Zpět na články

Místa, kam už se možná brzy nepodíváme

Již v 60. letech 20. století se o světě hovořilo jako o globální vesnici. Dnešní svět je o to menší, oč se díky letecké dopravě vzdálenosti jaksi zkracují. Podle očekávání Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) se letos vydá na zahraniční cestu až 1,45 miliardy lidí. A tato čísla se rok od roku zvyšují. Některé turistické cíle nám ovšem doslova mizí před očima. Které to jsou a proč se tak děje?

Sesuv na bílých doverských útesech Sesuv na bílých doverských útesech, zdroj: Profimedia.cz

Klimatická krize a její projevy plní titulní stránky novin. Sucho, přívalové deště, přesuny hmyzích druhů na místa, kde se dříve přirozeně nevyskytovaly… o tom čteme prakticky denně. Poněkud méně známý dopad klimatické krize je ten cestovatelský. Pomyslná cestovatelská mapa může v horizontu několika let postrádat pestrost možností a některé vytoužené turistické destinace už možná do svých cestovatelských plánů nezahrneme.

Národní pak Glacier v Montaně, známý také jako ledovcový park, lidé navštěvují zejména kvůli starodávným ledovcům. Dnes jich je tu k obdivování 26, ještě v roce 1910 jich na turisty přitom čekalo 150!

Nejen změna klimatu, ale také třeba pytláctví má za následek, že kouzlo některých míst se pomalu vytrácí. A někdy to jde vlastně i docela rychle. Gorilám nížinným, které se přirozeně vyskytují v tropických deštných pralesích střední Afriky, hrozí vyhynutí. Malajských tygrů je dnes ve volné přírodě pouze kolem dvou stovek. Pojďme se tedy podívat do míst, která jsou ohrožená nejvíce.

Největší mokřad světa se mění v sójové pole

Pantanal v Brazílii, který je o něco méně známý než amazonský deštný prales, je největším sladkovodním mokřadem na světě. A žel bohu z něj plíživě ukrajují postupující farmy a místní průmysl. Návštěvníci mohou obdivovat idylickou scenérii a blízkost volně žijících živočichů.

Biolog a turistický průvodce v Pantanalu Elder Brandao de Oliviera hovoří o zdejší krajině jako o Noemově arše. A opravdu, místní krajina připomíná místo, které jako by koncentrovalo ty nejpodivnější tvory – najdete zde až 4700 druhů! Ptáky, z nichž ti největší mají rozpětí křídel kolem tří metrů a ti nejmenší váží pouhé dva gramy, obrovské mravenečníky, pásovce a až stokilové jaguáry. Není vůbec divu, že zdejší nádherně zelené lesy a lesknoucí se jezera každoročně přivítají až milion turistů.

Záchrana tohoto jedinečného regionu spočívá zejména v boji proti intenzivnímu zemědělství. Kvůli levným cenám půdy v Pantanalu sem přicházejí zemědělci z jiných částí Brazílie. Místní jim posměšně říkají asfaltoví farmáři, protože na rozdíl od tradičních zemědělců žijí ve městech. Nově příchozím chybí vztah ke zdejší půdě a hojně využívají techniku, která ohrožuje místní ekosystém. Obzvláště znepokojivým trendem je rostoucí produkce sóji, a to s ohledem na agrochemikálie, které unikají do vod.

Mekka potápěčů v ohrožení

Kdo by neznal Velký bariérový útes – největší korálový útes na světě? Učíme se o něm už na základní škole a víme, že je vidět z vesmíru. Poněkud méně známá skutečnost o tomto přírodním unikátu je ta, že vlivem oteplování oceánů a následného okyselení mořské vody dochází k takzvanému bělení korálů. Velký bariérový útes postihlo v posledních pěti letech několik hromadných bělení, která způsobila nenávratné škody. Podle vědeckých zjištění z roku 2018 bylo v severní oblasti podmořského regionu korálové pokrytí o polovinu nižší oproti roku 2013!

Ačkoliv Velký bariérový útes ještě není mrtvý, vědci bijí na poplach a zdůrazňují, že jakékoliv další zvýšení globálních teplot bude mít zásadní negativní dopad také na činnosti závislé na tomto živoucím ekosystému. Ročně se na tuto australskou ikonu přijedou podívat až dva miliony turistů. A rozhodně není pochyb o tom, že se jedná o jedno z "must see" míst, které je možné obdivovat třeba z vrtulníku, pokud by vám potápění přišlo příliš konzervativní. Jen jeho návštěvníci musí ctít pravidlo "Podívat se, ale nesahat!" Odstranění korálu z útesu je totiž v Austrálii trestným činem.

Vstupní brána do Anglie se drolí

Křídově bílé doverské útesy představují, vedle královské rodiny, jeden z nejdůležitějších symbolů Anglie a podle studií erodují nejrychleji za posledních 150 let. Od počátku historie sloužily tyto ikonické útesy jako hradba proti nepřátelům, nyní se zdá, že tím největším nepřítelem je sama lidská činnost.

Podle výzkumníků z USA a Velké Británie je na vině lidmi řízená proměna pobřeží. "Pokud máte pěkně hustou a širokou pláž před útesem, odráží to vlnovou energii. Pláže ale zmizely," okomentoval současný stav Martin Hurst z Glasgowské univerzity.

To, co způsobilo, že se doverské útesy rozpadají před očima, souvisí se změnou intenzity bouří a samozřejmě se zvyšující se hladinou moří. Občas to tak bývá, že krásné věci jsou náchylnější ke zkáze, a přesně tak tomu je i v případě bílé křídy, která obzvláště trpí erozí. V kombinaci s téměř neustávajícími větry dochází čas od času dokonce k tomu, že se kus útesu uvolní a zřítí se rovnou do moře. A ačkoliv se místní úřady snaží turistické lákadlo zachránit a dovážejí na pláže písek a štěrk, Hurst varuje, že pokud se zachrání jedna pláž, řetězový účinek se projeví jinde.

Zodpovědné cestování je novou výzvou

V dnešní době jsou všechny kouty světa objeveny a my už neodhadujeme, kdo a jak pravděpodobně žije na druhém konci zeměkoule. My to víme anebo to snadno zjistíme. Google nám dá odpověď téměř na všechno. Každý cestovatel má tendenci zvažovat své plány s ohledem na rozpočet, na to, zda chce mít aktivní dovolenou anebo chce lenošit, možná i s ohledem na délku života. Všechno se stihnout prostě nedá. Nyní ale existuje další dimenze: jak dlouho bude náš turistický cíl k vidění?

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články