Dnes je pátek 29. března 2024., Svátek má Taťána
Počasí dnes 15°C Polojasno

Komentář: S Debalcevem padla celá Ukrajina. Proč měl Západ dodat Kyjevu zbraně

Komentář: S Debalcevem padla celá Ukrajina. Proč měl Západ dodat Kyjevu zbraně
Ukrajinští vojáci při stažení z Debalceva | zdroj: Isifa.com

Bitva o Debalcevo se stala symbolem války na Donbase jako takové – boje pokračující i po vyhlášení příměří, obklíčená ukrajinská armáda, sebejistí povstalci a laxní Západ. Porážka vládních jednotek může znamenat prohru celé Ukrajiny. Když Kyjev nedokázal ubránit Debalcevo, dokáže ubránit vůbec něco? Debalcevo je také důkazem, že západní koalice měla dodat Kyjevu zbraně, pokud chtěla zabránit prohře Ukrajiny. 

Ukrajinský prezident Petro Porošenko v zoufalé snaze neztratit tvář se pokusil přesvědčit ukrajinskou i světovou veřejnost, že armáda Debalcevo neztratila, ale opustila ho plánovaně a dobrovolně. Těžko mu to někdo uvěří. Prakticky několik hodin před porážkou armády z Kyjeva znělo, že Debalcevo patří jemu a města se nevzdá.

Se ztrátou Debalceva přišly ukrajinské jednotky a tím i vedení země o nástroj, který umožňoval alespoň v omezené míře tlačit na rebely. Město leží na strategickém komunikačním uzlu mezi baštami samozvaných republik Luhanskem a Doněckem. Vražený klín mezi povstaleckými jednotkami je znevýhodňoval a poskytoval Kyjevu pevnější politickou pozici.

O Debalcevo přitom přišla armáda symbolicky stejně jako o Ilovajsk, o který svedla bitvu loni v srpnu před podzimním pokusem o mír. Rebelové tehdy použili stejnou taktiku, vládní jednotky ve městě obklíčili a zasypali je raketami. Porážka v Ilovajsku předznamenala osud příměří vyhlášeného v září. Obdobně to s mírovou smlouvou může dopadnout i tentokrát.

Válka na pokračování

Povstalci a jejich ruští mecenáši nyní mají jednoznačnou zkušenost – ukrajinská armáda je slabá a Západ jí opět nijak nepomohl. Zůstává tak otázkou, z jakého důvodu by měli dodržovat příměří dohodnuté minulý týden v Minsku? Nic je k tomu nenutí. Vlastně naopak, vzhledem k současné převaze sil by dodržení mírové dohody nyní bylo z jejich strany čirou charitou.

Na druhou stranu mezi vládními jednotkami se už delší dobu šíří nespokojenost ze strany dobrovolných praporů, které zpochybňují příměří a mají pocit, že Kyjev otálí s reformami slíbenými po Majdanu. Dobrovolníci s průběhem války jednoznačně nesouhlasí a jen těžko si lze představit, že ponechají troufalým povstalcům volnou ruku působnosti. Pokračování války je tak na spadnutí.

Dodávky zbraní na Ukrajinu se tak můžou proměnit a nejspíš také promění z pouhé možnosti v jednoznačnou nutnost. Nikoli kvůli tomu, aby Západ, potažmo Severoatlantická aliance rozpoutala na Ukrajině totální válku, ale aby dala Moskvě a rebelům jednoznačně najevo, že se dohody musí dodržovat. Zbraně sice nevyřeší chyby ukrajinských armádních velitelů, můžou však posloužit jako symbol solidarity, síly a odhodlání Kyjeva a spojenců bránit své postoje.

Za situace, kdy povstalci a Kreml okatě sledují vlastní cíle i přes dohodnuté podmínky, bezzubá snaha o diplomatické řešení krize vzbuzuje spíše než úctu dojem slabosti, což dopředu znemožňuje jakýkoli další dialog. Z pozice slabého se totiž vyjednávat principiálně nedá. 

Zdroje:
Vlastní, Foreign Affairs, Foreign Policy, Project Syndicate