Dnes je sobota 20. dubna 2024., Svátek má Marcela
Počasí dnes -2°C Občasný déšť

Půjčka není úvěr. Víte, jaký je rozdíl?

Půjčka není úvěr. Víte, jaký je rozdíl?
zdroj: tisková zpráva

Také si myslíte, že půjčka je to stejně jako úvěr? Dokonce i někteří poskytovatelé rádi pojmy zaměňují! Přitom je v tom několik rozdílů.  

„Jen u nás najdete ten nejvýhodnější úvěr.“ „Půjčka od nás je ta správná volba.“ Přesně takové věty čteme pomalu na každém kroku. Nejenže máme mnohdy problém najít tu nejvýhodnější nabídku na trhu, ale jak se neztratit ve změti všech pojmů? Klín do mluvy finančních specialistů zasadil i nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014. Ten totiž vymazal z listů zákona slovo půjčka.

Půjčka není půjčkou, ale zápůjčkou

Nový občanský zákoník upustil od zavedeného pojmu půjčka a nahrazuje ho termínem zápůjčka. Nové označení získali i účastníci transakce. Už to není dlužník a věřitel, ale vydlužitel a zápůjčitel. Tak je to právně zakotveno konkrétně v Oddíle 6 v odstavcích §2390 až § 2394.

Samotná podstata zůstává nezměněná. Smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel (věřitel) vydlužiteli (dlužiteli) věci určené hodnoty. Ten ji může užívat dle libosti a po čase ji musí vrátit zapůjčiteli. Předmětem půjčky zdaleka nemusí být pouze peníze, ale i jakoukoliv hmotnou věc, u které je možné určit množství, míru či váhu.

U zápůjčky není povinností sjednání odměny, může být i bezplatná. V tom se zásadně liší od úvěru. Častěji však bývá úplatnou. Cenou takové zápůjčky mohou být buď úroky, nebo zvýšení množství či jakosti věcí téhož druhu v případě nepeněžité zápůjčky.

Dalším specifickým znakem zápůjčky je, že smlouva nemusí být nutně písemná, přestože ji odborníci doporučují. Při ústní smlouvě, která převládá, totiž mohou nastat komplikace s dokazováním výše zápůjčky a stanovených úroků. Proto je vhodné ji využít jedině spíše při menších nepeněžitých zápůjčkách – např. mezi přáteli. Zápůjčku totiž nemusí poskytovat jen banky či nebankovní společnosti, ale kdokoliv. Samotný vztah vzniká samotným předáním předmětu zápůjčky, jedná se totiž o tzv. reálnou smlouvu.

Úvěr musí být na rozdíl od zápůjčky pouze peněžitý

Ani ve smlouvě o úvěru už podle zákona nefiguruje věřitel a dlužník, nýbrž úvěrující a úvěrovaný. Tak to najdete zakotvené v Oddíle 7, odstavcích § 2395 až § 2400 nového občanského zákoníku. Ten přebral úpravu smlouvy o úvěru z obchodního zákoníku.

Nový občanský zákoník podstatu úvěru nezměnil. Stále platí, že smlouvou o úvěru se chápe vztah, kdy se úvěrující (věřitel) zavazuje, že úvěrovanému (dlužiteli) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky v určité částce. Naopak úvěrovaný se zavazuje, že tyto prostředky vrátí v předem stanovené lhůtě a zaplatí za ně úrok.

Z tohoto tvrzení vyplývá hned několik rozdílů oproti zápůjčce. Úvěr se vždy týká pouze finančních prostředků. Také platí, že úroky musí být sjednány vždy. Jejich výše záleží na poskytovateli, kterým může být pouze banka či nebankovní společnosti (od toho vyplývá členění na bankovní a nebankovní úvěry) a je možné si je pohodlně porovnat v online porovnání půjček. Úvěr nemůže nabízet kdokoliv, ale pouze společnosti, po které je to předmět podnikání.

Specifickým znakem některých spotřebitelských úvěrů je jejich účelovost, tím se také liší od zápůjčky. Znamená to, že poskytnuté finanční prostředky mohou být použité pouze pro předem stanovený účel. V případě, že by úvěrovaný použil úvěr k jinému účelu, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby druhá strana vrátila celou částku úvěru i s úroky, a to v dohodnuté lhůtě.

Zápůjčka může být od souseda, úvěr od banky

Přesně tak by se dal laicky shrnout rozdíl mezi zápůjčkou a úvěrem. Z předchozích řádků je ale zřejmé, že rozdílů je daleko více.

Hlavní rozdíly mezi zápůjčkou a úvěrem

  1. Smlouva o úvěru je tzv. konsenzuální. Smlouva o úvěru vzniká okamžikem uzavření a nezáleží na tom, zda jsou peněžní prostředky skutečně poskytnuty.
  2. Smlouva o zápůjčce je tzv. reálná. Ke vzniku smlouvy dochází až samotným předáním finančních či hmotných prostředků.
  3. Zápůjčku může poskytnout kdokoliv, úvěr pouze společnost, která má v předmětu podnikání takovou činnost.
  4. Předmětem smlouvy o úvěru musí být vždy finanční prostředky, u zápůjčky mohou být i hmotné věci.
  5. Úvěr lze poskytnout i ve prospěch třetích osob, zápůjčku lze poskytnout pouze vydlužiteli či jeho zástupci.
  6. U smlouvy o zápůjčce je možné vrátit peněžní prostředky i v jiné měně.
  7. U smlouvy o zápůjčce není nutné uvádět datum splatnosti.
  8. Smlouva o zápůjčce nemusí být uzavřena v písemné formě, ale i ústně.
  9. Zápůjčka může být i neúročená, kdežto úvěr je vždy úročený.