Svět si bude v noci ze soboty na neděli připomínat padesáté výročí historického prvního pilotovaného přistání na Měsíci. Konspirační teoretikové zmíní, proč posádka na Měsíc nikdy neletěla, a přesto tu objevila mimozemšťany, nadšenci do kosmonautiky zase uroní slzu nad skutečností, že poslední lidská mise k Měsíci přistála v roce 1972. Apollo 11 působí - i přes přísliby budoucích let kosmonautiky - jako vzpomínka na zašlou slávu a prestiž letů do vesmíru. Skutečnost však nemůže být odlišnější.

Wernher von Braun byl geniální konstruktér raket. Jedny umožnily nacistickému Německu zabít tisíce lidí, jiné právě před půlstoletím vynesly Američany na Měsíc.

Americká agentura NASA, Čína, Evropská kosmická agentura, ale i soukromé společnosti jako SpaceX nebo Blue Origin mají stále častěji v hledáčku přistání lidí na naší nejbližší oběžnici. Skoro se zdá, že Měsíc je po několika generacích novou velkou metou kosmického programu - alespoň tohoto pilotovaného. Spolu s tím se však občas objevuje i pochybovačná otázka, proč to trvá tak dlouho? Jak to, že dnes neumíme to, co zvládly generace našich (pra)rodičů v 60. a 70. letech?

Měsíc dnes sice působí jako suchá skála na noční obloze, realita je však možná jiná. Nová studie americké Brownovy univerzity se domnívá, že na povrchu Měsíce se ukrývají další doposud netušené zásoby zmrzlé vody, ukryté uvnitř vulkanické horniny. Zjištění by mohlo napomoci budoucím letům k Měsíci i mimo něj. Jiná studie však na něj vrhá stín pochybností.

Náš Měsíc vznikl přibližně 100 milionů let po zformování Země zčásti právě ze zemského materiálu vyvrženého katastrofální kolizí s jiným tělesem. Šlo ale o jedinou velkou srážku, nebo o dopad více menších těles?