Zpět na články

Provokatérka, která se vrhla do víru revoluce

Spisovatelka a sociální reformátorka Mary Wollstonecraftová je označována za jednu z prvních známých bojovnic za práva žen. Dlouhá desetiletí se však propíral především její neobvyklý a ve své době skandální život. V sobotu od jejího narození uplyne 260 let.

Mary Wolstonecraftová Mary Wolstonecraftová, zdroj: Profimedia.cz

Celá galerie

Byla druhým ze sedmi dětí dobře postavené londýnské rodiny, která se však dostala do vážných finančních potíží. Její otec byl prý navíc násilnický člověk, který napadal Maryinu matku, takže dcera občas spávala před dveřmi ložnice, aby ji ochránila. Není divu, že z dusivé atmosféry domácnosti ráda prchala ke svým přítelkyním.

Jednou z nich se stala Jane Ardenová. Mladičká Mary si prý velice užívala intelektuální prostředí její rodiny. Velice důležitá pro ni byla také rodina Bloodových a jejich dcera Frances - "Fanny". Tyto vztahy Mary formovaly a s Bloodovými počátkem 80. let také delší čas bydlela. Ostatně už v roce 1778 odešla od své rodiny, když přijala nabídku dělat společnost jisté ovdovělé dámě. Později se sice vrátila zpět, aby se postarala o umírající matku, pak se však přestěhovala právě k Bloodovým.

Společně s Fanny a sestrami založila školu na severu Londýna, nicméně Frances se brzy nato vdala a s mužem odešla do Portugalska. Netěšila se dobrému zdraví a v cizině se nezlepšilo - naopak. Mary dokonce opustila školu se záměrem odcestovat za svou přítelkyní a ošetřovat ji, Fanny však nakonec v roce 1785 zemřela při porodu, což Mary zdrtilo.

Rok působila jako guvernantka v Irsku, načež začala realizovat výstřední plán - stát se spisovatelkou. Vrátila se do Londýna, kde jí pomohl liberální vydavatel Joseph Johnson, který také později vydal většinu jejích děl. Wollstonecraftová se vzdělávala, psala a hlavně se pohybovala v zajímavé společnosti intelektuálů a umělců spjatých právě s vydavatelem.

Do jednoho z nich, malíře Henryho Fuseliho, se také zamilovala. Jenže byl ženatý, tudíž zklamaná Mary po aférce dala Londýnu vale a vyrazila do víru Velké francouzské revoluce, kterou již na sklonku roku 1790 obhajovala dílem Obrana lidských práv.

Tu napsala jako reakci na konzervativní kritiku filozofa a politika Edmunda Burkeho. Zatímco první vydání Maryina díla vyšlo anonymně, druhé bylo o pár týdnů později venku už pod jejím jménem. Mladá intelektuálka se proslavila. Wollstonecraftová viděla v revolučním dění šanci, která mohla přinést světu více spravedlnosti a štěstí. Bezpochyby ji formovala i vlastní zkušenost chytré dívky, která se potýkala s finanční nouzí. A samozřejmě i s tím, že se narodila jako žena.

A právě ženské otázce je věnováno její nejslavnější dílo Obrana práv žen, které vyšlo roku 1792. V době, kdy emancipační hnutí neexistovalo, ve svém textu prosazovala právo žen na vzdělání i práci a odmítala myšlenku, že jsou ženy oproti mužům méněcenné. Reagovala tak na názory některých myslitelů, že ženy nejsou schopny racionálního úsudku.

Co dělala ve Francii?

Wollstonecraftová opustila zemi na konci roku 1792 a přestěhovala se do Paříže, ačkoliv jí od toho mnozí odrazovali. Kontaktovala některé Brity žijící ve Francii a sympatizovala s umírněnými girondisty.

V lednu 1793 byl popraven král Ludvík XVI., v únoru vstoupila do protifrancouzské koalice Velká Británie a spisovatelka se stala cizinkou z nepřátelského státu.

Mary se nepodařilo dostat do Švýcarska, a zůstala tak ve Francii, v době jakobínského teroru - jako Angličanka navíc pod přísným dohledem.

