Dnes je čtvrtek 25. dubna 2024., Svátek má Marek
Počasí dnes 10°C Polojasno

Země, které ve skutečnosti neexistují

Země, které ve skutečnosti neexistují
V roce 1950 Čína napochodovala se svými jednotkami do Tibetu a převzala zde vládu | zdroj: Profimedia

Pro obyvatele, kteří v nich žijí, jsou tyhle země samozřejmě skutečné. Přesto formálně neexistují. Nic na tom nemění ani to, že v mnoha případech mají vlastní vlajky, vlády nebo kulturní identity. Není těžké vysvětlit, proč tomu tak je.  

Státy nejsou nic jiného než umělé konstrukty. Existují jen proto, že je uznávají ostatní. To, že je akceptují jejich vlastní občané, nestačí. Mezinárodního uznání se však ne vždy podaří dosáhnout bez ohledu na to, jak to vidí obyvatelé daného státu a jak silně vnímají svoji národní identitu.

Velké množství lidí tak na mezinárodní scéně nemá takové zastání, jaké by si přáli. Jindy obyvatelé těchto zemí bojují o uznání a nezávislost proti mocnějšímu národu, který má větší vliv než oni. Ve státě, který formálně neexistuje, se tak z mnoha důvodů nemusí žít zrovna příjemně. Snaha o uznání či boj za nezávislost může být velmi frustrující a někdy i krvavá.

Provincie a nenaplněná autonomie 

Barotseland se nachází naproti západnímu konci Zambie a do roku 2012 byl její součástí. Je domovem 38 různých etnických skupin a historie národa Barotse sahá až do 15. století. Současné problémy začaly v roce 1964, kdy byla vyhlášena Barotselandská dohoda.

Ta všechny závazky a práva týkající se Barotselandu dostala pod kontrolu zambijské vlády. Existovalo však ustanovení, že Barotseland zůstane autonomní. To se nenaplnilo. Země byla pohlcena Zambií a stala se její provincií. Obyvatelé Barotselandu proti tomu léta protestovali a žádali, aby dohoda byla dodržena, ale k ničemu to nevedlo.

V roce 2012 Barotselandská národní rada prohlásila, že Barotseland je svobodný a má právo na sebeurčení. Zambie její členy obvinila ze zrady. Padala slova jako "nepřijatelná" a "nezodpovědná". V následujících letech byli barotselandští lídři za své snahy o nezávislost stíháni a vězněni.

Stát založený teenagerem a globální suverenita 

V roce 1981 byl George Cruickshank teenager. On a několik jeho přátel tehdy udělali věc, která se k jejich věku moc nehodila: založili si svůj vlastní stát a pojmenovali ho Atlantium. Popisují ho jako neteritoriální svrchovaný subjekt a prosvětový stát, který prosazuje imanentní, paralelní globální suverenitu. Má rozlohu 0,76 kilometrů čtverečních a nachází se uprostřed Austrálie.

Je založený na myšlence, že kdokoli kdekoli na světě se může ucházet o jeho občanství. Nezáleží na tom, zda se někdy chystá přijet do Austrálie nebo dokonce do této malé země. Tisíce lidí se staly jejími občany a přidávají se k poselství, které Atlantium šíří. "Říkáme, že každý člověk na světě by měl mít schopnost maximalizovat svůj osobní potenciál," zdůrazňuje císařské veličenstvo George II. Lidé by podle něj měli mít skutečně právo žít kdekoli na světě.

Atlantium se liší od ostatních zemí, které nejsou oficiálně uznány. Nemá totiž v úmyslu navazovat formální diplomatické vztahy s jinými státy a usilovat o své uznání. Jeho občané jsou spokojeni s tím, jak na tom Atlantium je a o žádnou změnu nestojí.

Tibet a nejviditelnější a nejbolestnější způsob protestu 

V roce 1950 Čína napochodovala se svými jednotkami do Tibetu a převzala zde vládu. Asijská velmoc to zdůvodňovala tím, že Tibet byl její součástí od 13. století. Tibeťané s tím však nesouhlasili a dodávali, že v roce 1912 se Tibet prohlásil za nezávislý stát.

Když ho zabrala Čína, měl svoji vládu spolu s jedinečnou kulturní identitou. Tibeťané mají vlastní pasy, měnu a dokonce udržují diplomatické vztahy. Ovšem stále jsou obsazeni Čínou, která je nejen okupuje, ale bere jim i svobodu mluvit o tom, jak usilují o svou nezávislost.

Někdy jsou však činy výmluvnější než slova. V posledních letech desítky lidí protestovaly proti čínské okupaci tím nejviditělnějším, nejbolestnějším a často i posledním možným způsobem – sebeupálením. V letech 2009-2019 to bylo 156 Tibeťanů včetně 26, kteří byli mladší 18 let. Přesný počet může být i vyšší, protože jako oficiální příčina některých úmrtí byly uváděny domácí požáry.

Nejdelší písečný val na světě 

V roce 1975 Maroko zabralo sousední španělskou kolonii zvanou Západní Sahara. Téměř okamžitě se zde zorganizovala skupina domorodých obyvatel do Fronty Polisario a začala bojovat za její nezávislost. V roce 1991 bylo uzavřeno příměří.

ČTĚTE TAKÉ: Maroko dobývá Afriku

Přesto jsou obě oblasti oddělené masivní strukturou, které se říká berm. Jde o písečný val, který je dlouhý 2700 km. Žádné delší obranné opevnění na světě kromě Velké čínské zdi neexistuje. Pro představu, kdyby se postavila zeď mezi New Yorkem a Dallasem, byla by dlouhá jako berm.

Navzdory tomu, že OSN udržuje nárazníkovou zónu mezi Marokem a Západní Saharou, spor stále trvá. Fronta Polisario má s Marokem vážné problémy a obviňuje ho, že využívá přírodní zdroje Západní Sahary a zároveň potlačuje jejich práva, jako je svoboda projevu.

V někdejší španělské kolonii žije přibližně půl milionu obyvatel. V roce 2018 svitla naděje, že konečně začnou jednání, která byla slibována už desítky let. Poradce pro národní bezpečnost Spojených států John Bolton přislíbil, že USA obnoví svůj zájem o situaci v Západní Sahaře, ale diplomatická setkání a návrhy na osvobození politických vězňů byly zamítnuty.

Indiánská zem uprostřed Spojených států 

Přímo uprostřed Spojených států je asi poslední místo, kde by někdo čekal, že najde zemi, která ve skutečnosti žádnou zemí není. Nazývá se Republika Lakota. Skládá se z tisíců kilometrů čtverečních napříč Montanou, Nebraskou, Severní a Jižní Dakotou a Wyomingem.

Země patří Siouxům, kteří tvrdí, že není nutné, aby se oficiálně odtrhli od Spojených států. Nikdy totiž oficiálně jejich součástí nebyly. Jde jim jen o to, aby jejich nezávislost byla uznána.

Republika Lakota je oficiálně nezávislá už překvapivě dlouho. V roce 2007 se její zástupci vydali do Washingtonu, D.C. a odstoupili zde od všech smluv, které je k USA připoutávaly. Mezi cíle jejich národa patří zachování jazyka, kultury a slavností, které pořádají. Stejně tak chtějí vytvořit udržitelné zdroje energie a zvýšit povědomí o útlaku, kterému čelili.

Zdroje:
Vlastní