Zpět na články

Tajemná dohoda Evropy s Japonskem

Evropská unie by co nejdříve chtěla uzavřít s Japonskem dohody o volném obchodu a o strategickém partnerství – nejlépe ještě letos. Po problémech, které provázely jednání kolem smlouvy TTIP nebo v potu tváře uzavřenou dohodu CETA, se ale Evropa nepoučila vůbec v ničem a dělá stále dokola stále stejné chyby.

Ilustrační snímek Ilustrační snímek, zdroj: ThinkStock

Ať už jde o (nehotovou) smlouvu TTIP s Američany, uzavřenou dohodu CETA s Kanadou nebo kontroverzní TISA (Obchodní dohodu o službách), existuje několik rysů, které s nimi má plánovaná JEFTA (Japan-EU-Free-Trade-Agreement) společné: zase se vyjednává tajně a zase se dokumenty dostávají na veřejnost jen tehdy, pokud někde uniknou (ačkoliv předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker tentokrát sliboval vysokou úroveň transparentnosti).

Po bezmála pěti letech a sedmnácti kolech jednání stále ještě nejsou k dispozici oficiální informace, na čem se delegace EU a Japonska vlastně dohodly.

Znovu se také tvrdí, že druhá strana (tedy Japonsko) bezpodmínečně požaduje neprůhledné zvláštní rozhodčí soudy, což se dlouho tvrdilo i o Kanadě. A znovu jsou v návrhu tytéž nehoráznosti, jako je například plánovaná "regulatorní spolupráce", která by v podstatě podkopala moc zákonodárných sborů. Tento proces totiž zaručuje zástupcům ekonomik předběžné a úzké začlenění do plánovaných legislativních procesů.

Byznysmeni tak mohou nejen účinně lobbovat, ale přímo spoluvytvářet příslušné normy a regulace. V případě CETA bylo po silné kritice zakotveno, že se regulatorní spolupráce uskuteční jen na bázi dobrovolnosti a že ji lze kdykoliv jednostranně ukončit. Text JEFTA z února už ale takové omezení neobsahuje.

Při jednání s Kanadou se přitom neustále zdůrazňovalo, že CETA nastaví vysoký standard i pro budoucí obchodní dohody. To ovšem u JEFTA není ten případ. Z uniklých informací totiž vyplývá, že se zjevně nebudou dodržovat ani obsahové přísliby z minulosti.

Trump a evropští demonstranti mají snad stejný cíl, ale jinou motivaci

Horší je, že evropští obchodní experti s obsahem a formou rozhovorů s Japonskem v zásadě souhlasí. Jejich argument je jednoduchý: Donald Trump vzal odpůrcům smluv o volném obchodu vítr z plachet. Jelikož je americký prezident rovněž proti podobným smlouvám a upřednostňuje obchodní dohody bilaterální, je velmi jednoduché strčit všechny do jednoho pytle, onálepkovat demonstranty jako trumpovce a ukázat jim, kam nakonec jejich protesty vedou.

Velký byznys přitom nevidí, nebo spíše nechce vidět, že důvody odporu obou táborů jsou naprosto opačné. Nelze klást na roveň na jedné straně argumenty některých států EU a řady nevládních skupin, které v dohodách požadují zakotvit více ochrany pro lidi a životní prostředí, a na straně druhé argumenty konzervativních Američanů, kteří popírají dokonce i něco takového, jako jsou klimatické změny.

Evropa jako předvoj globálního volného obchodu?

Na postojí příslušníků obchodních elit je ještě něco zásadně chybného: Nejen že vycházejí z toho, že by EU měla pokračovat v jednání o obchodních dohodách úplně stejně jako před protesty proti TTIP, ale dokonce by měla po Spojených státech převzít roli bojovníka za globální volný obchod a vyplnit vakuum způsobené rostoucím americkým protekcionismem.

Spolková kancléřka Angela Merkelová a japonský premiér Šinzó Abe to na veletrhu CeBIT v Hannoveru dali jasně najevo. "V době, kdy s mnohými musíme vést spory o volném obchodu, otevřených hranicích, demokratických hodnotách, je dobrým znamením, že se o to Japonsko a Německo nepřou, ale utvářejí budoucnost ku prospěchu lidí," prohlásila při zahájení veletrhu Merkelová.

Uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a USA je během Trumpova prezidentování velmi nepravděpodobné. Evropské země proto o to intenzivněji hledají další obchodní partnery. Když tedy vypadnou Spojené státy, chce zkrátka Merkelová více volného obchodu s Japonskem. Cíl je stejný, jenom se vyměnili protagonisté. To ale nestačí – zvlášť když by Evropská unie a Japonsko chtěly navíc převzít vedoucí iniciativu v prosazování volného obchodu a jejich dohoda by ostatním měla sloužit jako příklad.

Je jasné, že svět potřebuje nová obchodní pravidla a samo o sobě není nic špatného na tom, když se zruší některá omezení. Ale pokud jsme se něčemu v uplynulých letech naučili, pak tomu, že obchod nesmí být samoúčelný. Tam, kde ohrožuje lidi a životní prostředí, se prostě musí pravidla změnit. A právě o to přece šlo během protestů proti TTIP a přesně taková by měla být role EU: vytvořit v první řadě lepší pravidla pro globalizaci.

Otevřenost, demokracie a relativně vysoká ochrana životního prostředí a lidí je přece to, čeho si lidé na Evropě nejvíc cení. A právě toho by starý kontinent mohl jako vůdčí mocnost skvěle využít. Pokud se mu to podaří, pak klidně i s Japonskem.

To se ale stále neděje a dokumenty uniklé z jednání o JEFTA dokazují, že vyjednavače v nejrůznějších variantách napadá vlastně stále totéž a stále doufají, že si toho nikdo nevšimne.

Evropa vidí ekonomickou příležitost

Dohoda o volném obchodu mezi Evropou a Japonskem by spojila dva obchodní partnery, kteří se na celosvětové ekonomické produkci podílejí zhruba třetinou. Pro Japonsko je EU třetím největším exportním trhem po USA a Číně, pro Evropu je Japonsko na sedmém místě ve vývozu.

TPP zahrnuje asi 40 procent světové ekonomiky (podíl USA, které mají así čtvrtinový podíl na světovém HDP, byl ale majoritní) a třetinu světového obchodu. Jednalo se o ní pět let. Zapojených 12 zemí má přes než 800 milionů obyvatel. Pro srovnání – TTIP by se týkal zhruba 828 milionů obyvatel a asi 50 procent světového HDP.

Evropská komise předpovídá, že volný obchod mezi oběma ekonomickými mocnostmi vytvoří v Evropě 400 tisíc nových pracovních míst a výkon obou ekonomik zvýší téměř o procento. Uzavření smlouvy s Japonskem by bylo nejkonkrétnějším symbolem evropského obratu směrem na východ. Neuzavření takového dohody by naopak vyslalo stejně závažný negativní signál.

Pro Japonsko získala dohoda s EU na významu poté, co Trump koncem ledna podepsal exekutivní příkaz o odchodu USA z obchodní dohody TPP (Transpacifické partnerství) a usiluje také o změnu Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). TPP má uvolnit vzájemný obchod mezi 12 zeměmi z obou stran Tichého oceánu. Japonský parlament sice TPP ratifikoval, premiér Abe ale řekl, že bez USA dohoda postrádá smysl.

Tokio se má při vyjednávání s Evropou kromě toho na pozoru před kroky, které by mohly provokovat Washington. To je způsobeno zvláštním charakterem vztahů Japonska s USA, které zůstávají nepostradatelným japonským vojenským spojencem v oblasti. Obchodní dohoda s Evropou proto dělá japonským vyjednavačům těžkou hlavu, protože případné ústupky by pak zřejmě musely zahrnout i do jakékoliv budoucí bilaterální smlouvy s USA.

Strategie zástupců velkého byznysu se zdá být jasná, píše týdeník Die Zeit: uondat občany a především politické soupeře stále dalšími a dalšími zkratkami (TTIP, CETA, TPP, TISA, NAFTA, JEFTA) a tajnůstkářstvím tak, aby se postupně vytratil o samotné výsledky jednání zájem. A aby pak mohli ve své obchodní politice pokračovat mimo kritické zraky veřejnosti. Lze se obávat, že přesně to se teď v Bruselu děje.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články