Zpět na články

Předčí ikony mlsounů chlápci ve slipech?

Vaření nikdy nevyjde z módy, byť pokusy o to vystrnadit ho na okraj zájmu už tu byly, například s mánií polotovarů. Jenže nakonec se stejně triumfálně vrátilo. A je reflektováno v mnoha podobách. Jednou z nejoblíbenějších je bezpochyby vaření na obrazovkách v podobě kuchařských show, byť o jejich profesionální úrovni lze často pochybovat.

Ilustrační snímek Ilustrační snímek, zdroj: Franco Cooks

Pořady o vaření jsou letitý fenomén, kteří někteří označují jako "zrcadlo společnosti" A nejen proto, že by nad některými formami lidé například z let šedesátých valili oči, ale i proto, že se v něm odráží mnoho jiných aspektů společnosti - bohatnoucí střední vrstvy, popularita cizokrajných a exotických kuchyní i alternativních stravovacích návyků, ale též prvky globalizace a také demokratizace médií.

V současnosti už není problém dívat se na nedávno bezejmenné nadšence různých národností, kteří na YouTube (ne)nabrali závratnou popularitu. Pořady ostatně odráží i problémy s epidemií obezity, nechybí tutoriály na téma zdravého vaření a redukčních diet. Vybere si prostě každý, komu se neježí chlupy už při pomyšlení na zalití sáčku s čajem. 

Všechno to začalo v dávných dobách, kdy byli lidé odkázáni "jen na rádio", neb právě tam mají pořady o vaření svůj počátek. Úplně první prý odvysílala BBC již v roce 1937, a to s francouzským restauratérem Marcelem Boulestinem, který v něm po dva roky nepropagoval jen "mistrovskou" francouzskou kuchyni, ale také veskrze jednoduché pokrmy. 

Ve válečných dobách pak tyto typy pořadů odrážely i stav nedostatku a poskytovaly rady a vychytávky, jak co nejlépe a nejefektivněji naložit s omezenými dávkami potravin, majících do předválečné kvality často pěkně daleko. Za druhé světové války přitom začíná také příběh zásadní ikony televizního vaření, jejíž jméno mlsouni, pardon gurmáni, různých národností dodnes uctívají a i v budoucnu bezesporu uctívat budou - Julie Childové. 

Od rozvědky k plotně

Když Američané vstoupili do války rozhodla se, tehdy ještě jako Julia McWilliamsová, sloužit vlasti a začala pracovat u zpravodajců, v Úřadu pro strategické služby (OSS). Inteligentní dcera z dobré rodiny,  měla slušné vzdělání a z pozice písařky se brzy vypracovala výš - na pozici podléhající přímo šéfovi zpravodajců generálu Williamu J. Donovanovi. Později ji vyslali do Asie, kde si za svou práci pro vlast vysloužila vyznamenání.

A právě válečná kariéra ji nasměrovala k té poválečné, kulinářské, jakkoliv podivně to zní i proto, že mladá dívka, jíž od dětství obsluhoval kuchař, vůbec neuměla vařit. Ještě v Asii totiž potkala Paula Childa, kolegu z OSS, v roce 1946 se vzali a o dva roky později přestěhovali z Ameriky do Paříže, kde Child pracoval ve státních službách.

Zároveň byl však tento o 10 let starší chlápek pověstný tím, že měl řádně mlsný jazyk. A Julia, která ho chtěla potěšit, se tedy zapsala do kuchařské školy, aby pronikla do tajů francouzské kuchyně. Učila se od šéfkuchařů, a pořádně ji to chytlo. Ještě ve Francii, počátkem 50. let, s přítelkyněmi Louisette Berthollovou a Simone Beckovou dokonce pořádala kurzy vaření místní kuchyně pro cizinky. 

profimedia-0188611743 Julia Childová v akci, zdroj: Profimedia.cz

Ve svých aktivitách pokračovala i poté, co se s manželem vrátili do USA. V roce 1961 v Americe vyšla legendární kuchařka Umění francouzské kuchyně, v níž s kolegyněmi vyladily recepty země galského kohouta tak, aby byly srozumitelné a přístupné i americkým kuchařkám a kuchařům. 

