Zvyšování platů politiků je vždycky citlivé téma. Minulý týden se ovšem debata vymkla z rukou a místo původně plánovaného zvýšení o 3,5% bylo dohodnuto navýšení o 14,5% s logickým argumentem, že platy byly zmrazeny před mnoha lety.

Nejen kvůli neoblíbenosti politiků a horší sociální situaci řady obyvatel je každé zvyšování platů citlivé téma, ještě zvyšované faktem, že politici o výši svých platů rozhodují sami. Na místě by bylo proto zavést systém, který by jejich výši upravoval automaticky, tak aby se jednou za čas nemusela podobná debata vůbec vést a poslanci byli z obliga.

Premiér Bohuslav Sobotka se podle všeho vyděsil, co schválené zvýšení udělá s volebními preferencemi a zatáhl za záchrannou brzdu; úsměvné na celé věci je, nakolik nejsou zástupci ostaních stran ochotni otevřeně řict, že dohodu rovněž opustí - nebo naopak, že si zvýšení platů zaslouží.

Už dlouho nebylo kolem nějakého - z hlediska skutečných problémů státu i jeho obyvatel zcela podružného - tématu slyšet tolik mlžení a vytáček.