Dnes je sobota 27. dubna 2024., Svátek má Jaroslav
Počasí dnes 16°C Polojasno

Konec pacifismu v zemi vycházejícího slunce

Konec pacifismu v zemi vycházejícího slunce
Japonští samurajové, ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Premiér Šinzó Abe mění tradičně pacifistické Japonsko. Nová interpretace ústavy a první zvyšování vojenského rozpočtu jsou jen některé z kroků, které učinila vláda pod vlivem skupin toužících změnit japonskou historii. Vrací se japonský militarismus, jak se obává Čína, Jižní Korea nebo část samotných Japonců? 

Z rostoucího napětí v jihovýchodní Asii většina médií obviňuje Čínu. Často se upozorňuje na nebezpečí čínského nacionalismu, který se často zaměřuje proti menším a slabším sousedům, jako jsou Filipíny, Vietnam nebo dokonce vzdálená Indonésie. Region je plný střetů a žabomyších válek o kusy skal v moři a jen v některých případech se jedná alespoň o suroviny nedaleko jejich břehů.

Čína ovšem není jediným problematickým hráčem v regionu. Stejné nacionalistické a militaristické tendence lze pozorovat také v demokratickém Japonsku, to se však zpravidla – alespoň prozatím – přehlíží.

Druhá světová válka v jihovýchodní Asii nebyla o nic tragičtější než v Evropě. Tehdejší Japonsko během několika měsíců ovládlo a fakticky zotročilo celé své široké okolí, včetně velké části Číny. Nepochopitelně brutálnímu chování japonských vojáků padly za oběť miliony, proto se někdy mluví o asijském holokaustu.

Po japonské kapitulaci byla proto Japonsku naordinována pacifistická ústava. Z japonské armády se staly "síly sebeobrany" s velmi omezenými možnostmi zasahovat kdekoli mimo vlastní území. Dohoda se Spojenými státy umožnila permanentní přítomnost několika desítek tisíc amerických vojáků, kteří měli původně zajistit, aby se v Japonsku znovu neprobudily imperiální ambice. Nové Japonsko mělo být striktně mírovou zemí, jakýmsi utopistickým příkladem pro ostatní asijské státy.

To se ale nyní mění.

Japonsko celá desetiletí nemělo tak aktivního premiéra, jako je Šinzó Abe z Liberální demokratické strany (LDP). Od roku 2012 provedl tento nesmírně populární muž celou řadu změn v japonské politice. Jedním z jeho prvních cílů bylo přepsat článek ústavy definující pacifistickou podstatu režimu.

Když pochopil, že pro tento krok nezíská potřebnou ústavní většinu, rozhodl se pro ambiciózní "reformulaci". Jelikož příslušný článek ústavy mluví o možnosti kolektivní sebeobrany, Abe prohlásil, že je potřeba jej číst nejen jako obranu Japonska, ale také jeho spojenců. Nová ideologie státu by se měla nazývat "aktivní pacifismus", což zní poněkud protichůdně. V pozdějších materiálech japonské vlády bylo toto spojení upřesněno jako "proaktivnější přispěvatel k míru".

Pro Japonsko to znamená mimo jiné možnost účastnit se misí OSN, ale také prodávat japonský vojenský materiál do zahraničí. Prvním velkým kontraktem tohoto typu by měla být smlouva na prodej ponorek do Austrálie, také Filipíny obdržely několik lodí.

Součástí "aktivního pacifismu" jsou investice do armády – Abe je prvním premiérem po více než deseti letech, který armádě zvyšuje rozpočet. Tokio krom toho v posledních několika měsících dislokovalo jednotky do okolí sporných ostrovů.

Prosazuje se rovněž mnohem asertivnější přístup k Číně. Právě vzestup Číny, se kterou se Japonsko stále intenzivněji dohaduje o ostrovy Senkaku, děsí japonské publikum a oživuje dávnou nenávist. Podle různých průzkumů se více než 90 procent Japonců obává čínské agrese. V zemi proto sílí volání po dalším omezení čínského podnikání na japonských ostrovech.

"Čínské nebezpečí" ale není jediným důvodem pro Abeho politiku obnovené vojenské sebedůvěry. Tak jako nikdy předtím je jeho vláda ovlivněna revizionistickými organizacemi a nátlakovými skupinami, které mluví o návratu ke slávě a snaží se přepsat japonskou minulost.

Nippon Kaigi (Japonský kongres) považuje Nankingský masakr za přehnaný a vyfabulovaný Západem a o válce s dalšími asijskými národy mluví jako o jejich osvobození od kolonialismu. Když Šinzó Abe provedl na začátku září změny ve vládě, většina nových jmen vzešla právě z této skupiny. V japonském parlamentu je jich skoro polovina, například ministr školství Hakubun Shimomura. Ministr se netají svým plánem na kompletní změnu osnov, které jsou podle jeho názoru příliš negativistické. Válečné hrůzy mají být odsunuty do pozadí, vyučovat se má především respekt k tradici a láska k vlasti. V učebnicích by se neměly objevovat "sebeponižující" pohledy na historii a zmiňovat "sporné" válečné zločiny, jako je právě Nankingský masakr.

Nutno dodat, že Nippon Kaigi je jen jedna z celé řady obdobně naladěných skupin. Podobné cíle deklaruje Šintoistická asociace spirituálního vůdcovství, jejímž členem je sám Abe. S oběma organizacemi jsou spojeny návštěvy kontroverzní svatyně Jasukuni, mimo jiné uctívající čtrnáct japonských vůdců usvědčených z válečných zločinů. Každá taková návštěva vyvolává diplomatickou roztržku s okolními státy a nelibě na ni pohlíží i Spojené státy. Přesto se do svatyně jen letos v srpnu vydalo 80 japonských poslanců a dva ministři.

Změny směru japonské politiky sousední země pozorují se strachem. Kromě Číny to děsí i Jižní Koreu, která byla Japonskem okupována 35 let. Nejdůležitější však bude nakonec veřejné mínění v samotném Japonsku, kde je ovšem společnost rozdělená na několik táborů. Průzkumy ovšem naznačují, že většina Japonců není s revizí minulosti ani revizí pacifismu spokojená. Těsná nadpoloviční většina se v únorovém průzkumu vyjádřila proti nové interpretaci ústavy a nesouhlasilo s premiérovými metodami.

Bude to ale nakonec stačit?

Zdroje:
Vlastní