Kniha se stala bestsellerem a otevřela této, trochu netypické, gurmánce a kuchařce cestu k psaní pro časopisy a posléze i do televize, kde její pořad The French Chef  začali vysílat v roce 1963 a vydržel tam deset let.

Childová nebyla úplně první "televizní kuchařkou", ale vysloužila si obrovskou popularitu, byť byla pro televizi persónou vlastně dost netypickou. Porovnáme-li ji z padesátkovým a raně šedesátkovým ideálem upravených, štíhlých mamin s načechranými vlasy, tak 188 centimetrů vysoká, krátkovlasá Childová s nesmírně specifickým, podle některých "otřesným", hlasem představuje prakticky opak. 

I přesto se stala jednou z nejznámějších kuchařek i televizních osobností všech dob. Mimochodem, Childová zemřela v roce 2004, dva dny před svými 91. narozeninami, a jako poslední jídlo prý měla francouzskou cibulačku.... Jen o pár let přežila další americkou průkopnici televizního vaření Florence Hanfordovou, která mezi léty 1949 až 1969 odvysílala přes tisícovku dílů své show Television Kitchen.

Zlaté osmdesátky 

Ten pravý boom kuchařských show nicméně začal až v 80. letech, s rozmachem kabelových televizí. Ostruhy v Americe si vydobyl například Martin Yan svou show Yan Can Cook  se zaměřením na čínské speciality a motem If Yan can cook, so can you (Pokud může vařit Yan, ty taky), jehož oblíbenou přísadou byl humor.

V Británii v té době měla už tuze slušnou televizní kariéru Delia Smithová, která v 50. letech začínala jako pomocnice v kuchyni a nakonec se stala britskou kulinární ikonou. Mimochodem právě tato dáma upekla koláč, který je na slavném albu Rolling Stones Let It Bleed.

R-2244952-1331736823.jpeg Obal desky Let It Bleed od Rolling Stones, zdroj: Discogs.com

S jejím působením je spojen také takzvaný Deliin efekt, tedy jev, kdy se v důsledku jejího pořadu Delia's How to Cook doslova přes noc vyšvihl prodej některých produktů - například pánví na omeletu.

Není divu, že se Smithová, která je zároveň majoritní vlastnicí fotbalového klubu Norwich City, ocitla, s šálou svého klubu, na "nové" verzi obalu alba Beatles Sgt. Pepper Lonely Hearts Club Band, které k příležitosti svých 80. narozenin přetvořil spoluautor původního coveru Sir Peter Blake. Umělec zaplnil tuto variantu krajany a krajankami, jež podle svých slov velice obdivoval. 

Éra hybridů v plné palbě

Pro žánr kulinářských show je nicméně v průběhu času typické, že se vyvinuly od klasických "instruktážních" pořadů k hybridům, které zahrnují jak soutěžní prvky, tak i vlivy dalších televizních trendů. Pro úspěch je nicméně stále nutné, aby byla v popředí zajímavá, charizmatická osobnost, která diváky vedle nášupu receptů i baví a vůbec neuškodí, když je navrch ještě pěkná (třeba jako držitelka několika cen Emmy Rachael Rayová).

V současnosti již legendárním reprezentantem soutěžního pořadu o vaření je bezpochyby MasterChef, původně vycházející ze stejnojmenné britské verze. Američané začali Master Chef, tedy soutěžní klání, otevřené "amatérům", nad jejichž schopnostmi ovšem občas padá brada a sbíhají se sliny, vysílat v roce 2010 na stanici Fox. A v různých mutacích se dostal i do dalších zemí, včetně České republiky. 

V prvních třech sériích americké soutěže byl jedním z tuze přísných poradců Gordon Ramsay, v jehož Hell's Kitchen, pro změnu o místo v restauraci soutěžili profíci. No a Gordon je samozřejmě také klíčový jako přeslavný "sprosťák" hodnotící úroveň restaurací v Ramsay´s Kitchen Nightmares (v češtině Ano šéfe s Gordonem Ramseym), formátu, z něhož vychází i tuzemská Ano, šéfe, v níž roli tvrďáka plní Zdeněk Pohlreich.

profimedia-0364769482 Gordon Ramsay, zdroj: Profimedia.cz

Právě tady je pak obzvlášť patrné propojení s populárním formátem reality show i s přesahem exkurze do často ubohého zázemí pohostinských zařízení. 

