Dnes je sobota 20. dubna 2024., Svátek má Marcela
Počasí dnes 7°C Slabý déšť

Ted Bundy – monstrum s tváří anděla

Ted Bundy – monstrum s tváří anděla
Ted Bundy | zdroj: Profimedia

Každý má asi nějakou představu o tom, jak vypadá sériový vrah. Je ironií, že možná ten nejznámější z nich - Ted Bundy - se těmto stereotypům naprosto vymyká.

Čteme-li o vraždících zrůdách, jako byli Albert Fish nebo Ed Gein, je těžké pochopit, jak jim jejich zločiny mohly tak dlouho procházet. Byli to přece odpudiví asociálové – a každý mohl tušit, že s nimi něco není v pořádku. Příběh Teda Bundyho naproti tomu bude navždy připomínkou toho, že ne všechno je zlato, co se třpytí.

Spořádaný mladý muž

Přes mnohaleté snahy vyšetřovatelů je osud Teda Bundyho dodnes plný otázek. Byl to chronický lhář, a existuje tedy několik rozporuplných verzí jeho mládí, které lze jen těžko ověřit.

Jisté je jen to, že vyrůstal bez otce, jeho matka Eleanor Louise Cowellová byla samoživitelka. Identita Tedova otce nebyla nikdy přesně určena, což své matce vyčítal celý život. Eleanor se pár let po Tedově narození provdala za Johna Culpeppera Bundyho, s nímž následně měla čtyři další děti. Ačkoli se John snažil začlenit malého Teda do své rodiny, ten se se svým adoptivním otcem nikdy nesmířil.

Jaké bylo Bundyho dětství, je těžké říct. On sám líčil obraz maloměstské idylky, kde sice nikdy neměl blízko ke svým rodičům, ale měl vřelý a láskyplný vztah se svými prarodiči, ve škole neměl problémy a byl oblíbený mezi ostatními dětmi. Pozdější výpovědi shromážděné americkými kriminalisty ale jeho raná léta vykreslují úplně jinak. Jeho babička měla chronické deprese, dědeček byl bigotní tyran, a ačkoli byl Bundy relativně oblíbený ve školním kolektivu, už odmala se u něj projevovalo podivné chování a asociální povaha.

Když Bundy dokončil střední školu, nastoupil na univerzitu Puget Sound, kde ale vydržel sotva rok. Následně přestoupil na Washingtonskou univerzitu, kde měl první vážnou známost - Stephanie Brooksovou.

Na škole ovšem dlouho nevydržel a začal příležitostně pracovat za minimální mzdu. To se ovšem nelíbilo Stephanii, která už dlouho s nevolí sledovala, jak Ted ztrácí veškeré ambice, a v srpnu roku 1968 se s ním rozešla.

Psychologové se shodují, že to byl v Bundyho životě jeden z nejdůležitějších momentů. Psychicky se zhroutil a dočasně se přestěhoval do Colorada. Dnes se předpokládá, že zde vyhledal svůj rodný list a potvrdil si pravou identitu svého otce.

Následující rok se Bundy vrátil do Washingtonu, kde potkal rozvedenou sekretářku Elizabeth Kloepferovou, s níž několik následujících let udržoval střídavý a velmi bouřlivý vztah.

Tyto události vrátili Bundymu sebedůvěru a nastoupil zpět na Washingtonskou univerzitu, kde získal bakalářský titul z psychologie. V následujících letech měl opravdu napilno. Působil jako dobrovolník v republikánské politické kampani, roku 1971 začal navíc pracovat na lince důvěry a dokonce uskutečnil svůj životní sen: o dva roky později nastoupil na práva v Utahu.

Ve světle těchto událostí se obnovil jeho vztah s Brooksovou (kterou de facto podváděl s Kloepferovou). Stephanie byla naprosto uchvácena změnami, jimiž Ted za těch pár let prošel. Stal se z něj spořádaný mladý muž - přinejmenším na první pohled.

Ani ne o půl roku později pár začal hovořit o zasnoubení. Na to Bundy ale právě čekal. Vzápětí vztah ukončil a se Stephanií přerušil veškeré kontakty. Později přiznal, že sobě a jí jen potřeboval dokázat, že udělala chybu, když ukončila jejich vztah, a že pokud by opravdu chtěl, mohl by si ji vzít.

Krátce na to Bundy ukončil studium na právech a po celém severozápadě začaly podezřele mizet mladé ženy.

Béžový Brouk a falešný policejní odznak

Nelze přesně určit, kdy a kde přesně začal Bundy vraždit, ani kolik má na svém kontě obětí. On sám si ve výpovědích několikrát protiřečil a zločiny páchal v době, kdy se nepoužívaly testy DNA. Díky zkušenostem ze studia psychologie a práva za sebou navíc zanechával minimum stop. Přesto víme, že jeho obětí bylo přinejmenším třicet, on sám při různých příležitostech hovořil o pětatřiceti či sedmatřiceti.

profimedia-0053915699 Bundyho volkswagen ve washingtonském muzeu zločinu | zdroj: Profimedia Zločiny páchal v několika různých státech, konkrétně ve Washingtonu, Oregonu, Idahu, Utahu a Coloradu. Jistý je i jeho modus operandi: Křižoval tyto části Ameriky ve svém dnes už neblaze proslulém béžovém volkswagenu typu Brouk.

