Dnes je pátek 29. března 2024., Svátek má Taťána
Počasí dnes 15°C Polojasno

Víska jménem Prádlo: Zlato, poustevník a američtí letci

Víska jménem Prádlo: Zlato, poustevník a američtí letci
Klášter | zdroj: Helena Kalendová

Víska se zvláštním jménem Prádlo na jižním Plzeňsku nabízí nejednu zajímavost. Zlato, poustevníka i americké letce. A malou raritu – hned tři lihovary na jednom místě. Pro mnohé o důvod víc obec v kraji svatého Johánka z Pomuku navštívit. 

K poněkud neobvyklému názvu přišlo Prádlo poblíž Nepomuku díky zlatu. Dodnes jsou patrné zbytky sejpů na březích zdejší říčky Úslavy, oplývající kdysi tímto drahým kovem. Jméno prý pochází od tzv. bradel, zvláštních zábran v toku řeky, či jednoduše od "praní" zlatonosného písku, který se v mělké nádobě ponořil do vodního proudu a promíchával rukama. Těžší zlaté valounky klesaly ke dnu, lehčí materiál byl odnášen vodou.

Ačkoliv první písemný doklad o existenci obce pochází až z roku 1552, víska je podstatně starší. Původně náležela nepomuckému (respektive pomuckému) cisterciáckému klášteru, založenému na úpatí Zelené hory (533 m) mezi lety 1144 až 1145. Neznámý vlivný zakladatel, snad člen přemyslovské dynastie, zůstává díky nedochovaným pramenům v anonymitě.

Známí jsou zato první řeholníci, kteří k břehům Úslavy dorazili z bavorského Ebrachu. Štědře podporovaný klášter patřil k nejvýznamnějším fundacím a jeho majetky k nejrozsáhlejším v Čechách. Šlo o několik měst (Nepomuk, Blovice, Plánice), osmdesát vesnic a cca deset hospodářských dvorů.

Po době největšího rozkvětu ve 13. století jeho vliv upadal, smrtelnou ránu mu pak roku 1420 uštědřili husité. Z klášterního majetku, který dal císař Zikmund do zástavy Švamberkům pod podmínkou zaopatření opata a osmi mnichů, vzniklo později panství Zelená Hora. V místech kdysi slavného sídla vznikla ves Klášter, skrovné klášterní fragmenty ostatně dodnes nalezneme v nejednom z jejích domů.

Než vystoupil na Horu Zelenou...

A jak je to vlastně s Pomukem – Nepomukem? V dobových pramenech najdeme obě pojmenování. Samotní mniši užívali názvu prvního, od konce 15. století se pak objevuje pouze Nepomuk. Podobné problémy byly díky tomu i se jménem jednoho z nejznámějších českých světců Jana Nepomuckého, nazývaného dříve také Johánkem z Pomuku, který se okolo roku 1340 narodil v místech dnešního (ne)pomuckého chrámu.

A poustevník Břímota? Ten patří do ještě starobylejších časů století desátého, kdy se zdejším krajem z Říma navracel svatý biskup Vojtěch.

"Když se kolem roku 988 vracel svatý Vojtěch z Říma, provázen bratrem svým Gaudenciem a pěti benediktinskými mnichy - Matoušem, Izákem, Janem, Kristiánem, a Barnabášem a tu viděl krajinu západních Čech zničenou téměř šestiletým suchem, byl uvítán před horou poustevníkem Břímotou a jeho druhy. Než vystoupil na Horu, nyní Zelenou, vtiskl svoje stopy do tvrdého kamene a udělal průchod vodnímu pramenu, který se počal řinout z hory a poskytovat Břímotovi a jeho druhům občerstvení i léčivou moc. To se stalo u památné kapličky u "Šlápěte" na cestě do Kláštera." Tolik církevní kronika.

Zpustlým okolím dojatý biskup požehnal kraji a pomodlil se. A hle – na obzoru se ukázaly mraky a začalo vydatně pršet. "Vše se poté zazelenalo a odtud pak název Zelená Hora."

