Zpět na články

Ženy ženám nepřidají, říká odborářský předák

Pokud banky připustí, aby měl zaměstnanec za přepážkou míň než pokladní v Kauflandu, pak bankovní úředníci odcházejí za pokladnu do Kauflandu. A k nám chodí lidé, kteří by tam mnohdy ani sedět neměli, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz předseda Odborového svazu pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví František Hupka. (První část rozhovoru ZDE.)

František Hupka František Hupka, zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

  • Jaké hlavní problémy řešíte u pracovníků v pojišťovnictví?

Velmi tam bojujeme s tzv. legálním švarcsystémem, protože pojišťovny mají kmenové zaměstnance, kteří většinou sedí na ústředích, a pak mají prodejní síť prostřednictvím dealerů, prodejců, kteří pracují na svoje IČO jako osoba samostatně výdělečně činná.

Setkáváme se s nešvarem, že některé pojišťovny mají se zaměstnancem uzavřenou pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr a zároveň s ním mají smlouvu o zprostředkování prodeje na IČO. A odměny, které by měl mít z hlavního pracovního poměru, mu dávají přes IČO, a tím se vyhýbají své povinnosti platit daně a přenášejí ji na zaměstnance.

  • Zároveň je i velký segment různých finančních poradců, kteří mají dohody s různými subjekty - nejen s pojišťovnami, ale zprostředkovávají různé produkty i v rámci bankovnictví. A nepracují na hlavní pracovní poměr a mají jenom provize.

Ano, je to tak. Nevím, jestli to trhu pomáhá, anebo ho to křiví, protože dřív bankám tzv. třetí strany, anebo tito dealeři dodávali 20, možná 30 procent objemu obchodu a banka si sama dělala 70, 80 procent. Dnes je to obráceně. Banky se tak dostávají do područí třetích stran a může nastat doba, kdy třetí strany si budou diktovat podmínky, za kterých budou prodávat produkty jednotlivých bank. Právě díky tomu, že jsou flexibilnější než kamenný barák, je možné, že tam může nastat tento problém a bude to skřípat.

  • Co mohou proti švarcsystému odbory dělat? Snažíte se tlačit na pojišťovny, aby přijímaly jen do hlavního pracovního poměru?

Je to náš hlavní úkol na příští rok. Není to asi o tom, abychom tlačili pojišťovny do toho, aby přijímaly lidi do hlavního pracovního poměru, protože OSVČ a smlouva o zprostředkování prodeje je dobrovolným vztahem dvou stran, do kterého nemůžeme vstupovat.

Jsme zástupci zaměstnanců. OSVČ není zaměstnanec a těžko se nám do těchto struktur proniká. Nicméně chceme upozorňovat na to, aby se neděly nekalé praktiky, kdy je daňová povinnost přenášena na zaměstnance a zároveň ičaře.

  • Není tam prostor například pro další státní regulaci, která by to, o čem hovoříte, více upravila?

Určitě si myslím, že tam prostor je, protože jednak máme regulaci naši, a jednak je regulace evropská, takže je nutné spolupracovat i s kolegy z ostatních evropských zemí. Pokud zjistí nebo mají indicie o tom, že někde dochází k obcházení zákona nebo k upravení si zákona pro potřeby pojišťovny, protože pojišťovny jsou vzájemně propojené v rámci celé Evropy, tak se uzavírají smlouvy mezi odbory a zaměstnavatelskými svazy na úrovni Evropy.

Je potřeba do toho zapojit naši i evropskou legislativu. Je to dlouhodobý proces, který nevyřešíme za půl roku nebo za pár měsíců. Záleží na tom, kolik budeme mít argumentů pro to, aby se něco změnilo. K tomu potřebujeme lidi, kteří v sektoru pracují, abychom od nich získali potřebné podklady.

Mezi dvěma mlýnskými kameny

  • A cítíte, že i lidé, kteří pracují jak na IČO, tak na hlavní pracovní poměr, jsou se současným stavem nespokojení? Je z jejich strany poptávka to řešit?

Je tam mnoho lidí, kteří si na tyhle podmínky stěžují, nicméně nejsou ochotni dát svoje jméno a příběh, abychom ho mohli použít. Lidé se postupně začínají otvírat, protože tady dlouhodobě u nikoho neměli zastání. Snažíme se komunikovat o jejich pracovních podmínkách i s OSVČ, kteří nejsou ani našimi členy, ale jsou součástí sektoru.

Jsou lidé, kteří jsou absolutně spokojení, sami si nadiktují svoji pracovní dobu, jedou si své produkty a dostávají za to hodně provize. Naučili se v tom systému žít. Pak jsou lidé, kteří, nechci říct, že mají problémy, protože člověk, který tam má problémy, v tom sektoru vůbec nemůže pracovat, ale jsou lidé, kteří si plní svoje úkoly, ale za cenu velkých a těžkých obětí.

Těžko se nám proniká do těchto struktur. Ale když jsme dělali letákové akce a navštívili jsme několik pojišťoven či míst, kde se prodávalo pojištění, což jsou kanceláře lidí, kteří dělají jako OSVČ, ozývaly se tam velmi nespokojené hlasy. Protože pojišťovna jim diktuje, od kolika do kolika musejí mít otevřeno a být na místě, jaké produkty musí prodávat a za jakých podmínek, a to není svobodné podnikání.

  • Máte 8 000 členů, můžete víc popsat jejich strukturu? Z jakých sektorů jsou? Jsou to spíš lidé za přepážkou, nebo telefonisté? Lidé z velkých kamenných bank, nebo z novějších subjektů?

