Zpět na články

Vysaje hrabě Drákula další partaj?

Rakouští lidovci sice s přehledem vyhráli nedělní předčasné parlamentní volby, to nejtěžší je ale teprve čeká. Koaliční jednání nebudou žádná legrace.

Kurzovy lidovce zdaleka nemají rádi všude Kurzovy lidovce zdaleka nemají rádi všude, zdroj: Lukáš Strašík

Volby v sousedním Rakousku žádné výrazné překvapení nepřinesly a v podstatě potvrdily prognózy. Stylem start-cíl zvítězila Rakouská lidová strana (ÖVP) bývalého kancléře Sebastiana Kurze (38,4 procenta hlasů), před sociálními demokraty (SPÖ) s 21,5 procenta a Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) se 17,3 procenta. Rekordní výsledek zaznamenali Zelení (12,3 procenta) a liberálové NEOS (7,4 procenta). Nikdo další se do parlamentu nedostal.

V případě Zelených ponechme stranou otázku, nakolik se jen svezli na současné vlně celosvětové debaty o ochraně klimatu. Historický je ale i procentní rozdíl vítězných lidovců od druhého v pořadí, smutně rekordní je výsledek i pro sociální demokraty, kteří dopadli nejhůř od konce války. Překonali tak svůj dosud největší neúspěch z květnových voleb do europarlamentu. Čili česky řečeno: jejich sešup pokračuje.

Do výsledků sice ještě není započítán téměř milion hlasů (tedy zhruba pětina odevzdaných) z korespondenčního hlasování a z hlasování na voličský průkaz. Konečné rozdělení mandátů tak bude jasné až v závěru týdne, nicméně rozdíly se budou pohybovat v řádu desetin procenta.

Císařpán má vždycky pravdu

Lidovci bodovali především na venkově, ve městech se dařilo sociálním demokratům. Celkově ÖVP zvítězila v osmi z devíti spolkových zemí, pouze v "Rudé Vídni" tradičně vyhrála SPÖ.

O složení Národní rady se předčasně hlasovalo kvůli korupční aféře koaličních svobodných, která v květnu vedla k pádu vlády. Už když parlament v květnu vypoklonkoval kabinet z vládních křesel, bylo jasné, že nejmladší kancléř rakouských dějin vyjde z předčasných voleb znovu jako vítěz. Neublížilo mu ani odhalení ututlaných partajních sponzorů, ani pochybné účetnictví. Kurz je tak prvním šéfem ÖVP od zakládajícího člena Leopolda Figla, který lidovce dvakrát po sobě dokázal dovést k volebnímu vítězství. Figlovi se to podařilo v roce 1945 a 1949.

Předvolební boj byl píše přehlídkou mravního úpadku politických stran, nových nápadů na řešení aktuálních palčivých problémů přinesl pomálu. Zajímavé je snad jen to, že Rakušané stále ještě tak trochu smýšlejí ve stylu starého mocnářství a spíš než politiky oceňují úřednický kabinet, který jim po pádu vlády dosadil císařpán (v tomto případě tedy prezident).

Navzdory triumfálnímu vítězství se Kurz musí připravit na zdlouhavá vyjednávání. K většině potřebuje ve 183členném parlamentu 92 mandátů, má tedy na výběr ze čtyř variant: koalici s FPÖ, s SPÖ, se Zelenými, se Zelenými a Neos (podle stranických barev tak zvanou "dirndlovou" koalici). Čistě teoretická pátá možnost pak je sestavit nestabilní menšinovou vládu lidovců, což si ale Kurz nemůže dovolit.

Z čeho může Kurz vybírat

Je jasné, že FPÖ by pro Kurze byla jako koaliční partner nejpohodlnější variantou, zvlášť kdy je nyní oslabena (ztratila deset procentních bodů) a musela by být ochotna k rozsáhlým ústupkům. Riziko dalších skandálů spojených s touto partají však stále visí ve vzduchu, o jejím napojení na pravicové extremisty nemluvě. Pokud nechce úspěšný šéf lidovců sám utrpět politické škody, měl by se na příštích pět let poohlédnout po serióznějším partnerovi. Už beztak je téměř zázrak, že pád kabinetu mu nejen neuškodil, ale dokonce jej posílil.