Prožila románek s americkým diplomatem a spisovatelem Gilbertem Imlayem - a to se vším všudy. Ačkoliv si svého milence nevzala, registroval ji jako manželku, aby ji ochránil před zatčením. Ostatně někteří z jejích přátel byli popraveni.

Ačkoliv měla Mary značné výhrady k Marii Antoinettě, znechutilo ji obvinění královny z incestu. Život v době teroru pak Mary popsala jako noční můru - s velkolepými denními přehlídkami a nočními raziemi, při nichž byli zatýkáni političtí odpůrci jakobínů. Zároveň však zažila i velice radostnou událost. V květnu 1794 se jí v Le Havre narodila dcera, kterou pojmenovala Fanny, po své zemřelé přítelkyni.

Během pobytu ve Francii také psala dílo věnované historii revoluce. Po konci jakobínské diktatury v červenci 1794 se vrátila do Paříže, v té době už se však také rozpadal její milostný vztah. Mary a malá Fanny pak prožily následující nesmírně studenou zimu ve Francii v zoufalých podmínkách a v roce 1795 se vrátily do Británie. Doma se představovala jako "paní Imlayová" ve snaze zajistit své dceři status legitimního potomka.

Ještě předtím, než se vrátila, vyšlo v Anglii také její dílo o francouzské revoluci. V něm její počátek popisovala spíše jako produkt krize vyvolané určitými politickými, ekonomickými a společenskými podmínkami, než jako davovou, iracionální hysterií.

V Londýně se také znovu setkala s otcem své dcery. Milostný vztah skončil a Mary se pokusila otrávit. Později však zůstala s Imlayem ještě v kontaktu a též podnikla poměrně odvážnou cestu do Skandinávie jen s dcerou a služebnou. To ji podnítilo k napsání dalšího díla, tentokrát cestopisu. Po návratu zpátky se nicméně pokusila o sebevraždu ještě jednou - skokem do Temže. Zachránil ji kolemjdoucí. O něco později se znovu zapojila do společenského a intelektuálního života.

Začala vztah s novinářem, spisovatelem a anarchistou Williamem Godwinem, a když otěhotněla, 29. března 1797 se vzali. Tehdy vyšlo najevo, že dosud nebyla vdaná, a již tehdy toto odhalení vzbudilo jisté pohoršení a někteří lidé se od nich odvrátili. Jejich manželství bylo šťastné, ale bohužel velice krátké. Třicátého srpna porodila Mary dceru a 10. září podlehla zákeřné horečce omladnic.

Plánovala přepracovat Obranu práv žen, ale už to nestihla. Za svůj krátký život vedle zmíněných děl napsala také řadu dalších novel, pojednání o vzdělání i knihu pro děti. Právě Obrana práv žen je však považována za její nejznámější a nejzásadnější dílo. Mnoho let po její smrti se stalo důležitou inspirací a součástí ženského hnutí.

Skandální biografie a slavná dcera

Navzdory aktivní spisovatelské činnosti byl po Maryině smrti masivně přetřásán hlavně její osobní život. Poté, co vdovec Godwin napsal biografii své manželky, prý s dobrými úmysly, byla spousta současníků pohoršena informacemi o Maryině nemanželské dceři, milostných vztazích i sebevražedných pokusech. Kniha jí de facto velice pokazila pověst. Až mnohem později se na její život začalo nahlížet jiným, liberálním pohledem. Její práce ovlivnila řadu důležitých osobností - včetně Jane Austenové a Virginie Woolfové.

Fanny, první dcera Mary Wollstonecraftové, zemřela velice mladá. V roce 1816 spáchala sebevraždu.

Druhá dcera se stala spisovatelkou. Do dějin vstoupila jako Mary Shelleyová, autorka hororového románu Frankenstein.

Tagy: Francie Velká Británie zahraničí literatura feminismus emancipace dějiny a fakta Velká francouzská revoluce

Zdroj: vlastní, Wikipedia.cz, britannica.com, K hříchu i k modlitbě

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články