Dnes je sobota 20. dubna 2024., Svátek má Marcela
Počasí dnes 7°C Slabý déšť

Komentář: Politické strany jako nepřítel? Lepší kontrola financí pomůže obnovit důvěru

Komentář: Politické strany jako nepřítel? Lepší kontrola financí pomůže obnovit důvěru
Novelizace jde dobrým směrem, nesmí se však stát karabáčem na strany. Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Vládní koalice se rozhodla prosadit novely zákonů, které mají zlepšit kontrolu hospodaření politických stran a zavádí opatření regulující předvolební kampaně. Vzniknout má i nezávislý úřad dohlížející na strany. Řada politiků s tím však má problém. 

Poslanecká sněmovna má na svém příštím zasedání rozhodnout o dvou vládních novelách regulujících financování a předvolební kampaně politických stran. Jedna přímo upravuje zákon o sdružování v politických stranách a hnutích a druhá volební zákony. Strany a hnutí budou mít nově povinnost používat ke svému financování tzv. transparentní účty. Nesmí také přijmout v kalendářním roce od jedné osoby dary převyšující tři miliony korun.

Novelizovaná legislativa zároveň stranám ukládá i další povinnosti, například podrobnější vykazování přehledu příjmů a výdajů ve výročních zprávách a jejich zveřejňování na internetu. Rovněž upravuje pravidla pro vedení volebních kampaní a jejich financování, včetně povinnosti zřídit si transparentní účet pro financování kampaně. Také zavádí definice kampaní a jejich časové vymezení.

Především však novely zřizují nezávislý úřad, který bude na hospodaření politických stran a hnutí dohlížet.

Odpor dolní komory

Přestože jdou zákony dobrým směrem a větší regulace hospodaření a financování politických stran a jejich důslednější kontrola je určitě třeba, není vůbec jisté, zda tyto vládní novely nakonec projdou. Jejich projednávání v dolní komoře parlamentu zatím provází nemalý odpor. Kontrolní výbor sněmovny, který je garančním výborem novely zákona o politických stranách a hnutích, například nepřijal usnesení, kterým by novelu doporučil ke schválení.

Ačkoli je ve výboru devět koaličních poslanců či poslankyň, pro kladné stanovisko se vyjádřili pouze tři. Sedm členů výboru se zdrželo a pět nebylo přítomno. Stejně dopadlo hlasování kontrolního výboru o novele volebních zákonů. Pro úplnost dodejme, že ústavně právní výbor, který pro změnu garantuje novelu volebních zákonů, sněmovně doporučil, byť s řadou pozměňovacích návrhů, aby obě novely schválila.

Postoj kontrolního výboru je do značné míry pochopitelný, protože je to právě on, kdo ztratí právo kontrolovat politické strany, které nově přejde na samostatný úřad. Právě vznik nezávislého úřadu je nejčastějším předmětem kritiky obou zákonů, která není vůbec banální.

Likvidace politických stran?

Velmi vážně se kritiky chopil i předseda KSČM Vojtěch Filip, který připomněl, že náš politický systém, jak uvádí Ústava, je založen na "svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran". Místopředseda sněmovny tvrdí, že se v České republice snažíme politické strany zlikvidovat. Podle Filipa je jednou chceme nahradit nepolitickou politikou, podruhé zase aktivisty, kteří za sebou nemají žádnou historii, ani dlouhodobou odpovědnost.

Předseda KSČM upozornil, že politický systém založený na stranách pozměnilo už zavedení přímé volby prezidenta. Náš ústavní systém se tak od čistě parlamentní demokracie posunul do jakéhosi meziprostoru. Nyní podle Filipa hrozí, že politické strany budou kontrolovány úřadem, který se nachází mimo ústavní systém, jenž nemůže fungovat na základě článku Ústavy o svobodné soutěži politických stran, když strany budeme byrokratickým způsobem neustále ponižovat.

Filip poukazuje na to, že se pak nelze divit, když práce politika je srovnávána s jinými profesemi na úrovni těch, kteří nepotřebují ke svému výkonu žádné vzdělání.

Politické strany jako nepřítel

Místopředseda sněmovny skutečně upozorňuje na významný rozpor, kdy politické strany u nás jsou na jedné straně jádrem a předpokladem fungujícího ústavního systému a na druhé jsou často napadány a jejich role a způsob fungování zpochybňován, a to nejenom z pozice aktivistů, ale například také expertů, manažerů nebo podnikatelů, jako je předseda hnutí ANO Andrej Babiš.

Pokud má být soutěž politických stran opravdu tím, na čem je náš systém dlouhodobě a pevně založen, neobejdeme se bez snahy zvyšovat prestiž stran a navracet jim důvěru.

Ostražitost k politickým stranám je u mnoha lidí daná už historicky, ať už souvisí s partajničením ještě z dob první republiky nebo s neblahou zkušeností s komunistickou stranou před listopadem. Na druhou stranu hlavní příčina nelibosti vůči stranám pramení z konkrétní zkušenosti po roce 1989. Za tu si ovšem mohou samy.

Nezávislý úřad, se kterým uvedené zákony přichází, je právě výsledkem toho, jak zde politické strany doposud fungovaly a také všeobecně sdíleného pocitu, že jejich financování musí podléhat větší kontrole, kdy nestačí, aby ji vykonávaly pouze samy nad sebou prostřednictvím kontrolního výboru sněmovny.

Větší kontrolou k obnově důvěry

Smyslem úřadu nemá být ponižování stran. V tomto směru by pomohlo, kdyby v jeho čele stála všeobecně respektovaná osoba. Cílem obou novel nakonec není politické strany shodit a omezit v jejich fungování, ale naopak posílit tím, že uvedená opatření a regulace přispějí ke zvýšení důvěry v jejich financování a ve výsledku i v samotné politické strany jako základní kámen našeho ústavního systému.

Bylo by špatně, kdyby úsilí zpřehlednit hospodaření politických stran a zlepšit jeho kontrolu bylo vedené nepřátelstvím vůči stranám jako takovým a snahou, co nejvíce je svázat a okleštit. Nezdá se ale, že by k tomu vládní novely zákonů měly vést.

Zatím nevíme, jak bude vypadat jejich výsledná podoba po zahrnutí případných pozměňovacích návrhů. Pokud však mají napomoci tomu, aby pravidla stanovená v zákonech nebyla obcházena a aby byla účinně vymáhána skrze sankce, které nebudou jen symbolické, není na tom nic špatného. Nesmí se však zapomenout na to, že strany rozhodně nejsou něco, proti čemu je třeba bojovat.

Pokud by se zmíněný úřad nebo další opatření stanovená v obou novelách měla stát karabáčem na strany, občané České republiky by si rozhodně nepomohli. 

Zdroje:
Vlastní