Dnes je sobota 20. dubna 2024., Svátek má Marcela
Počasí dnes 7°C Slabý déšť

'Svět potřebuje víc Kanady'. V čem mu může být vzorem?

'Svět potřebuje víc Kanady'. V čem mu může být vzorem?
Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

K dokonalosti má Kanada daleko, neexistuje ale snad žádná jiná země, proti níž by zbytek světa nemohl říct špatné slovo. Naopak, svou otevřeností, tolerancí a povahou obyvatel může rozlohou druhá největší země světa sloužit zbytku Západu jako zářný příklad toho, jak může vše fungovat bez zbytečných problémů a tlaků.

I když je obchodní dohoda CETA, kterou v neděli podepsala Evropská unie s Kanadou, podobná té se Spojenými státy, proti níž demonstrovaly statisíce lidí v Evropě i ve Státech, její kritika byla mnohem slabší.

Na rozdíl od Spojených států či Ruska totiž Kanada nevadí nikomu. Nemá žádné dobyvatelské sklony, nedělá na mezinárodní úrovni dusno a o milé a přátelské povaze Kanaďanů kolují dokonce i vtipy (Jak donutíte Kanaďana, aby se vám omluvil? Stoupnete mu na nohu.).

Nicméně severní soused Spojených států může být světu vzorem nejen co se týká pozitivního přístupu k životu. Zatímco v Evropě sílí protiimigrační nálady a vzpoury proti kvótám, Kanada v tichosti už dvě dekády přijímá přes tři sta tisíc imigrantů ročně, tedy každý rok téměř procento všech jejích obyvatel. Pětina jejích obyvatel se narodila mimo Kanadu.

profimedia-0269121431 Syrské uprchlíky přivítaly na letišti nejen úsměvy, ale i osobně premiér Justin Trudeau | zdroj: Profimedia

Zatímco prezidentský kandidát Donald Trump slibuje stavbu zdi na hranicích s Mexikem a deportaci muslimů, kanadský premiér Justin Trudeau během prvního roku ve své funkci přivezl do země navíc téměř 33 tisíc syrských uprchlíků. Nikdo proti tomu v zemi neřekl ani slovo. Dokonce Trudeau plánuje zrušit vízovou povinnost pro Mexičany, připomíná magazín The Economist.

Vízový systém jako vzor pro Británii

Ne vždy přitom byla Kanada k imigrantům tak vstřícná. Židy a Indy z Paňdžábu posílala ve 20. století zpět a Číňané museli před sto lety platit daň za osobu. V polovině minulého století se ale její přístup zlomil a začala přijímat i neevropské imigranty.

Na konci 60. let pak vypracovala imigrační systém, který je dnes vzorem pro pobrexitovou Británii. Přistěhovalci dostávají body na základě kritérií jako je vzdělání, pracovní zkušenosti či znalost angličtiny či francouzštiny. Povolení pak dostanou na základě toho, kde jsou potřeba.

Díky tomu může země přijímat migranty, které její hospodářství obohatí a vyřeší zároveň problém s tím, že v některých provinciích klesá počet Kanaďanů v produktivním věku. Podle nedávného průzkumu Environics Institutu si 80 procent Kanaďanů myslí, že migranti jsou pro jejich ekonomiku prospěšní.

Pravda, Kanada kvůli své historii a zeměpisnému umístění nemusela nikdy řešit statisíce nelegálních uprchlíků připlouvajících na vratkých člunech ani přelézajících ploty, žádná jiná země ale neotvírá brány imigrantům s takovým nadšením.

Kanaďané si přistěhovalce sami integrují

I když to samo o sobě je záslužné, mnohem důležitější je, jak pracuje s jejich integrací. Nikdo imigrantům nebere jejich kulturu, vedle angličtiny a francouzštiny se tak na školách vyučuje třeba španělštiny, ukrajinština nebo třeba řečtina.

Díky toleranci, kterou se přistěhovalci dříve či později od domácích "nakazí", vedle sebe bez problémů a náboženských střetů fungují mešity, kostely i hinduistické chrámy.

Kanada také najela na zatím úspěšný experiment spočívající v soukromém sponzorství. Spočívá v tom, že se skupina obyvatel ujme uprchlíka a rok se o něj „stará“, integruje ho a pomáhá mu zapadnout do společnosti tak, že poté nemá problém najít si ubytování ani práci a má tak šanci stát se plnohodnotným občanem.

Organizace spojených národů je sice tímto přístupem nadšená a dává ho jako vzor, nicméně stěží by dal aplikovat v jiné zemi.

Protiimigrantské nálady v zemi nebují ani kvůli tomu, že nabízí svým obyvatelům silné sociální jistoty a ti se tak nemusí bát, že je migranti připraví o místo. Oproti Spojeným státům je v Kanadě menší třídní nerovnost, menší chudoba, veřejně přístupné zdravotnictví a podpora v nezaměstnanosti, z níž se dá vyžít i bez zadlužení. Kanaďané se proto nemusejí tolik obávat budoucnosti a uchylovat se k extremistickým názorům, potažmo stranám.

Obchod závislý na zahraničí

Stejně jako je země prakticky závislá na přistěhovalcích, podobně nezbytný je pro ni i mezinárodní obchod. Dovoz a vývoz tvoří 65 procent jejího hrubého domácího produktu. Uzavírání obchodních dohod je tak pro její ekonomiku životně důležité.

Odpor, který se zvedl proti dohodě CETA, a následné veto belgických Valonů, tak mírumilovné Kanaďany upřímně zaskočili. I zde ale vláda prokázala vlastnost, kterou by se od ní mohl učit zbytek světa. Místo vzdoru a výhrůžek po jednáních ustoupila a navrhované úpravy přijala. Dohody jsou přece o toleranci, tak proč by se tolerantní Kanada vzpírala, ne?

A ještě v něčem by si mohly jiné země vzít severoamerické země ponaučení. Ne vždy se škrcení rozpočtu na dřeň vyplatí. Posledních téměř deset let sestavovala vláda Stephena Harpera rozpočet velmi konzervativně a stagnující ekonomiku je teď potřeba trochu oživit, což bude něco stát…

Trudeau plánuje utratit víc peněz na infrastrukturu, které pozdvihnou už v prvním roce jeho vlády hrubý domácí produkt, protlačil nižší daně pro upadající střední třídu a univerzální dávky na děti. Mezeru v příjmech zaplní zvýšení sazby u procenta nejbohatších, kteří "to ustojí", a v rámci národní slušnosti ani příliš nebrblají. Jak letos v září prohlásil aktivista a frontman skupiny U2 Bono: "Svět potřebuje víc Kanady."

Zdroje:
The Economist