Dnes je středa 24. dubna 2024., Svátek má Jiří
Počasí dnes 3°C Slabý déšť

Srst lenochodů ukrývá vlastní zoologickou a botanickou zahradu

Srst lenochodů ukrývá vlastní zoologickou a botanickou zahradu
Lenochod Trevor zívá únavou - zřejmě po těžké celodenní dřině | zdroj: Profimedia

Příroda je krásná v tom, že nás neustále něčím překvapuje. To samozřejmě platí i o lenochodech, jejichž život skrývá řadu netradičních zajímavostí.

Lenochodi, kteří za den prospí přibližně 14 hodin, tráví většinu života zavěšeni na stromech, v jejichž korunách se dokážou upevnit hákovitými drápy. Ty jim pak komplikují pohyb po zemi, kam se však lenochodi moc často nevydávají. Dolů ze stromů se chodí vyprazdňovat, nedělají to ale moc často – zhruba jednou za týden, ale klidně i jednou měsíčně. Lenochodi totiž mají hodně pomalé trávení, což jim pomáhá v tom, aby dobře dokázali rozložit listy stromů.

Oproti ostatním savcům jim roste srst naopak, to znamená od břicha ke hřbetu, díky čemuž z ní může dobře stékat dešťová voda. Taky umějí zpomalit dech i dýchání a pod vodou vydrží klidně i dvacet minut.

Vytrvalostní chodci

Lenochodi sice nejsou rychlí ani příliš akční, to však neznamená, že by byli líní. "Jsou to spíše vytrvalostní chodci, ale je pravda, že na krátkou vzdálenost jsou schopni vyvinout relativně vysokou rychlost. Tedy na lenochoda," pousmál se Martin Maláč, tiskový mluvčí Zoo Jihlava, kde lenochody dvouprsté chovají už od roku 1998.

V Jihlavě se letos na konci dubna narodilo lenochodí mládě. Dosud se neví, zda je to samec, nebo samička. Ve stejné zahradě se však před dvaceti lety narodil i jeho otec, který byl vůbec prvním lenochodím mládětem v jihlavské zoo. Nedávný lenochodí přírůstek ale z Vysočiny poputuje dál do světa. Lenochodi jsou totiž spíše samotářská zvířata a mláďata v zoologických zahradách většinou nemohou zůstat ani kvůli případné příbuzenské plemenitbě.

"Malý samec by po čase mohl chtít pářit matku, samice by po čase mohla mít obdobný problém s tátou a v případě zvířat, co mají více mláďat, je pak riziko i páření mezi sourozenci. Ve volné přírodě rodiče proto mláďata lenochodů po čase vyženou," vysvětluje Maláč.

Přirozeným domovem lenochodů jsou jak oblasti Střední Ameriky, tak i severní polovina Jižní Ameriky. "Jsou to převážně noční zvířata. Přes den většinou odpočívají zavěšení ve větvích a nehybně pospávají. Občas se však probudí i přes den, přemístí se jinam nebo se nakrmí - a znovu usnou," popsal jejich chování tiskový mluvčí Zoo Jihlava.

Pozor na harpyje a indiány

Uvádí se, že kdyby lenochod šel 24 hodin, urazil by zhruba 4,8 kilometru. Na druhou stranu, jejich "rychlost" a dokonalé maskování z nich dělají jen velmi obtížně dostupnou kořist. Lenochodi navíc disponují také neskutečnou silou, díky čemuž jsou schopni ubránit se často i relativně velkým predátorům. Pro maso je loví indiánské kmeny, pozor si však musejí dát i na některá zvířata. "Specialistou na lov lenochodů je harpyje pralesní. Taky je může ulovit, i když spíše výjimečně, ocelot velký, případně jaguár americký," uvedl Maláč.

Lenochodi dvouprstí jsou při chovu v zoologických zahradách nároční na teplotu. Vyžadují přibližně 25 až 27 stupňů Celsia, vysokou vlhkost a taky velký prostor. V lidské péči se živí zejména kořenovou a listovou zeleninou, přes léto i větvemi některých stromů a keřů. "Oproti tomu druhá skupina lenochodů, takzvaní tříprstí, jsou potravní specialisté, kteří se mimo oblast svého přirozeného výskytu prakticky nechovají ani ve specializovaných zařízeních," dodal Maláč.

Přestože si někteří lenochodí jedinci dokážou zvyknout na své chovatele a pravidelné časy krmení, rozhodně se nejedná o žádné mazlíčky. I tak je ale jejich život neuvěřitelně zajímavý.

"Ve volné přírodě je lenochod svébytným a unikátním ekosystémem. Taková chodící zoo a botanická zahrada v jednom," říká Maláč. V srsti lenochodům totiž roste několik druhů symbiotických zelených řas a hub, ale také malí motýlci příbuzní molům a několik druhů brouků a dalšího hmyzu. "Některé z nich žijí i v lenochodím konečníku," doplnil Maláč.

Zdroje:
Vlastní