Zpět na články

Potopí si Piráti svou loď?

Pirátská strana na začátku listopadu rozhodne o odvolání svého stranického místopředsedy Jakuba Michálka, který byl nařčen ze šikanování svých spolustraníků. Kauza poukázala i na další problémy, které Piráti mají. Dokážou je řešit, nebo se rozhádají a znemožní? 

Jakub Michálek Jakub Michálek, zdroj: Petr Horník / Právo / Profimedia

Piráti po necelých dvou letech opět řeší návrh na odvolání místopředsedy strany Jakuba Michálka. Naposledy se ho část pirátské členské základny pokusila z této pozice shodit krátce po sněmovních volbách v roce 2017. Tehdy Michálka kritizovali za to, jakým způsobem postupoval ohledně stažení pirátské stížnosti na sněmovní volby.

Předseda poslaneckého klubu Pirátů v tehdejším hlasování odvolán nebyl, ve své místopředsednické funkci setrval a v lednu 2018 do ní byl zvolen opět. Teď se celá záležitost opakuje - jen v trochu jiných kulisách.

Před dvěma lety navrhovatel Michálkova odvolání na celostátním fóru Pirátů napsal: "Určitá míra arogance a špetka intrikánství je nejspíš vcelku užitečná při jednání s lidmi, kteří těmito vlastnostmi oplývají a se kterými se Jakub setkával a bude setkávat na magistrátě, ve sněmovně a jinde, nicméně ve straně bychom si jejich projevy pěstovat neměli."

Nyní je Michálek obviňován z toho, že je arogantní a užívá si bossing svých "podřízených" (jde o způsob psychické šikany na pracovišti ze strany nadřízeného). Aktuální návrh na jeho odvolání podala vedoucí personálního odboru Pirátské strany Jana Kolaříková, která v něm popsala vlastní zkušenost s místopředsedou Pirátů.

Zároveň zdůraznila: "Nechci voleného zástupce, který považuje za normální se ke svým lidem a svému týmu chovat jako k onucím, nechci zástupce, který své odpůrce a konstruktivní kritiku na svou osobu a práci řeší arogantním chováním, uváděním do nekomfortní situace pomocí křiku, pocitu nadřazenosti a vyhrožováním, nechci zástupce, kterého se všichni bojí, a proto mu ustupují."

Pirátské ultimátum: Buď on, nebo já

Vypadá to, že v tomhle ohledu se Michálkovo chování příliš nezměnilo. Další návrh na jeho odvolání potvrzuje, že si počíná stále stejně a že předchozí hlasování celostátního fóra Pirátů nevedlo k nějaké trvalejší změně. Je ovšem nutné vzít v potaz i to, že se v Pirátské straně jako v každé jiné partaji vede boj o moc a stranické pozice, a spor tím pádem může mít - a zřejmě i má - složitější pozadí, než jak se na první pohled zdá.

V každém případě už teď víme, že Michálek na pozici místopředsedy na lednovém celostátním fóru v Ostravě již kandidovat nebude. Takže to, jestli ho Piráti ještě předtím odvolají či nikoli, bude mít především symbolický význam. A také se na tom ukáže, jak silná averze vůči němu ve straně panuje.

Jak to s Michálkem dopadne, rozhodne celostátní fórum Pirátů mezi 1. a 4. listopadem. Navenek by ale jeho odvolání krátce před lednovým celostátním fórem, na němž se bude volit celé nové stranické vedení, působilo hloupě.

Pouze by zvýraznilo, že uvnitř Pirátské strany jsou vážné spory, které by tak vybublaly na úplný povrch a rozmazaly se ještě více, než se prozatím stalo. K tomu, aby si je kdokoli uvědomil, přitom stačí zabrousit na pirátské fórum a začíst se do příspěvků jednotlivých členů a členek.

O poměrech v pirátské partaji svědčí třeba to, co zde píše europoslanec a další místopředseda Pirátů Mikuláš Peksa: "Pokud 23. listopadu 2019 bude Jakub Michálek členem Republikového předsednictva, s platností k 24. listopadu 2019 rezignuji na funkci místopředsedy strany."