Vlastenecká kněžna a Černí baroni

Tzv. Jeskyňka, sídlo zchudlého šlechtice a askety Břímoty, leží v lese zvaném Borek nad obcí Prádlo. Skalní štěrbina v bizarním buližníkovém útvaru je korunována půvabným glorietem, malou kamennou kruhovou stavbičkou s vchodem a okénky. Oblíbený cíl výletníků zbudovala v 19. století majitelka zelenohorského panství kněžna Auerspergová, zajímavá to postava zdejšího kraje.

Auerspergové byli posledním z mnoha šlechtických majitelů (Švamberkové, Šternberkové, páni z Kokořova, Colloredo-Mansfeldové a další) panství zelenohorského. Vlastenecky založená kněžna Vilemína (1826 až 1898) obdržela zámek Zelenou Horu věnem, a zvelebování svého "nejkrásnějšího domova" se věnovala s plným nasazením. Budovala silnice i lesní cesty, stavěla kapličky i gloriety, dala otevřít zrušený chrám v Nepomuku, kde také zřídila opatrovnu pro malé děti.

Při bídě a drahotě roku 1850 vypomáhala materiálně i finančně. Coby vlastenka podporovala snahy o zjištění pravosti Rukopisu zelenohorského, "nalezeného" roku 1817 na zdejším zámku, který je dnes ovšem více než podezřelým Rukopisem známý dík legendárním "Černým baronům", natáčeným právě zde. Však také mnohý z turistů přichází na Zelenou Horu, otevřenou pouhých několik dní v roce, právě kvůli slavnému filmu.

Ještě že si může zajet do Prádla, kde kromě původně gotického chrámu Povýšení sv. Kříže a Břímotovy poustevny nalezne také několik pamětních desek. První náleží místnímu rodákovi a autorovi současného chemického názvosloví Alexandru Batěkovi (1874 až 1944), druhou instalovali prádelští při příležitosti 150. výročí úmrtí dramatika Josefa Kajetána Tyla. "Miláček národa" totiž těsně před smrtí roku 1856 Prádlem projížděl a byl "vlídně přijat P. Františkem Květoněm a místními rodáky".

Sestřelený americký letoun

Třetí památník nalezneme na místě dopadu amerického letounu B-24 Liberator, který 22. února 1944 sestřelili němečtí vojáci. Stroj, vracející se spolu s dalšími z úspěšné operace u Řezna, byl za Plzní napaden německými stíhačkami. Liberator dostal zásah do pravého křídla a řítil se k zemi. Dopadl poblíž hájovny na Dubči, kde vyhloubil několikametrový kráter. V jeho troskách zahynulo deset mužů. Jediný přeživší z jedenáctičlenné posádky byl seržant Raymond A. Noury, který byl vymrštěn z letadla a v lese u Chocenic zajat Němci.

Teprve po pádu socialistického režimu bylo možno zjistit všechny okolnosti. Prádelští postavili v místě tragédie kříž, později přidalo město Nepomuk žulovou pamětní desku se jmény zahynulých letců. Po šedesáti letech se roku 2004 navrátil seržant Noury, který při další návštěvě osobně odhalil památník "Nakloněný obelisk", na jehož vznik spolu s  příbuznými obětí také finančně přispěl. Slavnostního otevření expozice v nepomuckém muzeu v únoru 2014 se ovšem nedočkal, zemřel o několik měsíců dříve.

Zdají se vám vylíčené události příliš novodobé? Pak si můžete zajet na Velkou skálu do nedaleké vísky s podivuhodným jménem Bzí, či na skálu Osobovskou do Radkovic. Zde se totiž nacházela opevněná sídliště lidu tzv. chamské kultury, datované archeology do období 3200 až 2800 let před Kristem.

A speciální tečka závěrem - vesnička Prádlo se pyšní zvláštním evropským prvenstvím: na necelé tři stovky obyvatel zde připadají tři likérky, z nichž nejznámější je závod božkovského Stocku. O prvenství světové pak vísku připravila ještě menší obec v Mexiku, v níž sídlí hned čtyři výrobci tequily.  

Zdroje:
Vlastní