovi stavět spoustu humoru a jeho dílo parodovat. Nejrůznější vtipné narážky na mýtus Cthulhu najdeme třeba v animovaných seriálech jako Futurama, Městečko South Park nebo Rick a Morty. V seriálu Scooby-Doo se dokonce objevuje postava parodující přímo samotného spisovatele pojmenovaná Hatecraft.

Již zmiňovaná americká Historická společnost H. P. Lovecrafta má pak na kontě řadu humorných písní vycházejících z autorovy mytologie. Například podle známého muzikálu Šumař na střeše vytvořili parodii Shoggoth on the Roof. Společnost pak také zavedla kult lovecraftovských Vánoc nazvaný A Very Scary Solstice (Velmi děsivý slunovrat), jehož součástí jsou parodické předělávky slavných koled.

Internet je pak plný nejrůznějších memů a vtípků mířících především na bizarního Cthulhu, který například vystupuje pod heslem "Proč volit menší zlo?" jako kandidát na prezidenta, nebo v roztomiloučké parodii "Hello Cthulhu", vycházející z japonské kočičky "Hello Kitty". Není problém tak dětem koupit malého roztomilého plyšáka se zelenými chapadýlky.

O Lovecraftovo dílo tak dnes zakopneme opravdu všude a kompletně zmapovat jeho dosah by byla skutečně náročná práce na dlouhé dny. Což je vzhledem k tomu, že na počátku stálo pouze pár povídek brakové literatury, něco opravdu úžasného. Můžeme počítat s tím, že odkazu otce kosmické hrůzy a děsu se lidstvo jen tak nezbaví, stejně jako svého strachu z neznáma.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články