Nevšední míra transparentnosti a otevřenosti

Už jenom z toho plyne, že Piráti mají vážné problémy, pokud jeden místopředseda má potřebu záležitost stavět tímto způsobem: Kdo s koho, buď půjde on, nebo já. Vnitřní potíže a vzájemné neshody si však členové Pirátské strany musí vyříkat sami mezi sebou a zdaleka nejde jen o údajnou šikanu, které se měl dopouštět Michálek.

Návrh na jeho odvolání může straně dokonce pomoci a být příležitostí všemožné problémy, kterými Piráti trpí, probrat, shodnout se na nich a řešit spory, které v partaji existují, případně přijmout potřebná opatření a přistoupit k některým změnám ve stranické struktuře, dělbě práce atd.

Zároveň platí, že čím více budou různé konflikty mezi jednotlivými členy a členkami strany pronikat na veřejnost, tím hůř. Už jen díky tomu, že se všechny tyto debaty vedou veřejně na pirátském fóru, se o nich občané dovědí více než v případě jiných stran (snad jen s výjimkou sociálních demokratů, kteří jsou v tomto ohledu proslulí a nepotřebují k tomu ani pirátské fórum).

Nevšední míru transparentnosti a otevřenosti je nutné brát jako přirozenou součást Pirátů. A pokud se její zásluhou ukazuje, že to uvnitř Pirátské strany vře, nemusí jít o nic fatálního. Skutečné potíže nastanou teprve tehdy, až na sebe jednotliví straničtí představitelé začnou útočit přes média nebo se v některých programových otázkách natolik rozejdou, že partaj bude prosazovat ne jednu, nýbrž hned několik protichůdných politik.

Z toho, jací jsou, Piráti zatím uhýbat nechtějí. To neznamená, že se jim to nemůže vymstít. Principy, na kterých fungují, kladou vysoké nároky nejen na samotné pirátské straníky, politiky a funkcionáře, ale i na jejich voliče.

Dětinské naschvály a pletichy

To, co Piráti potřebují, je všechno si pokud možno v klidu vyjasnit, uhladit hrany a hlavně nedráždit zájem médií a veřejnosti tím, že budou odvolávat někoho, kdo ve své funkci stejně končí. A kdo ve výsledku - byť pod tlakem - projevil i určitou míru sebereflexe. ("Osobně jsem se Janě omluvil, pokud cítila, že jsem se k ní choval přísně či nevhodně, a omlouvám se i všem ostatním, kteří to se mnou neměli někdy lehké. Vždycky mě motivovala snaha dělat věci dobře a předat svoje vhledy, nikoliv něco bořit nebo někomu škodit. Nemám problém tuto omluvu zde veřejně zopakovat.")

Stejně tak Pirátské straně ublíží, pokud své ultimátum dodrží Peksa a post místopředsedy před lednovým celostátním fórem opustí on. Piráti se každopádně musí kultivovat, aby se podobné kauzy a události do budoucna už neopakovaly (například i zveřejněný email obsahující nadávky na adresu autorky návrhu na odvolání Michálka a samotných Pirátů, který už dříve napsala bývalá předsedkyně pirátského klubu zastupitelů v Praze a Michálkova partnerka Michaela Krausová).

Kdyby Piráti slevili z některých svých zásad a důrazu na transparentnost, leccos by si usnadnili a možná by si dokonce i zvýšili šanci na své politické přežití. Ovšem byl by to natolik velký ústupek a zásah do samotných základních kamenů a podstaty Pirátské strany, že je otázka, zda by to stranu v posledku ještě více nerozložilo a neodradilo velkou část straníků.

Piráti by se tak vzdali toho, čím se doposud sami definovali a na čem si v první řadě zakládali. Přišli by o svou identitu a spolu s tím také o věrohodnost, a to je koneckonců to nejhorší, co by se jim mohlo stát.

Poškodilo by je to mnohem více než nějaké ty spory, hádky a kiksy jednoho arogantního politika nebo dětinské naschvály a pletichy, na které je možné narazit v každé straně, jen u Pirátů je na ně lépe vidět. Z toho všeho se lze totiž poučit a zjednat nápravu. Ztracená identita a důvěryhodnost se však zpátky získá už o dost hůř.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články