Oběti si jasně vybíral dle svého typu: pohlédne mladé dívky, převážně vysokoškolské studentky. Ty následně nalákal do auta - často pod záminkou, že má zlomenou ruku a potřebuje jej pomoci naložit, či se s falešným odznakem vydával za policistu. Díky svému dobrému vzhledu a ohromnému šarmu dívky snadno přesvědčil.

Své oběti následně znásilnil a zavraždil, nejčastěji uškrcením. Bundy byl také nekrofil a s těly svých obětí provozoval i další zvrhlé hrátky a sodomii. V dobách jeho nejhoršího řádění mizela v daných oblastech zhruba jedna dívka za měsíc.

Roku 1974 Bundy znovu zkusil vystudovat práva, ale ke svému velkému zklamání zjistil, že na studium zkrátka a dobře nestačí.

Frustrovaný Bundy pak udělal několik chyb, které vedly k jeho pozdějšímu zatčení. Na svých vražedných vyjížďkách nejen používal své auto, ale také se potenciálním obětem představoval vlastním jménem – Ted. Díky tomu byl na seznamu podezřelých již od začátku svého řádění, nicméně smyčka se kolem něj začala stahovat až poté, co se jeho přítelkyně Kloepferová policii svěřila se svým podezřením, že neblaze proslulým vrahem může být právě on.

Když byl Bundy zadržen za překročení povolené rychlosti nedaleko bydliště jedné z napadených dívek, bylo zle. V jeho autě byli kromě toho nalezeny vlasy některých obětí a Bundy byl tedy umístěn pod dozor a následně odsouzen za únos a napadení.

Dva útěky, šarády a žádost o ruku

To ale nebylo vše. V Utahu měl sice na krku jen únos, v Coloradu ale po něm pátrali kvůli vraždě.

Právě zde začíná nejznámější část jeho příběhu. Bundy, který byl sice naoko stejně sebevědomý a okouzlující jako vždy, se pod nátlakem důkazů začal hroutit, a rozhodl se tedy utéci.

Vyskočil z druhého patra vězeňské knihovny a na několik dní se ztratil v nedalekých horách. Po necelém týdnu byl opět zadržen. Kvůli velké publicitě, kterou jeho útěk vyvolal, požádal Bundy o proces v jiném místě, kde by nebyl tak notoricky známý, a soud jeho žádosti vyhověl.

Přesně v to Bundy doufal. Jeho přesun měl být proveden až po Vánocích, během nichž měla věznice velmi snížený stav osazenstva. Bundy této slabiny využil pro další útěk, kdy se proplazil ventilační šachtou ven z vězení a zmizel. Než se úřady vzpamatovaly, byl v Chicagu. Odtud se vydal na Floridu, kde začal vražedné řádění nanovo. Pouhý týden po příchodu do města se vloupal do dívčí koleje, kde brutálně ubil a znásilnil dvě dívky a tři další surově zmlátil. Jen pár týdnů nato si vybral další oběť, tentokrát pouze dvanáctiletou dívku.

Konec jeho eskapád se ale blížil. Dvanáctého února 1978 jej v městečku Pensacalola zadržel místní policista s podezřením, že jede v kradeném autě. Bundy policistu napadl, ale proti vycvičenému strážníkovi neměl šanci a skončil pod zámkem. Až při prohlídce Bundyho auta, kde byly nalezeny předměty patřící zavražděným studentkám, policistům došlo, že zadrželi jednoho z nejhledanějších mužů Ameriky.

Proti Bundymu svědčilo několik neprůstřelných důkazů, na tělech několika obětí dokonce byly nalezeny otisky zubů, které se shodovaly s Bundyho chrupem.

Sám Bundy ale zůstával chladným. Navzdory veškerým radám se ujal vlastní obhajoby. Šlo o první celostátně vysílaný proces na světě a Bundy si své slávy užíval plnými doušky. Jeho bombastická prohlášení a husarské kousky v soudní síni z něj udělaly celebritu.

Soudní síň každý den naplňovaly zástupy mladých fanynek, které Bundymu vyhlašovaly svou podporu a lásku. Jednu z nich, Carole Ann Booneovou, Bundy dokonce požádal o ruku uprostřed soudní síně.

Nic z toho mu ale nebylo nic platné. Bundy zkrátka nebyl advokát a přes svou veškerou snahu byl odsouzen k trestu smrti. V následujících letech se několikrát pokoušel dosáhnout snížení trestu na doživotí výměnou za informace a plnou spolupráci. Bylo však už příliš pozdě. Čtyřiadvacátého ledna 1989 skončil na elektrickém křesle.

Bundyho příběh je varováním, že i pod líbivým zevnějškem se může skrývat zkažené jádro. Jeho osobě věnovala společnost Netflix dokument Ted Bundy Tapes a nový celovečerní film Zlo s lidskou tváří.

zdroj: YouTube.com

Zdroje:
Vlastní