Zpět na články

Před třiceti lety padla berlínská zeď – víceméně omylem

Bez jediné oběti se 9. listopadu 1989 obešel pád berlínské zdi, která byla téměř tři dekády zrůdným symbolem studené války a rozdělení světa na Východ a Západ.

Devátého listopadu 1989 padla berlínská zeď Devátého listopadu 1989 padla berlínská zeď, zdroj: Profimedia.cz

Ostrov blahobytu v Rudém moři. Tak se za minulého režimu říkávalo Západnímu Berlínu, který od okolní komunistické Německé demokratické republiky (NDR) oddělovala 155kilometrová a tři a půl metru vysoká betonová zeď. Začala se tajně budovat v noci na 13. srpna 1961 a měla zastavit poválečný masivní odliv východních Němců, kterých na svobodný a bohatý Západ odešlo v letech 1945-1961 kolem tří milionů.

Celá galerie

Navzdory přísně střežené překážce se v letech 1961-1989 v průměru každý druhý den někdo pokusil o její překonání, což často končilo tragicky. Východoněmečtí pohraničníci postříleli 138 lidí utíkajících na Západ, čímž v průměru připadá jeden mrtvý na každého půldruhého měsíce. Několik pokusů ale bylo úspěšných: kanalizací (kterou východoněmecký režim později zamřížoval) nebo ručně vykopanými tunely se z "komunistického ráje" dostalo na druhou stranu kolem 1200 lidí.

Zeď padla v podstatě náhodou

Pádu zdi předcházel nejen postupný rozklad komunistických režimů východního bloku, ale i masivní vlna uprchlíků, kteří v létě 1989 po tisících mířili z NDR přes otevřené maďarské hranice do Rakouska. Na Západ směli odjet i východní Němci, kteří v září 1989 zaplnili západoněmecká velvyslanectví v Praze a Varšavě.

Situace už v té době byla neudržitelná a NDR musela povolit šrouby. Devátého listopadu 1989 tak člen politbyra východoněmecké komunistické strany Günter Schabowski na večerní tiskové konferenci informoval, že východní Němci budou moci volně cestovat. Zaskočila ho ale otázka italského novináře Riccarda Ehrmana, odkdy toto rozhodnutí vstoupí v platnost. "Pokud vím, tak ihned, neprodleně," odpověděl zmatený Schabowski, který text opatření zjevně vůbec nečetl.

Svými slovy spustil doslova lavinu: Tisíce obyvatel východního Berlína se okamžitě vydaly ke kontrolním stanovištím, kde dezorientované stráže nakonec zvedaly závory. Lidé pak v euforii začali do zdi vyrážet průchody. Symbol studené války padl a otevřela se cesta ke znovusjednocení Německa v roce 1990.

Poučení z dějin

Poválečná existence dvou německých států, rozdělených zdí a hlídaných z východu vojáky, kteří nepovolené překročení hranice trestali smrtící střelbou, už koncem 80. let dávno nebyla považována za cosi divného či dokonce skandálního. Prostě se chápala jako něco normálního, co tu bylo, je a bude. Co nepůjde změnit a co je důsledkem rozdělení světa na Východ a Západ. Svět si zkrátka zvykl, že máme dvě Německa.

Pak se stalo něco neuvěřitelného. Neudržitelná situace spojená s masovým útěkem východních Němců na Západ donutila komunistické vedení NDR k ústupkům, přičemž samotný pád zdi byl v podstatě důsledkem omylu jednoho potentáta.

Kolo dějin se otočilo a nabralo netušený a nevídaný směr. A to je asi hlavní historické poučení z 9. listopadu 1989: nic není napořád a zdánlivý klid a neměnný stav se mohou zvrátit během pár hodin.

Devátý listopad je spojený i s tragédiemi a utrpením

Devátý listopad je skutečně osudovým datem německých dějin - a nikoliv jen kvůli pádu berlínské zdi. Právě v tento den se totiž stala řada událostí, které ovlivnily osudy milionů lidí. Kvůli minulým tragédiím, především kvůli křišťálové noci, proto upustilo Německo od toho, aby na 9. listopad připadl státní svátek (alespoň prozatím). Slaví se 3. října, kdy bylo v roce 1990 znovusjednoceno Německo.

Konec posledního císaře
Devátého listopadu 1918, krátce před porážkou v první světové válce a necelého půlstoletí od sjednocení Německa v roce 1871, abdikoval císař Vilém II. Přinutila jej k tomu revoluční nálada v zemi, vzpoura námořnictva a vznik dělnických rad. Sociální demokrat Philipp Scheidemann ještě téhož dne oznámil z balkonu Říšského sněmu vznik státního útvaru, který se později stal Výmarskou republikou.

O dva dny později Německo podepsalo příměří, které znamenalo konec první světové války. Mírové podmínky ale byly pro Němce natolik ponižující, že se staly zárodkem druhé světové války.

Mnichovský pivní puč
Devátého listopadu 1923 se Adolf Hitler, který stál v čele tehdy skromné Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), pokusil se svými nohsledy (mj. Heinrichem Himmlerem, Hermannem Göringem a Rudolfem Hessem) vyvolat z mnichovské pivnice státní převrat. Ten měl ukončit "listopadovou vládu zločinců", jak establishment označovali odpůrci mírových podmínek.

Policisté a vojáci pokus o puč potlačili v zárodku, Hitler byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení. Odseděl si z nich devět měsíců, během nichž napsal pamflet Mein Kampf. Budoucí německý vůdce ale nabyl díky procesu na proslulosti, kterou využil k šíření nenávisti vůči Židům.

Křišťálová noc
Devátého listopadu 1938 vypukly po celém Německu protižidovské pogromy, které vešly do dějin jako 'křišťálová noc'. Padlo jí za oběť nejméně 90 Židů a 30 tisíc dalších bylo deportováno do koncentračních táborů. Historici považují tento výbuch násilí za počátek vyhlazování Židů nacistickým režimem.

Celá galerie

Třebaže se událost prezentovala jako spontánní reakce na atentát polského Žida na německého velvyslance v Paříži, ve skutečnosti byly útoky řízeny z nejvyšších pater moci. Na ničení synagog a židovských obchodů se podíleli členové polovojenských oddílů SA, jednotek SS i mládež z Hitlerjugend.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články