Zpět na články

Tápání lidovců: Otevřít okno, nadechnout se a najít svého voliče

Lidovci hledají nástupce Pavla Bělobrádka v čele strany. Kandidáti na předsedu přicházejí s dosti podobnými návrhy, jak zvýšit stranické preference. Voliče by rádi oslovili lepší taktikou a prezentací svého programu. Příklad si chtějí vzít z prezidentského kandidáta Pavla Fischera. Může to fungovat?

Pavel Bělobrádek, Pavel Fischer a Marian Jurečka Pavel Bělobrádek, Pavel Fischer a Marian Jurečka, zdroj: František Vlček / MAFRA / Profimedia

Křesťanští demokraté si poslední březnový víkend zvolí nového předsedu. Kandiduje na něj šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL a místopředseda lidovců Jan Bartošek, první místopředseda strany a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka a poslanec Marek Výborný.

To, že lidovci už nějakou dobu tápou, kudy se ubírat dál, je vidět nejen na tom, jak si vedou v aktuálních volebních modelech (Kantar CZ jim přičítá pět procent, CVVM rovněž pět a STEM procent šest), nebo na jejich neslavném výsledku v posledních sněmovních volbách (5,8 procenta), ale také na sestavě, která se uchází o pozici stranického předsedy.

Jejich recepty, jak zlepšit preference KDU-ČSL ve volbách do Poslanecké sněmovny, jsou podobně vágní, klišovité a stokrát omleté. Všichni tři se sice shodnou na tom, co zdůrazňuje Jurečka, když tvrdí, že lidovci mají na víc, ovšem horší je, když přijde řeč na to, co tedy dělat jinak a lépe.

Na debatě kandidátů na šéfa křesťanských demokratů v divadle Minor tak například bývalý ministr zemědělství zmínil, že by chtěl, aby strana dávala větší důraz na to, co má i v názvu: "Aby to slovo 'lidová', aby se promítalo do každodenního života člověka, aby ten náš program, jeho nabídka a jeho pochopení si každý člověk dokázal vyložit pro to, co v tom životě dělá."

Univerzálně použitelné a líbivé

Něco podobného navrhuje i Výborný. Hlavní problém KDU-ČSL spatřuje v tom, že lidovci svůj "výborný program", který mají už desítky let, neumějí prodat takovým způsobem, aby ve volbách byli úspěšní. A stejně tak křesťanští demokraté podle Výborného nedokázali veřejnosti prodat - podobně jako sociální demokraté - úspěchy, kterých dosáhli v Sobotkově vládě, přestože poslanec poukazuje na to, že lidovci splnili 80 procent toho, s čím do vlády šli.

Výborného návod ohledně toho, jak zlepšit prezentaci programu a úspěchů strany, je jednoduchý: "Musíme to dělat srozumitelně, musíme být čitelní, jasní, konkrétní, ta témata si musí každý promítnout do svého vlastního života, protože středem našeho zájmu vždycky byl, je a bude člověk, konkrétní člověk, konkrétní jedinec…," vyzdvihuje Výborný skoro totéž jako Jurečka, když podtrhuje slovo 'lidová' v názvu KDU-ČSL.

Ani další uchazeč o post předsedy nezůstává pozadu. Bartošek by chtěl posílit lidovecké PR oddělení a rovněž důrazněji prosazovat stranická témata. Říká, že se představitelé strany musí vydat do regionů, vyrazit mezi lidi a mnohem víc komunikovat s členskou základnou. "Je potřeba, abychom otevřeli okno, usmáli se na svět, nadechli se vzduchu a nabrali nový vítr do plachet…," uvedl předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL na zmíněné debatě.

Jsou to všechno hezká slova a pěkné nápady, které jsou natolik univerzálně použitelné a líbivé, že je musí odkývat každý. Ale kdyby to bylo takhle snadné, už dávno se podle toho mohli lidovci zařídit. Nejvíc ze všeho tak výroky kandidátů na křesťanskodemokratického předsedu působí jako takové kolektivní blábolení, kdy něco říkat musí a výše uvedené se zkrátka nabízí.

Mít svou Hanu Marvanovou

O něco zajímavější je, když Jurečka poukazuje na to, že potenciál křesťanských demokratů je v oslovení lidí, kteří na přelomu tisíciletí volili čtyřkoalici a dvoukoalici, nebo v posledních prezidentských volbách Pavla Fischera. Bývalý prezidentský kandidát a aktuálně senátor a předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost v horní komoře a koalice KDU-ČSL/US-DEU jsou dobrými příklady, na nichž si lze ukázat, co by lidovci museli udělat pro dosažení lepších výsledků, než jsou ty stávající.