Velká část členské základny je z pobočkové sítě. Jsou to také lidé z podpůrných útvarů. Například call-centrum je zrovna útvar, kde jsou studenti na brigádách, a proto je tam fluktuace vyšší. Kmenoví zaměstnanci tam zas tolik nejsou.

RV1_7706-2 František Hupka, zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Nicméně ti, co jsou a vydrží tam déle a dělají i sofistikovanější práci, třeba osobního bankéře, jsou našimi členy. Velmi mě těší to, že stále více manažerů se zapojuje do odborů. Nižší a střední management pochopil, že role odborů je velmi důležitá. A oni se bez ní nehnou, protože jsou výkonnou složkou, která je mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedním jsou zaměstnanci a druhým vyšší management.

  • Takže celkově máte pocit, že oslovování a získávání nových členů se vám daří?

Určitě. Jednak je oslovujeme přímo, jednak prostřednictvím letáků, ale největší gros je v tom, že se je snažíme oslovovat svou prací. Prodávat jim v uvozovkách naši práci, sdělovat jim, co pro ně děláme, své úspěchy, kterých jsme dosáhli v jednáních, a přiblížit se jim tak, aby získali pocit, že se mají na koho obrátit v případě, že se jim děje křivda, anebo mají na pracovišti problém.

Jeden velký paradox

  • Jak vážná je podle vás situace, co se týče gender pay gapu, odlišného odměňování mužů a žen ve vašem sektoru?

Finančnictví je v tomto ohledu nejhorším sektorem v rámci celé republiky a Evropské unie. Zkoumali jsme, jaké to má důvody. Hlavním problémem je především to, že zaměstnavatelé vůbec nepřipouštějí, že by ten problém existoval. Jedním z důvodů je také to, že žena otěhotní, odejde na mateřskou, poté na rodičovskou dovolenou, a pokud se vrací zpátky do banky, je to za tři, čtyři, pět, sedm let a banka má pocit, že by ji měla zařadit na pozici, kde byla, ale zároveň se stejnou mzdou, se kterou odcházela.

U rodičovské a mateřské dovolené tak žena může být zastavena na mzdě až na pět let, protože když oznámí, že je těhotná, nedostane už přidáno, vrátí se a je jí řečeno, že nic neumí a bude mít, co měla předtím. Takže tam vzniká velká díra. Usilujeme o to, aby se zaměstnankyně vracely a byla jim dána mzda, která rostla a je obvyklá na dané pozici.

Druhým problémem je to, že v nižším a středním managementu je v našem sektoru mnoho manažerek žen, a pokud přijde žena, že chce navýšit mzdu, manažerka jí vysvětlí, proč to nejde. Říkám tomu s úsměvem ženy ženám. A pokud přijde muž, že chce zvýšit mzdu, řekne mu, že si ho potřebuje udržet, a navýší ji.

  • Takže je to takový paradox.

Je to absurdita, ale prostě ženy ženám. V tom je zakopaný pes. Třetí problém je ten, že ženy mnohdy nejsou tolik radikální a odbojné jako muži. Spokojí se s tím, co mají, namísto toho, aby byly ochotné proti manažerovi někde vystoupit, anebo potažmo i změnit práci.

RV1_7743-2 František Hupka, zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Muž řekne, že jeho cílem je uživit rodinu a peníze potřebuje. A buďto je dostane, nebo půjde jinam. Naproti tomu žena řekne, že jí to tam vyhovuje a nechce se jí jít do neznáma a radši to akceptuje. Takže i ženy by měly zvednout prapor a jít v uvozovkách do ulic bojovat za svoji mzdu daleko intenzivněji než doposud. Osobně jsem připravený jim v tom pomoci.

  • Hovoříte o úpadku prestiže práce v bankovnictví. Je to jen otázka mezd, nebo jaká je jeho hlavní příčina? Co se dá dělat pro to, aby se zvýšila?

Je to dané také mírou vzdělání lidí, kteří dnes sedí za přepážkou. Společnost se obecně mění. Když jsem před pětadvaceti lety nastoupil do banky, měl jsem pocit, že tam dýchá takový bankovní duch, který je tam s námi. Šel jsem do banky s tím, že je to moje poslání, ne něco, kde bych hledal obživu. Dnes je to jinak.

Mladí tam přijdou s tím, že po osmi hodinách chtějí mít padla, odejít a dostat za to zaplaceno. I tohle sráží hodnotu té pozice, protože klienti vnímají, že se k nim zaměstnanec chová tak, jak by neočekávali. A pokud banky připustí to, že zaměstnanec za přepážkou má míň než pokladní v Kauflandu, tam si myslím, že je zakopaný pes. Úroveň je pak taková, že původní bankovní úředníci jdou za pokladnu do Kauflandu a k nám chodí lidé, kteří by tam mnohdy ani sedět neměli.

  • A blýská se na lepší časy, nebo jste spíš skeptický?

Chceme věřit tomu, že se zablýská na lepší časy, protože z dlouhodobého hlediska to nelze akceptovat ani z pohledu akcionářů, ani managementu firem a už vůbec ne zaměstnanců. Teď je jenom otázka, jakým směrem se pohne trh, jakým způsobem a jak rychle poběží digitalizace a změna pracovních procesů či náplní práce jednotlivých lidí. Vstupuje tam mnoho aspektů a jsem přesvědčený, že pokud lidé budou mít možnost využít jiných nabídek, budou ji využívat a banky nebo i pojišťovny se k nim budou muset začít chovat dříve či později daleko líp.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články