Zpět na články

Zamračení smajlíci blábolí. A Babiš jakbysmet

… A neblábolit! Tahle výzva Andreje Babiše se míjí účinkem. Ve volební kampani blábolí nejen zavedené (tradiční) partaje, ale také zavedený velkouzenář.

Babišova bla bla kampaň Babišova bla bla kampaň, zdroj: Profimedia.cz

Politici jsou lidé, kteří vám slíbí, že postaví most i tam, kde neteče řeka, říkal sovětský vůdce Nikita Chruščov. Takové mosty slibují také vůdci stran, které se uchází o vaše hlasy ve sněmovních volbách. A přitom blábolí, až se jim od pusy práší. Zejména ten, který je napomíná, aby neblábolili – Andrej Babiš.

Nevěříte? Tady je několik ukázek.

Volte mě, debilové!

České domácnosti právě dostávají do poštovních schránek dopis – soubor volebních blábolů Andreje Babiše. Majitel a generální ředitel ANO ho formuloval jako smlouvu s voliči. Slibuje v ní hory doly. Mimo jiné to, že bude "podporovat a rozvíjet demokracii a chránit svobodu a důstojnost každého člověka". A k tomu ujišťuje, že není autoritář, ačkoli smlouvu formuluje jako svůj závazek, nikoli závazek ANO.

Jakou demokracii Babiš v dopise zmiňuje? Nejspíš demokracii firemní. Bez obecních zastupitelstev, Senátu, se žvanírnou-Sněmovnou osekanou na polovic.

A lidská důstojnost? O jaké důstojnosti píše vůdce strany, který premiéra nazývá "sviní", o ministryni práce říká, že je "kráva, která chlastá", a své zaměstnance označuje za "debily".

Budou ho tihle debilové volit?

Kratší práce

Komunisté z Čech a Moravy hlásají ve volebním programu, že se soustředí na zkrácení pracovní doby a prodloužení dovolené. Zní to pěkně. Jenže takový záměr jde proti snaze srovnat české platy s vyspělými západními zeměmi. Sotva můžete úspěšně tlačit na zaměstnavatele, aby vám zkrátil pracovní dobu a zároveň zvýšil plat.

Co víc, při kratším pracovním týdnu, třeba pětatřicetihodinovém, by se zvýšila poptávka po pracovních silách. A těch je v zemi už teď zoufalý nedostatek.

Penze jako perpetuum mobile

Sociální demokraté chtějí v dlouhodobém výhledu zachovat věkovou hranici pro odchod do důchodu na 65 letech. K tomu slibují, že zajistí pravidelný růst státních penzí i to, že průměrný důchod bude růst v poměru k hrubé mzdě.

Státní důchody vychází ze solidarity generací. Poměr seniorů ve společnosti se přitom bude dál zvyšovat (populační prognóza Českého statistického úřadu – zde) a důchodový účet je v mínusu i dnes – v době prosperity, kdy se do něj peníze jen hrnou.

ČSSD ale v programu nepočítá s tím, že by zvýšila důchodové pojištění, potažmo snížila platy. Navozuje tím otázku: Může snad důchodový systém fungovat jako perpetuum mobile?

Zákaz islámu

Hlásá ho Tomio Okamura. A aby bylo jasno, nechce postavit mimo zákon jen ozbrojený džihád nebo šaríu, ale islám jako takový. Že by v Česku hrozila expanze náboženství založeného na učení proroka Mohameda? Anebo chce šéf Strany přímé demokracie dokázat, že platí rčení "zakázané ovoce chutná nejvíc"?

Okamura tvrdí, že zakázat islám lze na základě nynějších českých zákonů. To je blábol stejného druhu jako jeho tvrzení, že komunismus v pojetí pařížských komun byl nejdemokratičtější systém, který lidstvo poznalo.

Daň rovná a ještě rovnější

Občanští demokraté ve svém programu slibují obnovit společné zdanění manželů. Dává to ale smysl?

Při společném zdanění manželů se příjmy zprůměrovaly, a tak pár platil nižší daň, než kdyby podával daňová přiznání individuálně. Avšak poté, co vláda ODS (premiéra Petra Nečase) zavedla rovnou (patnáctiprocentní) sazbu daně, ztratilo společné zdanění význam, protože pro všechny příjmy platí stejná sazba daně. A tak ho ódéeska zrušila.

Teď ho chce znovu zavést. Že by ekonomičtí experti občanských demokratů zjistili, že jedna a jedna je jedna a půl? To je na Nobelovu cenu, nebo taky na poukázku do Bohnic.

---------

A nakonec se patří zmínit to, co v programech stran není a o čem politici neblábolí. Jsou to přitom věci, o kterých by měli nejen mluvit, ale také by s nimi mohli něco dělat.

Posvátné krávy

V české politice se do této kategorie dají zařadit zejména stravenky, které stát daňově zvýhodňuje, a stavební spoření, které zase dotuje.

Stravenky vypadají jako věc, ze které mají prospěch všichni. Zaměstnavatel si výdaje na stravenky odečte z daňového základu, zaměstnanec dostává odměnu, kterou nemusí danit, a obchodník se stravenkami bere provizi. Jenže daňové úlevy zanechávají díru v příjmech státního rozpočtu. Látat ji musí i ti, kteří na stravenky nedosáhnou. Mnohdy tak nepřímo přispívají na oběd těm, kteří mají vyšší plat, než oni.

Stavební spoření je podobná záležitost. Stát z rozpočtu dotuje spoření, které po šesti letech může střadatel použít na cokoli. Státní dotace může třeba propít, anebo prosázet v kasinu.

V obou případech stát ztrácí miliardy. Mohly by pomoci těm, kteří si sami pomoci nemohou – třeba zdravotně postiženým, anebo seniorům v pokročilém věku.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články