V prezidentské volbě v roce 2018 získal Fischer 526 694 hlasů (10,23 procenta). Dvoukoalice křesťanských demokratů a Unie svobody – Demokratické unie ve sněmovních volbách v roce 2002 obdržela 680 671 hlasů (14,27 procenta). Dodejme, že čtyřkoalice nikdy v celostátních volbách nekandidovala, takže v tomto případě žádná relevantní data nemáme.

V první řadě je třeba připomenout, že více než čtrnáctiprocentního výsledku se lidovcům podařilo dosáhnout rovněž zásluhou US-DEU, jejíž předsedkyní v té době byla dnešní radní hlavního města Prahy Hana Kordová Marvanová. Tehdy před necelými sedmnácti lety z kandidátů, které na společnou kandidátní listinu navrhla US-DEU, byli poslanci a poslankyněmi kromě Marvanové zvoleni například také Táňa Fischerová, Pavel Němec, Karel Kühnl či Vladimír Mlynář.

Kdo dnes uvnitř KDU-ČSL zastupuje směr, který v roce 2002 reprezentovala Unie svobody – Demokratická unie? Proč by měl křesťanské demokraty volit někdo, kdo tíhne tímto směrem? Najdeme u nich politiky zaměřené stejně, jako byli ti, kdo tehdy působili ve straně Hany Marvanové? Nebo řečeno s lehkou nadsázkou: mají dneska lidovci svoji Hanu Marvanovou? Tedy výrazně liberálně zaměřenou političku?

Našlapování po špičkách a s maximální obezřetností

Někým takovým, zdá se, KDU-ČSL ve svých řadách aktuálně nedisponuje, nebo nikdo takový minimálně není vidět. Není jím ani současný místopředseda strany a bývalý ministr kultury Daniel Herman, ani hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, ani europoslankyně Michaela Šojdrová či europoslanec Tomáš Zdechovský. A samozřejmě ani některý ze současných kandidátů na předsedu. Nakonec to není nic překvapivého, potom ale ať lidovci neblouzní po voličích, kteří dali hlas zmíněné dvoukoalici.

Co se týče Pavla Fischera, podle Jurečky je ukázkou toho, že tady je volič, který má poptávku po křesťanskodemokratických hodnotách, a pokud je program srozumitelný, dobře personifikovaný a s dobrou kampaní, je připraven ho volit. Z toho by se dalo vyvodit, že křesťanským demokratům stačí zopakovat to, co se povedlo Fischerovi. Zajímavé je, že v horní komoře někdejší prezidentský kandidát, stejně jako Jitka Chalánková či Jaroslav Doubrava, není zařazený do žádného senátního klubu. Přitom by mohl být v tom KDU-ČSL a nezávislých.

To, že Fischer do žádného klubu nevstoupil, vysvětlil po volbách na svém twitterovém účtu takto: "Rozhodl jsem se, že budu v Senátu působit jako nezařazený senátor. V této pozici vidím prostor pro otevřenou spolupráci s demokratickými stranami. Mohu přinášet vlastní témata a vždy hlasovat podle svého svědomí. Na práci v Senátu se moc těším. Děkuji Vám za podporu!"

Možná právě v této nevyhraněnosti a jistém distancování se od KDU-ČSL spočívá klíč k Fischerovu úspěchu a také odpověď na otázku, jak se mu jako konzervativnímu prezidentskému kandidátovi mohlo podařit získat více než půl milionu hlasů. To ovšem znamená, že pro lidovce jako takové je tahle cesta jen stěží napodobitelná. Ledaže by se u nich zformovalo jakési liberálnější křídlo, které by oslabilo konzervativní profil strany.

Pak ještě zbývá poslední možnost, a to oprášení volební koalice s další partají či partajemi, která by KDU-ČSL umožnila přehoupnout se přes desetiprocentní hranici a získat dvouciferný výsledek. Taková možnost existuje, zatím však kolem ní křesťanští demokraté našlapují jen po špičkách a s maximální obezřetností. A hlavně vedení strany by pro ni muselo získat členskou základnu, což je vzhledem ke zkušenosti s koalicí s hnutím STAN úkol vskutku nesnadný. Ale kdoví, třeba ještě překvapí některý z trojice kandidátů na předsedu, stejně jako se to svého času podařilo Pavlu Bělobrádkovi.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články