Přesah měla v mnoha ohledech i další velká kuchařská hvězda televizní obrazovky Jamie Oliver. Brit s rošťáckým vzezřením, kterého vynesl koncem 90. let k popularitě jeho pořad The Naked Chef  Brity neformálně vzdělával, jak si uvařit chutné a celkem jednoduché domácí jídlo. A zábavu udělal jak z vaření, tak třeba z úplně obyčejného nákupu na trhu, které mu předcházelo.

Následovaly i další pořady a také akce při níž začal tenhle chlápek s mezerou mezi zuby bojovat proti obezitě školáků tím, že je podpoří ve zdravém stravování prostřednictvím kampaně Feed Me Better (Nakrm mě lépe), jíž zaštítila i britská vláda. Apel na zdravější stravování se promítl i do jeho dalších pořadů a dovedl ho také do zámoří.

Ne vždy se nicméně Jamieho snaha setkala s úspěchem, což ukazuje například experiment s "odhalením tajemství" kuřecích nugetek. 

 

Oliver, který je sám otcem čtyř dětí, také v roce 2008 rozjel svůj řetězec restaurací Jamie´s Italian, které se po letech fungování dle nedávných zpráv bohužel začaly topit v problémech. Poté, co už loni zavřel sedm restaurací, letos v únoru vyšlo najevo, že je na řetězec navázán dluh ve výši téměř 72 milionů liber a že řetězec loni prodělal téměř deset milionů.

Oliver prohlásil, že zahájí restrukturalizaci, v rámci níž však musí být uzavřeno 12 dalších restaurací. Budoucnost Jamieho podnikání je tedy zatím tak trochu ve hvězdách. 

Zatímco Ramsay dal kuchařským show "ostrý look" a Oliver je pověstný tím veselým a přívětivým přístupem, případ sám pro sebe je existence pořadů, které se označují jako takzvané "foodporn" - tedy styl vaření a hlavně jeho prezentace, která jasně demonstruje rozkoš z přípravy lahůdek.

Doslova ztělesněním foodporna se bezpochyby stala Britka Nigella Lawsonová, "dobře tvarovaná" brunetka s pěknou tváří, která kombinuje kuchařsky přívětivé pokrmy s nepokrytou radostí při ochutnávání i hodnocení výsledku snahy, přičemž je pekelně sexy.

Nigella Nigella Lawsonová v akci, zdroj: gastroonmyjob.com

"Foodporn" přístup k jídlu se tuze ujal, o čemž svědčí i starý dobrý Instagram se spoustou "foodporn" hashtagů i obrázků, v Česku se o inspiraci Nigellou ve svém kulinářském pořadu pokoušela také Dita Pecháčková alias Dita P. 

Tady pupky neuvidíte 

Nicméně je tu ještě jedno "foodporn" a to prakticky doslovné, a na platformě, která je, na rozdíl od televize, přístupná prakticky každému, kdo chce obsahy o vaření produkovat, tedy You Tube. Vedle záplavy videí propagujících vaření veganské, vetegariánské, tradiční, exotické, nebo bizarní, jsou tu videa, která mohou distribuovat jakýkoliv zmíněný obsah, ovšem celkem netradiční formou. Mistři kuchaři jsou totiž téměř nahatí - a zjevně si dávají záležet na tom, aby hodně dobře vypadali. 

Ačkoliv se mezi tisícovkami followerů a followerek jistě najdou mnozí, kteří týpci nahoře bez, v boxerkách nebo dokonce naostro, dostávají do varu, otázkou je, kolik toho mají některá tato videa ještě společného s vařením...

Na což se však můžeme ptát třeba i u pořadů "babicoidního" typu, kde však jejich protagonisté, naštěstí, vaří úplně oblečení....

Tagy: Česko Velká Británie zahraničí domácí Spojené státy média a internet kulinářství a gastronomie

Zdroj: complex.com, vlastní, ranker.com, thrillist.com, Wikipedia org., madfeed.com

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články