Zpět na články

Proč se nezapíná poslední knoflík u saka

Proč se na saka šije knoflík, který si pak člověk nemůže, ba dokonce správně ani nesmí zapnout? Je to pokračování jakési tradice, nebo jen módní výstřelek?

Britský král Edward VII. na dobové karikatuře nazvané "Jedenáctá rána egyptská" Britský král Edward VII. na dobové karikatuře nazvané "Jedenáctá rána egyptská", zdroj: Profimedia.cz

'Nepouštět na saka', měl prý někdejší komunistický politik a vyučený krejčí Vasil Biľak napsáno ve výučním listě. Však také na toto téma kolovala kdysi na jeho adresu spousta vtipů. To, že se nezapíná spodní knoflík u saka, ale žádný vtip není, i když to tak na první pohled může vypadat. Jde naopak o vážnou záležitost, jejíž porušení by bylo prohřeškem proti etiketě. Ale k čemu je potom vlastně dobrý knoflík, když si jej člověk nemůže, ba dokonce ani nesmí zapnout?

Pro původ této zvláštní módní praxe používané pro obleky, saka a vesty existuje několik teorií.

Rychle tasit meč, nacpat si břicho a projet se na koni

Jedna z nich hovoří o tom, že rozepnutý poslední knoflík měl kdysi pánům umožnit rychlé a snadnější tasení meče – stejně jako se z téhož důvodu dříve jezdilo (a v desítkách zemí stále jezdí) vlevo. Mečem se ostatně poměřovalo kdeco – například v britském parlamentu od sebe řady sedaček dodnes odděluje nepřekročitelná čára, která rozestupy mezi poslanci upravuje přesně na délku dvou mečů. To bývalo dřív nadmíru praktické a nepochybně to zachránilo nejeden poslanecký život.

Další teorie o rozepnutém knoflíku je novějšího data. Britský král Eduard VII. (mimochodem první ze sasko-kobursko-gothajské dynastie, později přejmenované na windsorskou), který nastoupil po královně Viktorii v roce 1901 a vládl až do své smrti v květnu 1910, býval vášnivý jedlík. A podle toho také samozřejmě vypadal. S nacpaným panděrem se špatně sedí i dýchá, zvlášť když je člověk ještě upnutý ve vestičce. Ve snaze dopřát si trochu pohodlí si proto Eduard nechával vždy rozepnutý spodní knoflík. Aby se nemusel cítit trapně, následovali jej v tomto zvyku i ostatní pánové od dvora, nohsledi, patolízalové a následně i všichni ostatní.

Třetí teorie pochází rovněž z Britských ostrovů počátku dvacátého století. Tehdy přišel do módy jednořadý vycházkový oblek se třemi knoflíky, kterému se říkalo "lounge suit". Ten se nosil při neoficiálních příležitostech a postupně nahradil i jezdecké oblečení. Jeho střih byl v pohodě, ale pro pohodlnou jízdu na koni bylo nezbytné rozepnout spodní knoflík. A tak to také zůstalo.

Dnes je zapnutý knoflík jednoznačně proti etiketě. Navíc saka už bývají střižená tak, že se vlastně se zapnutým spodním knoflíkem ani nepočítá, protože to je nepohodlné, nepěkně to deformuje figuru, nelze se v tom pořádně rozkročit nebo si dát ruce do kapes a v neposlední řadě to i zakrývá opasek, který přitom může být zajímavým módním doplňkem.

Prostě – šaty dělají člověka. Takže hlavně nezapínat, ať už je historický důvod jakýkoliv.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články