Navíc jakákoliv vláda s účastí FPÖ zatím v minulosti skončila předčasně a v chaosu. I tentokrát si FPÖ zavládla jen 17 měsíců a po nedělních volbách klesla na úroveň roku 2008, kdy ji o hlasy připravil Jörg Haider. Tentokrát to byl jeho nástupce v čele strany Heinz-Christian Strache. Když už se zdálo, že FPÖ jakž takž přestála jeho korupční aféru Ibizagate, vypadl ze skříně kostlivec v podobě stranických peněz, které Strache zřejmě zpronevěřil k soukromým účelům.

P9270215 Oprášení minulé koalice je tedy málo pravděpodobné, zvlášť když svobodní naznačili, že po jasném vzkazu od voličů zamíří do opozice.

Kurz není ani hazardér, ani politik, který by dvakrát udělal stejnou chybu. Má rád stabilní a bezpečná řešení, což ale vedle FPÖ nezaručují ani sociální demokraté. I ti totiž zřejmě zamíří do opozice. Jejich nová šéfka Pamela Rendiová-Wagnerová sice dělala, co mohla, ale pád stany zastavit nedokázala. SPÖ sice dopadla lépe, než se čekalo, ale hůře, než tiše doufala. Je tedy jen slabou útěchou, že skončila před svobodnými. Kdyby tomu tak nebylo, byla by to pro partaj hotová katastrofa..

Sociální demokraté tak budou muset nejdřív rozdýchat zklamání z porážky, nicméně ani pak není pravděpodobné, že by po předchozích neblahých zkušenostech znovu šli s lidovci do holportu. Kurz by s nimi sice mohl pohodlně vládnout, ale základem jeho úspěchu je mimo jiné právě to, že se mu zřejmě podařilo prolomit prokletí zdánlivě nekonečné vlády velké koalice SPÖ a ÖVP. A těžko si lze představit, že by teď chtěl návrat starých časů a riskoval ztrátu své image reformátora, byť by řada jeho spolustraníků velkou koalici přivítala.

Je ovšem namístě připomenout, že zatímco FPÖ vycházela v minulosti z opozičních lavic vždy posílená, u SPÖ tomu bylo spíš naopak.

Zelení z nuly na sto?

Komentátoři se vesměs shodují, že jako nejpravděpodobnější - a zároveň nejlepší - se jeví koalice vítězů, tedy lidovců a Zelených. Dají spolu ovšem dohromady jen těsnou většinu, je tedy také možný vznik trojkoalice, do níž by přibrali liberály z Neos. I když tato relativně nová strana (založená v roce 2012) je do jisté míry jakousi městskou a mládežnickou variantou lidovců, jednání s ní rozhodně jednoduchá nebudou.

Zelení, kteří při volbách před dvěma lety vypadli z parlamentu, se do něj tedy nyní nejen vracejí s historicky nejlepším výsledkem, ale dokonce možná zamíří přímo do vlády. To je, řečeno motoristickou terminologií, zrychlení z nuly na sto.

Svobodní už na předvolebních plakátech varovali před posunem lidovců doleva a před jejich koalicí se Zelenými. Kurz kvůli nim bude muset například do velké míry ustoupit od své restriktivní migrační politiky, o ekologických otázkách nemluvě. Jistě má ale na paměti, že jeho někdejší předchůdce v čele ÖVP Wolfgang Schüssel se po dlouhých jednáních se Zelenými v roce 2003 rozhodl znovu vládnout s FPÖ, což se ve finále ukázalo jako velká chyba.

Podle šéfa poražené strany Jetzt (Teď) Petera Pilze nyní hrozí Rakousku další "drákulovská vláda". "Sebastian Kurz vládl se sociálními demokraty, kteří se poté změnili k nepoznání. Sebastian Kurz vládl se svobodnými, kteří z toho vyšli vyšťavení. Doporučuji tedy šéfovi Zelených, aby si při každém vládním jednání dal kolem krku svazek česneku," zní Pilzova dobrá rada.

Vládní přetahovaná by se tedy mohla klidně protáhnout do konce roku. A řečeno se (zeleným!) Rákosníčkem – dost možná ještě dál…

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články