Dnes je středa 24. dubna 2024., Svátek má Jiří
Počasí dnes 6°C Slabý déšť

Zchudlo by Česko bez unijních dotací?

Zchudlo by Česko bez unijních dotací?
Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Češi byli úspěšní v dotační olympiádě vyhlašované Evropskou unií. Vydolovali z Bruselu stovky miliard dotací. Tenhle úspěch však má i stinné stránky.

Nahlíženo čísly, byla dosud Evropská unie pro Česko hotové Eldorádo. Od vstupu do unie v květnu 2004 do konce roku 2017 jsme do bruselské pokladny poslali 515,8 miliardy korun a zpátky nám přišlo 1,211 bilionu korun, tedy o 695,2 miliardy korun víc.

Blížíme se však ekonomickému průměru unie, tím pádem se budou odvody s příjmy vyrovnávat. Co víc, s brexitem se vypaří významná část příjmů unijního rozpočtu a s ní může zmizet část dotací.

Po odchodu Británie bude společenstvo bruselského prstenu postrádat zhruba deset miliard eur, tedy něco přes 253 miliard korun. To je čistá pozice ostrovní monarchie vůči unijnímu rozpočtu, rozdíl mezi tím, co Britové do unijní kasy vloží a co dostanou zpátky ve formě dotací.

EU 28-1 (nynější EU-Británie) má tři možnosti:1) Zvýšit příspěvky do společné pokladny, 2) příspěvky nezvyšovat, zato škrtat a šetřit ve výdajích, 3) kombinovat oba přístupy.

Zatím není jasné, k čemu se přikloní. Připusťme však, že by státy včetně Česka souhlasily s dorovnáním příjmů. Pak by se podle současné metodiky založené na ekonomickém výkonu států měl český vklad zvýšit nejméně o 89 milionů eur ročně (2,25 miliardy korun).

Když rozhoduje úředník…

Státy, které jsou čistými příjemci (tedy i Česko) a které dostávají z rozpočtu víc, než kolik do něj platí, připouští, že jsou ochotny si připlatit na to, aby dotace dostaly v plné výši. Hlásají vlastně tezi "nechceme dotace zadarmo".

Máme však usilovat o to, abychom dostávali dotace v plné výši i za cenu, že víc zaplatíme?

Ke správné odpovědi může posloužit popis "dotačního kolečka". Dá se zjednodušit a shrnout do pěti bodů:

1. Stát vezme firmám i jednotlivcům část příjmu (zdaní ho). Tuto částku pošle do Bruselu. V tamní finanční centrále se s penězi z dalších zemí a z cel vybraných na vnější hranici unie vloží do šejkru. Směs se promíchá a vznikne koktejl, který se rozděluje.

2. Podstatná část z něj se přelévá do dotační administrativy. V ní zasedají "osvícení" úředníci, kteří vědí lépe než my, na co peníze z dotačního koktejlu potřebujeme. Část z peněz si vezmou na své platy a potom rozhodnou, na co máme použít zbytek.

3. České státní instituce, firmy i jednotlivci žádají o dotace. Mnoho soukromníků nemá čas na rozsáhlou administrativu, která je s dotacemi spojena. Proto se neobejdou bez služeb specializovaných poradních firem, které si najímají a které tvrdě platí.

Tyto firmy za ně zařizují vše potřebné včetně povinné publicity – nejčastěji cedulí s modrožlutou vlajkou, zvěstující unijní štědrost, zpravidla opatřenou sloganem "Investice do vaší budoucnosti". V Česku známe obdobné heslo "Zahrádkáři Kersku".

4. Žádosti schvalují proškolení (a leckdy také zkorumpovaní) čeští úředníci, mimo jiné proto, že podmínkou dotací je spolufinancování z národních peněz. (Eurokraté z Bruselu na dotační proceduru pouze dohlížejí.)

Kromě "nárokových" dotací (třeba na hektar obdělávané půdy) je tedy na rozhodnutí českých úředníků, kdo dotaci dostane, což pochopitelně otvírá ohromný prostor pro protekci a korupci. Úředníci (jak bruselští, tak domácí) přitom často postupují podle zásady, kterou v britském seriálovém sitcomu "Jistě, pane ministře" formuloval ministerský tajemník Humphrey Appleby (Sir Nigel Hawthorne): "Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidé přáli. Dávají se na to, co lidé nechtějí, ale mít musejí".

A co lidé mít musejí? To samosebou nejlíp ví úředník. Zeptejte se ho!

5. Dotace mnohdy dostávají ti, kteří se bez nich lehce obejdou a kteří by si vzhledem ke svému bohatství na své projekty mohli půjčit v bance (viz Andrej Babiš a jeho Čapí hnízdo). Jsou to majitelé korporací, oligarchové, kmotři. Prostě lidé, kteří mají na právníky a zejména – mají konexe. Správné známosti na správném místě jsou důležitější, než to, co dokážete a co ocení zákazníci.

Také proto část dotací skončí v projektech, které nikomu neschází – kromě těch, kteří z nich mají zisk (důkazy zde).  Nejabsurdnější typ dotací je však vyplácen za to, aby se snížila nabídka zboží na trhu. Sem patří třeba dotace zemědělcům za to, že sníží počty chovaných krav. Důsledkem může být, že spotřebitel kupuje máslo dráž, protože je ho na trhu nedostatek.

Dotační olympiáda

Ze zmíněných pěti bodů nicméně nevyplývá, že všichni úředníci pracující v sektoru dotací jsou zkorumpovaní a že dotace jsou ze své podstaty zlo. Mnohé dotace byly využity rozumně a prospěšně. A leckteré ještě mohou být užitečné – třeba ty, které budou směřovat na klíčové silnice, železniční koridory a podobně. Takové investice mohou posílit českou ekonomiku a v budoucnu přinést zisky.

Sotva ale má smysl usilovat o vyšší dotace výměnou za vyšší platby do unijního rozpočtu a udržovat stav, kdy jsou dotace na všechno, na co si vzpomenete. Jejich podíl v ekonomice by měl být omezen, protože ničí trh.

Pokud do vašeho oboru dotace proniknou, nezbývá než se přihlásit na dotační olympiádu a čerpat. Nevítězí ten, kdo má nejlepší nabídku, ale ten, kdo získá nejvíc dotací. Co víc, ve snaze získat dotace se mnohé obce nezřízeně zadlužují, protože evropské projekty je nutné spolufinancovat z vlastních (domácích) zdrojů.

Vzpomeňte si na to, až zase zaslechnete povzdech nad tím, že nestačíme čerpat.

Zdroje:
Vlastní