José Guevara (105) žije s rodinou na malé farmě. Většinu času tráví jízdou na koni a obděláváním polí. Rád si ale zařádí i na vnukově čtyřkolce, jinak všude chodí pěšky, stejně jako většina obyvatel poloostrova.

"Vstávám v šest hodin, posnídám a jdu nakrmit kuřata a prase," popisuje své běžné ráno čiperný stařík. "Přes den si dám nejčastěji pořádný flák hovězího nebo vepřového. K tomu většinou rýži a fazole," prozradil pan Guevara, jehož úctyhodný věk není žádnou náhodou – tak dlouho totiž žijí v místě jeho bydliště skoro všichni.

Není tedy divu, že tato oblast leží v hlavě lékařům z celého světa. Jedna taková výprava ukázala, že lidé z Nicoyi téměř netrpí nemocemi srdce a krevního oběhu. Navíc mají oproti zbytku světa delší telomery (koncové části chromozomů), což způsobuje pomalejší stárnutí jejich buněk.

Někteří vědci věří, že telomery (a tedy i život) zkracuje například stres, který lidi v tomto tropickém ráji netrápí.

Klíčem k dlouhověkosti na tropickém poloostrově může být i místní voda, která protéká vápencovými útvary a je tedy bohatá na vápník a hořčík – místní obyvatelé tedy mají silnější kosti. Svůj podíl na dlouhověkosti místních má samozřejmě i strava, která neobsahuje žádné chemikálie. Lidé jedí, co si uloví nebo vypěstují.

A opominout se nedá ani vliv dobré nálady. "Důležité je se čas od času od srdce zasmát. Snažíme se být šťastní a brát život takový, jaký je," prozradila Maria Francisca Isolina Castillo (108), která stále vede velmi aktivní život.